14 C 21/2025-22 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Manželka podala návrh na rozvod manželství. V návrhu uvedla, že manželé uzavřeli manželství dne , datum, v , jméno FO, , , Anonymizováno, ; manželka je národnosti české, státní příslušnost ČR, manžel je občanem , Anonymizováno, ; u obou účastníků se jedná o manželství první; z manželství se narodily dvě děti, a to nezl. , jméno FO, , nar. , datum, , a nezl. , Anonymizováno, , nar. , datum, . Přestože manželé dosud žijí na adrese , Adresa manžela, , nejméně 6 měsíců již nevedou společnou domácnost. Manželka považuje manželství za rozvrácené.2. Soud, vědom si odlišné státní příslušnosti účastníků řízení, se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti.3. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.Podle § 49 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.Podle § 50 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž byli řádně předvoláni účastníci řízení. Z jednání se z důvodu kolize s jiným jednáním omluvila právní zástupkyně manželky a taktéž manžel, který se omluvil z důvodu odjezdu do Tunisu a požádal, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti, když zároveň vyslovil svůj souhlas s rozvodem a k návrhu manželky se svým úředně ověřeným podpisem připojil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti právní zástupkyně manželky a manžela, přičemž v souladu s ustanovením § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) postupoval stejně, jakoby toto soudní řízení bylo zahájeno společným návrhem manželů na rozvod manželství.5. Z oddacího listu účastníků, z vyjádření manžela a z účastnické výpovědi manželky soud zjistil a má za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli manželství dne , datum, v , jméno FO, , , Anonymizováno, , u obou šlo o manželství první, manželka je národnosti české, státní příslušnosti ČR a manžel je národnosti tuniské, státní příslušnost Tuniské republiky. Manželům se narodily dvě děti, a to nezl. , jméno FO, , nar. , datum, , a nezl. , Anonymizováno, , nar. , datum, . Manželé žijí v České republice 12 let, manžel rozumí českému jazyku. Problémy v manželství nastaly po narození druhého dítěte, manželé si z důvodu rozdílné kultury postupně přestali rozumět a velkým problémem je i manželovo nadměrné požívání alkoholu. Manželé spolu více než půl roku nežijí, resp. nevedou společnou domácnost. Obnovení manželského soužití není možné.6. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto o úpravě výchovy a výživy k nezletilým dětem manželů tak, že byla schválena dohoda rodičů, na jejímž základě byly nezletilé děti manželů svěřeny do péče matky a otci bylo vyměřeno výživné. Tento rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále jen „o. z.“). V průběhu manželství začalo mezi manžely docházet z důvodu rozdílných povah a kultur k problémům, které vedly ke vzájemnému odcizení obou manželů, potažmo k ukončení jejich společného soužití. V současnosti ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení manželského soužití. Podle § 756 o. z. soud zjišťoval příčiny manželského rozvratu a shledal je v rozdílnosti povah účastníků, jejich zájmů a v rozdílnosti jejich názorů na manželské soužití a jeho další směřování. Soud neshledal ve smyslu § 755 odst. 2 o. z. žádný důvod, pro který by manželství účastníků nebylo možné rozvést. Přesto, že se manžel k návrhu na rozvod manželství připojil, soud se musel zabývat zjišťováním příčin rozvratu manželství, neboť účastníci nepředložili soudu písemnou dohodu o úpravě jejich majetkových poměrů pro dobu po rozvodu ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c), odst. 2 o. z.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.