6 C 177/2023 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum], doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud ke dni [datum] zrušil vyživovací povinnost k jeho zletilé dceři, jež mu byla naposledy stanovena rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobce uvedl, že žalovaná je pravděpodobně již téměř dva roky zaměstnána, a je tedy schopna sama se živit. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci nařídil jednání, u něhož se žalovaná vyjádřila tak, že s návrhem žalobce nesouhlasí. Žalobce uvedl, že na výživném pro žalovanou zhruba dva roky přeplácel, a to od [datum], kdy žalovaná dosáhla věku osmnácti let. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů o výživném, kterou se žalobce zavázal počínaje dnem [datum] přispívat na výživu pro tehdy nezletilou dceru [jméno] částkou 3 750 Kč měsíčně. Z výslechu žalované soud zjistil, že po základní škole nenastoupila na střední školu a má tedy ukončené základní vzdělání. Poté se zaevidovala na Úřadu práce a následně nastoupila do zaměstnání u [právnická osoba] [obec]. Soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání, když v době od [datum] do [datum] byla v evidenci Úřadu práce. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl nařízený výkon rozhodnutí ve prospěch oprávněné [celé jméno žalované] zastaven pro běžné výživné počínaje od [datum]. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Pokud se tedy žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti počínaje od [datum], soud shledal podaný návrh důvodným, neboť k tomuto datu žalovaná byla již zletilá a nestudovala. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl a k uvedenému datu vyživovací povinnost žalobce k jeho zletilé dceři zrušil podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a § 163 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť došlo ke změně poměrů ve smyslu citovaného ustanovení, když v řízení bylo prokázáno, že vyživovací povinnost žalobce zanikla. Pokud se žalobce domnívá, že v období dvou let následujících po datu [datum] na výživném pro žalovanou přeplácel, tak k tomu soud dodává, že nařízený výkon rozhodnutí byl zastaven ke dni [datum]. Je-li tedy výživné pro žalovanou nadále vymáháno, jedná se o dluh vzniklý za období předcházející, tj. [anonymizována dvě slova] [rok]. Žalobce byl v tomto řízení procesně úspěšný, a proto by měl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu hotových výdajů, které mu v tomto řízení vznikly. Soud mu však toto právo podle § 150 o. s. ř. nepřiznal, a to s ohledem na skutečnost, že předmětem řízení bylo zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti. Navíc účastníci vůči sobě navzájem náhradu nákladů řízení nepožadovali.