14 Cmo 328/2020-20 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh likvidátora společnosti , Anonymizováno, /dále jen „společnost“/ , Anonymizováno, o poskytnutí zálohy na náklady likvidace společnosti ve výši 60 500 Kč.2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že společnost byla zrušena s likvidací a , Anonymizováno, byl jmenován (z řad konkurzních správců) jejím likvidátorem usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. ledna 2008, č. j. 39 Cm 10/2008 - 3. Soud přizná odůvodněné náklady a odměnu likvidátorovi poté, co likvidaci ukončí, vypracuje závěrečnou zprávu s návrhem na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, návrhem na úhradu nákladů likvidátora a jeho odměny dle zákonné úpravy. Obvyklé náklady likvidace se pohybují u jednotlivých likvidací ve výši 5 000 – 10 000 Kč, tedy zhruba o desetinu méně, než požaduje likvidátor v tomto případě jako zálohu za situace, kdy jeho jediným zjištěním je, že společnost nemá majetek, což mu zabralo 12 let činnosti. Soudu tedy nezbylo, než návrh na vyplacení zálohy zamítnout, neboť soud nelze zaměňovat za podpůrný fond na finanční podporu liknavých likvidátorů. Nadále je potřeba, aby likvidátor ukončil likvidaci zákonným postupem, třebas i za použití § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, podal soudu zprávu likvidátora, vyčíslil a prokázal účelně vynaložené výdaje. Takovými výdaji nejsou ty výdaje, které byly vynaloženy jen v důsledku liknavého postupu likvidátora.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v plném rozsahu zrušil.4. Odvolatel argumentuje tím, že prakticky ukončil podnikání jako OSVČ a jeho rozhodujícím příjmem je důchod. Nemá žádné prostředky, ze kterých by mohl uhradit náklady nezbytné pro ukončení likvidace společnosti. Současně odvolatel navrhuje, aby byl funkce likvidátora k 20. září 2020 zproštěn.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Není sporu o tom, že likvidace obchodní společnosti nařízená soudem před 31. prosincem 2013 se dokončí podle tehdejší právní úpravy, jak vyplývá z přechodného ustanovení § 3043 odst. 2 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/. Stejně tak postavení likvidátora (např. jeho odvolání, vzdání se funkce, odměňování, náhrada nákladů likvidace), jemuž vznikla funkce před 31. prosincem 2013, se bude řídit dosavadní právní úpravou; to odpovídá též uvozujícímu přechodnému ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 věty první o. z. (viz shodně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2016, Sp. zn. 14 Cm 348/2015, uveřejněné pod číslem 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Vedle možnosti poskytnutí zálohy na odměnu likvidátora (§ 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013) nelze vyloučit v odůvodněných případech poskytnutí zálohy na náhradu hotových výdajů likvidace. Zda bude likvidátorovi záloha poskytnuta, a v jaké výši, záleží vždy na okolnostech daného případu.7. V poměrech projednávané věci je třeba soudu prvního stupně přisvědčit v tom, že výše náhrady hotových výdajů likvidace nemajetné a jen formálně existující obchodní společnosti podle rozhodovací praxe soudů zpravidla nepřesahuje částku 10 000 Kč. Řešený požadavek likvidátora se tak jeví jako přemrštěný a bylo by třeba, aby likvidátor specifikoval, na úhradu jakých nezbytných konkrétních hotových výdajů zálohu plánuje použít, případně řádně specifikoval již vzniklé výdaje, k tomu měl soud prvního stupně likvidátora vyzvat.8. Ovšem nyní nelze pominout, že likvidátor spolu s odvoláním navrhl, aby jej soud zprostil funkce. Tento návrh musí soud prvního stupně projednat a rozhodnout o něm. Do té doby je požadavek na poskytnutí zálohy irelevantní.9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).