12 C 260/2025-15 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se svojí žalobou ze dne , datum, domáhala zrušení své vyživovací povinnosti vůči své zletilé dceři – žalované, a to ke dni , datum, s tím, že žalovaná se dne , datum, provdala a přijala příjmení , jméno FO, . Žalované tak vznikla vyživovací povinnost mezi manžely a zákonný důvod pro trvání vyživovací povinnosti žalobkyně – matky, vůči své dceři zanikl.2. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti žalobkyně vůči ní souhlasila s tím, že je vdaná, žije společně s manželem, studuje, ale je finančně zajištěná v rámci manželství. Proto vůči své matce nemá žádné nároky na další výživné.3. Soud na základě listin předložených žalobkyní a na základě vyjádření žalované k žalobě došel k závěru, že o žalobě lze rozhodnout, aniž by bylo třeba nařídit jednání. Proto usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , vyzval účastnice k vyjádření souhlasu s rozhodnutím této věci bez nařízení jednání. Současně je poučil podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a určil lhůtu, ve které tak mají učinit. Účastnice se ve stanovené lhůtě nevyjádřily. Soud tak měl za to, že účastnice se zamýšleným postupem soudu souhlasí, a proto dále postupoval dle ust. § 115a o.s.ř.4. Na základě předložených listinných důkazů, a to rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , oddacího listu vydaného Obecním úřadem , adresa, dne , datum, a potvrzení o studiu žalované, soud zjistil a má za prokázané, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, byla schválena dohoda rodičů tehdy ještě nezletilé žalované , jméno FO, (nyní , jméno FO, ), a to matky , Jméno žalobkyně, (žalobkyně) a otce , jméno FO, , kterou se mimo jiné nezletilá , jméno FO, a její nezletilá sestra , Jméno žalobkyně, svěřují pro dobu před a pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče otce , jméno FO, . , jméno FO, se zavázala přispívat na výživu nezletilé , jméno FO, částkou 3 500 Kč měsíčně, a to počínaje dnem , datum, . Žalovaná v mezidobí nabyla zletilosti a dne , datum, uzavřela v kostele svatého , adresa, sňatek s , jméno FO, , narozeným , datum, . Žalovaná nadále studuje, a to , právnická osoba, sociální u , jméno FO, v , adresa, (4. třída).5. Dle ust. § 697 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.6. Jak již soud uvedl shora, má za prokázané, že žalovaná dne , datum, uzavřela sňatek s , jméno FO, . Počínaje tímto dnem jejímu manželovi vůči ní (ale také naopak) vznikla vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost manžela vůči žalované předchází vyživovací povinnosti žalobkyně vůči žalované (matky vůči dceři), a to i za situace, kdy žalovaná se ještě stále připravuje na své budoucí povolání, a tedy není dosud schopna se samostatně živit. Proto soud podané žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalované zrušil, a to ke dni, který žalobkyně navrhovala a se kterým žalovaná souhlasila.7. Protože jde o rozhodnutí, kterým se řízení před soudem končí, rozhodoval soud i o nákladech řízení (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci to byla žalobkyně, kdo byl zcela úspěšný. Protože však žalobkyně vůči své dceři žádnou náhradu nákladů řízení nenárokovala, a protože toto řízení je ze zákona (ust. § 11 odst. 1, písm. c) zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích v pl. zn.) osvobozena, soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.