1 CO 20/2021-380 — Vrchní soud v Olomouci

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že se žalobkyni vydává pozemek parc. [číslo] který vznikl rozdělením pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] který vznikl rozdělením pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] který vznikl rozdělením pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] který vznikl rozdělením pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] který vznikl rozdělením pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] který vznikl rozdělením pozemku parc. [číslo] (všechny pozemky nově vzniklé geometrickým plánem [číslo] [jméno] [příjmení], který je součástí rozsudku) všechny v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres] (výrok I), v rozsahu uvedeném ve výroku I nahradil rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu, [anonymizována dvě slova] úřadu [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], [číslo jednací] (výrok II) a dalšímu účastníkovi uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok III). V odůvodnění uvedl, že se v souladu se závěry obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 164/2020 zabýval naplněním výlukových důvodů ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi (dále jen ZMV) k okamžiku doručení výzvy oprávněné osoby k vydání takového majetku osobě povinné, to je v tomto případě ke dni [datum]. Neřídil se proto jinak závazným názorem odvolacího soudu obsaženým v kasačním usnesení č.j. 1 Co 26/2019-164, který byl s výše citovaným názorem dovolacího soudu v rozporu. V řízení bylo prokázáno, že k tomuto datu podle územního plánu [územní celek] pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] nebyly dotčeny veřejně prospěšnou stavbou dopravní ani technické infrastruktury. Jestliže pozemky nebyly dotčeny veřejně prospěšnou stavbou, dopravní ani technické infrastruktury, nebrání jejich vydání výlukové důvody specifikované v § 8 odst. 1 písm. f) ZMV. Ačkoli v odvolacím řízení bylo zjištěno, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo] (dle geometrického plánu [číslo]) v k. ú. [obec] jsou dle územního plánu [obec] ve znění změny [číslo] účinné od 22. 3. 2019 součástí plochy veřejné prospěšné stavby dopravní infrastruktury [anonymizováno], tato skutečnost byla s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu právně bezvýznamná. S ohledem na nutnost zkoumání výlukových důvodů ke dni doručení výzvy nebylo možno přisvědčit právní argumentaci dalšího účastníka, že je popřen smysl restituce, neboť se mají vracet pozemky, se kterými může restituent nakládat, nikoliv pozemky, u kterých restituentovi zbude pouhé holé vlastnictví. V době doručení výzvy se jednalo o zemědělské pozemky, které bylo možné vydat a jde tak k tíži státu, jestliže s takovými pozemky nakládal způsobem znemožňujícím následné vydání. Nebyly-li požadované nemovité věci postiženy výlukovým důvodem uvedeným v § 8 odst. 1 písm. f) ZMV, jakákoliv následná skutečnost, která by výlukový důvod zakládala, která nastala po uplynutí lhůty 6 měsíců, v níž měla povinná osoba splnit svou povinnost uzavřít s oprávněnou osobou dohodu o vydání věcí, stav existující k okamžiku řádného a včasného uplatnění nároku nemůže změnit. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 245 a § 142 odst. 1 OSŘ tak, že žalobkyni, která byla ve věci procesně úspěšná, byla přiznána náhrada nákladů řízení vůči neúspěšnému dalšímu účastníkovi. 2. Proti tomuto rozsudku podal další účastník odvolání, v němž uvedl, že soud prvního stupně pochybil, neřídil-li se v této věci závazným právním názorem odvolacího soudu, nezkoumal-li, které konkrétní pozemky a v jakém rozsahu jsou podle platného územního plánu [územní celek] dotčeny výlukou podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMV. Soud prvního stupně místo toho na předmětnou věc nesprávně aplikoval závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 164/2020, které bylo vydáno v jiné věci, aniž by přesvědčivě zdůvodnil, proč závěry tohoto rozhodnutí dopadají i na tento případ. Závěry nelze aplikovat zejména proto, že v průběhu soudního řízení došlo vlivem rozhodnutí samosprávy k takovým změnám v platné územně plánovací dokumentaci, v jejichž důsledku část požadovaných pozemků nelze vydat z důvodu uvedeného v § 8 odst. 1 písm. f) ZMV, neboť část pozemků je dotčena výstavbou veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, pro kterou je možno vlastnické právo vyvlastnit. Žádná z rozhodovacích činností samosprávy v oblasti územního plánování není ovlivněna činností či nečinností povinné osoby. Na řešený případ nelze ani pohlížet prizmatem zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jak uvedl soud prvního stupně. Dále namítal, že odvolací soud vycházel správně z ust. § 154 odst. 1 OSŘ, podle kterého je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Napadené správní rozhodnutí je nepochybně rozhodnutím konstitutivním, jež účastníkům řízení zakládá právní vztahy, které dosud neexistovaly. Pak ovšem i rozsudek soudu, kterým se napadené správní rozhodnutí nahrazuje, zcela či z části, musí být rozsudkem konstitutivním. Další účastník uzavřel, že smyslem a účelem § 12 ZMV jistě nebylo vydání pozemků, jež jsou bez vlivu povinné osoby v době jejich vydání zasaženy umístěním veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury. Oprávněné osobě by tak vzniklo holé vlastnictví, případně by tyto pozemky mohly být toliko předmětem právního obchodu, přičemž obojí je v souladu se stabilní judikaturou nepřípustné. Na tyto situace ZMV pamatoval, a to v § 15 a násl. ZMV vyplacením paušální náhrady, kterou [anonymizováno] církev neodmítla. Z dosavadního dokazování v této věci vyplynulo, že v daném případě jsou části požadovaných pozemků dotčeny veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury, pro niž je možnost vlastnické právo vyvlastnit. Zásady územního rozvoje [územní celek] pak počítaly s koridorem pro veřejnou prospěšnou stavbu již v roce 2011. S ohledem na uvedené další účastník považoval napadený rozsudek za nesprávný a své odvolání za důvodné. 3. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila. V této věci odvolací soud nevyslovil právní názor, kterým by měl být soud prvního stupně vázán, ale původní rozsudek soudu prvního stupně zrušil s pokyny stran dokazování, a to s ohledem na změnu trasy veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury. Až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu vydal Nejvyšší soud rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 164/2020, ve kterém vyslovil právní závěr, že za okamžik rozhodný pro posouzení obsahu územně plánovací dokumentace (zda vymezuje pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury) se, z hlediska naplnění uvedené podmínky výlukového důvodu upraveného v ust. § 8 odst. 1 písm. f) ZMV, považuje okamžik doručení výzvy oprávněné osoby k vydání takového majetku osobě povinné. Z tohoto důvodu soud prvního stupně doplnil dokazování též o usnesení [stát. instituce] ze dne [datum], ve kterém městský úřad sdělil, že žádný z předmětných pozemků nebyl ke dni 30. 12. 2013 (tedy ke dni doručení výzvy k vydání) dotčen veřejně prospěšnou stavbou dopravní nebo technické infrastruktury. Namítal-li účastník, že mu nelze klást k tíži skutečnost, že došlo ke změnám územního plánu v době řízení u krajského soudu, pak zjevně přehlédl, že řízení bylo zahájeno po uplynutí zákonné lhůty pro vydání pozemků, tedy v době, kdy byl v prodlení. Smyslem ust. § 12 odst. 1 ZMV podle dovolacího soudu je zjevně zakonzervovat takový stav, aby právě nečinností státu při vydávání majetku nedošlo k jeho znehodnocení, nebo k dotčení překážkou vydání. Nemůže obstát ani námitka účastníka, že rozhodnutí dovolacího soudu na projednávanou věc nedopadá, neboť rozhodnutí bylo, jak se podává z jeho odůvodnění, vydáno rovněž v řízení podle ust. 9 odst. 10 ZMV. Napadený rozsudek by tak měl být potvrzen a další účastník by měl žalobkyni nahradit náklady odvolacího řízení. 4. Odvolací soud poté, co dovodil, že včas podané přípustné odvolání oprávněnou osobou obsahuje náležitosti stanovené ust. § 205 odst. 1 OSŘ a odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) OSŘ, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Jelikož se jedná o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, odkazuje odvolací soud co do obsahu spisu a procesního postoje účastníků řízení z důvodu přehlednosti a stručnosti tohoto rozhodnutí na své předchozí rozhodnutí v této věci a na odůvodnění napadeného rozsudku. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 30. 10. 2019, č. j. 1 Co 26/2019-164 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II ve vztahu k vymezeným pozemkům potvrzen a ve vztahu k pozemkům označeným parc. [číslo] v k. ú. [obec] zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ke zrušení části prvoinstančního rozsudku došlo z důvodu, že v rámci změny územního plánu [územní celek] měly být tyto pozemky součástí plochy veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury [anonymizováno] (připojení silnice [číslo] na dálnici [číslo]). Tuto skut