10 C 40/2024-63 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 9. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení 84 480,24 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobní návrh odůvodnila tím, že dne 22. 11. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 3 677 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2023. Žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě dlužné splátky dopisy ze dne 20. 2. 2023 a 5. 3. 2023, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 18. 8. 2023, a vyzvala jej k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný však ničeho neuhradil.2. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je státním občanem , Anonymizováno, , má však v České republice evidován pobyt na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , a rovněž služby byly žalobkyní žalovanému poskytnuty na území České republiky, byl zdejší soud příslušný o věci v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (Brusel I bis), rozhodnout. Rozhodné právo je české s ohledem na čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).3. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti.4. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 11. 2022, předsmluvní informace, potvrzení o provedení verifikační platby ve výši 1 Kč a potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 20. 12. 2022, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 85 000 Kč, a to 40 079 Kč věřiteli žalovaného a 29 671 Kč přímo žalovanému a částka 15 250 Kč se měla započíst na náklady žalobkyně. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splatit společně s úroky ve výši 79 664 Kč v 72 měsíčních splátkách po 3 677 Kč. Z detailu pohybu – bezhotovostní platby soud zjistil, že žalobkyně převedla dne 20. 12. 2022 částku 29 671 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky ze dne 20. 12. 2022 soud zjistil, že část poskytnutého úvěru ve výši 40 079 Kč byla vyplacena věřiteli žalovaného z titulu předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni. Z upomínky č. , hodnota, ze dne 20. 2. 2023, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky splatné 15. 2. 2023. Z upomínky č. , hodnota, ze dne 5. 3. 2023, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně opět vyzvala žalovaného k úhradě výše uvedené dlužné splátky. Ze zesplatnění úvěru, předžalobní upomínky s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 18. 8. 2023, včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu do 22. 9. 2023. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z výpisů z běžného účtu za měsíce srpen až říjen 2022, z výplatních pásek žalovaného za měsíce srpen až říjen 2022, z lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, v registru Solus, v registru platebních informací, dále z výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, soud zjistil, že žalobkyně řádně prověřovala úvěryschopnost žalovaného.5. Na základě provedeného dokazování má soud za zcela prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu ze dne 22. 11. 2022, na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal jí je vrátit s úrokem v měsíčních splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Protože žalovaný svoji povinnost řádně neplnil, došlo k zesplatnění celého dluhu ve výši 84 480,24 Kč, a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě do 22. 9. 2023. Žalovaný však dlužnou částku ve stanové lhůtě splatnosti nesplatil.6. Podle § 2395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 1968 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.7. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil po právní stránce žalobu ohledně nároku ze smlouvy o úvěru jako oprávněnou. Žalobkyně splnila své povinnosti ze zákona č. 257/2016 Sb. a ze smlouvy, když žalovanému po řádném posouzení úvěruschopnosti poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svůj díl závazku nesplnil, jelikož poskytnutý úvěr splatil pouze zčásti. Žalovaný tedy nezaplatil část dluhu ve výši 84 480,24 Kč, a to se splatností 22. 9. 2023, čímž se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovaného k úhradě dlužné částky spolu se zákonnými úroky z prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 780 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 380 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 480,24 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.