7 Cmo 172/2018-39 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením zamítl podání ze dne 18. ledna 2019, v němž se , tituly před jménem, , Anonymizováno, jako likvidátorka společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČ , IČO, (dále jen „společnost“), domáhala vyplacení zálohy na náklady likvidace.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že likvidátorka požádala o poskytnutí zálohy ve výši 4 000 Kč na náklady likvidace společnosti, protože společnost nemá žádný majetek a nevykonává žádnou činnost. Soud dospěl k závěru, že daná žádost je předčasná, protože záloha má být poskytnuta záhy po jmenování likvidátorky, kdy se ještě nemohla hlouběji seznámit s ekonomickou situací společnosti. Zároveň není možné poskytovat zálohu likvidátorovi, jenž je v podstatě podnikatelským subjektem, na jeho režijní náklady.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, protože je považuje za nesprávné. Do funkce likvidátorky byla odvolatelka jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. ledna 2018, č. j. 18 Cm 203/2016-21. Zároveň bylo doloženo, že společnost nevyvíjí delší dobu činnost, její jednatel, jenž figuruje v dalších 33 obchodních společnostech, je trestně stíhaný, a sídlem společnosti je vybydlená nemovitost, kde je přihlášeno dalších 160 obchodních společností. Zjevně tedy nelze předpokládat, že společnost bude vlastnit nějaký majetek. Pokud stát požaduje provedení likvidace obchodní společnosti, musí tuto likvidaci také finančně zajistit. Likvidátor není podnikatelským subjektem, protože z odměny likvidátora odvádí povinné odvody krajský soud. Nejde tedy o podnikatelskou činnost. Likvidátorka plní veškeré požadavky, jež lze spravedlivě požadovat na likvidátorovi jmenovanému soudem, a proto není možné, aby musela platit ze svých prostředků náklady spojené s likvidací, kterou ale likvidátorka nezavinila a nezpůsobila.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Odvolací soud z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pro společnost , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, , oddíl C vložka 18910, (veřejnosti dostupný na www.justice.cz) zjistil, že společnost má zapsané dva společníky, a to společnost , právnická osoba, ., , adresa, , Registrační číslo: , Anonymizováno, , s obchodním podílem o velikosti 45% a , Anonymizováno, , dat. nar. , Anonymizováno, , adresa, , , adresa, , s obchodním podílem o velikosti 55%. Z výpisu z Obchodného rgistra Okresného súdu , Anonymizováno, I, (veřejnosti dostupný na www.orsr.sk) odvolací soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . zanikla dne 6. 3. 2015 sloučením se společností , Anonymizováno, , adresa, , IČ: , IČO, .6. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) určuje likvidátorovi odměnu a způsob její výplaty ten, kdo jej povolal.7. Podle § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“)(1) Likvidátorovi náleží cestovní náhrady v rozsahu a za podmínek stanovených pro zaměstnance v pracovním poměru v zákoníku práce s tím, že za pravidelné pracoviště likvidátora se považuje jeho sídlo, případně bydliště.(2) Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.(3) Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.8. Právní úprava účinná od 1. 1. 2014 neupravuje výslovně možnost poskytování zálohy na odměnu likvidátora (a potažmo na náhradu hotových nákladů likvidace), jak tomu bylo dříve v § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ale možnost vyplacení zálohy je dovozována právní teorií i praxí výkladem pojmu „způsob výplaty“ v citovaném § 195 o. z.9. Soud při stanovení výše zálohy přihlíží k předpokládaným nákladům, které si likvidace v konkrétním případě vyžádá a které likvidátor alespoň rámcově předem vyčíslí. V projednávané věci likvidátorka vyčíslila ve své žádosti z 18. ledna 2018 předpokládané náklady likvidace na částku 4 000 Kč. Tuto částku odůvodnil výdaji na potřebnou činnost pro provedení likvidace, a to na oznámení vstupu likvidace v Obchodním věstníku, na vedení účetnictví společnosti a podávání daňových přiznání. Do částky 400 Kč jsou vedle výdajů na poštovné a ověřování likvidátorkou zahrnuty i tzv. režijní výdaje (telekomunikační poplatky, kancelářský materiál a kopírování).10. Odvolací soud musí přisvědčit odvolatelce v tom, že institut zálohy na náklady likvidace slouží k tomu, aby likvidátor nemusel nést z vlastních prostředků náklady likvidace až do okamžiku jejich zpětné náhrady na základě rozhodnutí soudu (pravidelně v závěrečné fázi procesu likvidace společnosti). Závěr soudu prvního stupně o předčasnosti žádosti likvidátora společnosti z jím uvedených důvodů, je proto v rozporu s uvedeným smyslem a účelem tohoto institutu. Navíc nelze přehlížet, že sám soud prvního stupně v řízení o věci samé zjistil takové poměry společnosti, jež ho vedly k jejímu zrušení s likvidací.11. Požadovaná výše zálohy musí odpovídat poměrům dané likvidace, tedy předpokládaným výdajům. V této věci je požadována záloha na běžné a pravidelné činnosti likvidátorky - zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku, odesílání pošty, správní poplatky, vedení účetnictví, podání daňového přiznání. Z rozhodovací praxe je odvolacímu soudu známo, že se tyto náklady v obdobných věcech pohybují v rozmezí 4 000 Kč až 8 000 Kč. Požadavek odvolatelky na poskytnutí zálohy na náklady likvidace ve výši 4 000 Kč tak není přemrštěný, byť jsou v něm zahrnuty v nepatrné části režijní výdaje, jež skutečně nelze tímto způsobem hradit.12. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud odvoláním napadené usnesení změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.