7 Cmo 21/2020-14 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. zahájil řízení o zrušení spolku , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, (dále jen „Spolek“) s likvidací a jmenování likvidátora. Ve výroku II. Spolek zrušil a nařídil jeho likvidaci. Ve výroku III. jmenoval likvidátorem Spolku , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , bytem , adresa, . Ve výroku IV. uložil Spolku povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a ve výroku V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto usnesení podal odvolání , fyzická osoba, , , tituly za jménem, , bytem , adresa, . Podáním doručeným soudu dne 29.12.2019 vzal odvolatel odvolání v celém rozsahu zpět.3. Podle ustanovení § 207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), je možno vzít podané odvolání zpět, a to dokud o odvolání nebylo rozhodnuto; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v důsledku zpětvzetí odvolání, což je procesní úkon odvolatele, který nepodléhá schválení soudu, odvolací řízení zastavil. Podle § 222 odst. 1 o.s.ř. platí, že vezme-li odvolatel zpět své odvolání, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k odvolání nedošlo.5. Nákladový výrok je odůvodněn § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 23 z.ř.s., když odvolací soud neshledal okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů některému z účastníků odvolacího řízení.