6 C 1/2025-88 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 590 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je evidován v registru silničních vozidel jako vlastník, popř. provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též „prvnívozidlo“), u kterého neměl v období od 22. 9. 2022 do 26. 1. 2023 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dnů, kdy byla porušována výše uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož první vozidlo nebylo pojištěno 127 dnů, vzniklo žalobkyni při denní sazbě příspěvku 65 Kč právo na příspěvek ve výši 8 255 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku výzvou ze dne 23. 3. 2023. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a na tento svůj dluh žalobkyni nic neuhradil. Dále žalobkyně uvedla, žalovaný je evidován v registru silničních vozidel jako vlastník, popř. provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též „druhé vozidlo“), u kterého neměl v období od 13. 10. 2022 do 8. 2. 2023 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jelikož druhé vozidlo nebylo pojištěno 119 dnů, vzniklo žalobkyni při denní sazbě příspěvku 65 Kč právo na příspěvek ve výši 7 735 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku výzvou ze dne 30. 3. 2023. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a na tento svůj dluh žalobkyni nic neuhradil. Žalovaný na dluh v celkové výši 16 590 Kč žalobkyni nic neuhradil ani později, přestože byl k tomu opakovaně žalobkyní vyzván naposledy předžalobními upomínkami ze dne 20. 9. 2023 a ze dne 27. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, , odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 13. 5. 2025 a výpisů údajů zjištěných z registru vozidel soud zjistil, že žalovaný je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník prvního vozidla od 29. 3. 2019 a jako vlastník druhého vozidla od 18. 10. 2021. Z pojistné smlouvy č. , hodnota, ze dne 9. 4. 2019 soud zjistil, že v období předcházejícím nepojištěnému období se žalovaný v této smlouvě označil v jako vlastník a provozovatel prvního vozidla. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 23. 3. 2024 a souvisejících dokladů o jejím odeslání žalovanému a dále upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 28. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného ve věci úhrady příspěvku za nepojištěné období od 22. 9. 2022 do 26. 1. 2023. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 30. 3. 2023 a souvisejících dokladů o jejím odeslání žalovanému a dále upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 4. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného ve věci úhrady příspěvku za nepojištěné období od 13. 10. 2022 do 8. 2. 2023. Splatnost příspěvku nastala v prvním případě dne 6. 6. 2023 a ve druhém případě dne 13. 6. 2023. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nikterak neodporoval, má potom soud za prokázané, že žalovaný na dlužné příspěvky žalobkyni nic neuhradil. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 16 590 Kč (zahrnující i náklady na uplatnění ve výši 2x 300 Kč) žalobkyni nic neuhradil ani později, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván naposledy předžalobními upomínkami ze dne 20. 9. 2023 a ze dne 27. 9. 2023.4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný jakožto vlastník prvního vozidla nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 22. 9. 2022 do 26. 1. 2023, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 65 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (127 dnů), tj. celkem 8 255 Kč. Dále žalovaný jakožto vlastník druhého vozidla nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozovala vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 13. 10. 2022 do 8. 2. 2023, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 65 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (119 dnů), tj. celkem 7 735 Kč. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 15 990 Kč a náklady na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč žalobkyni nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván naposledy předžalobními upomínkami ze dne 20. 9. 2023 a ze dne 27. 9. 2023.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jehož byl v daných obdobích vlastníkem. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužné příspěvky, k jejichž úhradě jej vyzvala. Žalovaný příspěvky ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vzniklo podle § 2a vyhlášky právo na úhradu nákladů spojených s uplatněním každého nároku ve výši 300 Kč. Vedle dlužného příspěvku v celkové výši 15 990 Kč a nákladů na uplatnění jednotlivých nároků ve výši 2x 300 Kč vzniklo žalobkyni v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení požadovaného úroku z prodlení. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaný na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Neuplatnil tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu č