7 Cmo 330/2019-138 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Soud ustanovuje účastníku: , Jméno advokáta B, ., IČO: , IČO advokáta B, , sídlem , Adresa advokáta B, , opatrovníka , Jméno advokáta D, , advokátku, sídlem , adresa, , podle § 29 odst. 2 ve spojení s § 21 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.“ Odůvodnil své rozhodnutí tím, že jediná jednatelka společnosti je současně společníkem společnosti. S ohledem na skutečnost, že statutární orgán je zároveň z pozice společníka společnosti účastníkem řízení, je dán konflikt zájmů ve smyslu ust. § 21 odst. 4 o. s. ř. a statutární orgán je vyloučen z jednání za právnickou osobu. Ohledně toho, že střet zájmů mezi statutárním orgánem a společnicí společnosti je zřejmý a existující, nikoli jen hypotetický, odkázal na usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 9. 2019, č. j. 7 Cmo 50/2019-120 s tím, že z důvodu hospodárnosti ustanovil soud opatrovníkem společnosti , Jméno advokáta D, , která již společnost zastupovala na základě usnesení ze dne 5. 10. 2016, č. j. 84 Cm 232/2016-12, tj. v době, kdy společnost neměla v obchodním rejstříku zapsán statutární orgán a soud dovodil, že tu nebyla osoba oprávněná za společnost jednat.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) včasné odvolání. V odvolání namítl, že není nutné, aby byl v dané věci společnosti ustanovován procesní opatrovník, když není dán konkrétní důvod, proč by nemohla být standardně zastoupena jednatelem. Ze spisu je zřejmé, že právě účastník, jako jednatel společnosti tuto v podstatě zachránil před ekonomickým úpadkem, nastartoval její činnost, která byla zásadně poškozena jednáním navrhovatele a kroky, které účastník činil a činí, jsou jednoznačně ku prospěchu a v zájmu společnosti. Navíc ustanovení procesního opatrovníka vede k dalšímu prodražování celého řízení, což je v rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení. Dalším argumentem je pak minimální nebo dokonce žádná znalost opatrovníka ohledně vnitřního fungování společnosti. Pokud bude opatrovník chtít zjistit informace o činnosti společnosti, bude si je muset stejně obstarat od účastníka 2) jako jednatele. Účastník na rozdíl od toho má předmětné informace ze své činnosti a tento postup je tak efektivnější. Posledním důvodem pro nesouhlas s napadaným usnesením spočívá v tom, že , Jméno advokáta D, již byla jednou opatrovníkem společnosti ustanovena a k návrhu na likvidaci společnosti se vyjádřila kladně. Z toho důvodu má účastník 2) za to, že by měl být případně ustanoven opatrovník jiný. Dle odvolatele jmenování opatrovníka není z výše uvedených důvodů potřebné, eventuálně měl být ustanoven jiný opatrovník. Odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadané usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.3. K odvolání se vyjádřil navrhovatel, maje za to, že by odvolání mělo být „zamítnuto jakožto podání bez relevantní právní argumentace postrádající smyslu“ a napadené usnesení potvrzeno. Odvolání zřejmě vychází z nepochopení institutu procesního opatrovnictví v soudním řízení, či se jedná o šikanózní a obstrukční jednání, neboť v podání nejsou dle názoru navrhovatele uvedeny žádné relevantní důvody. Navrhovatel se obává, že opět dojde k prodloužení celého řízení, které probíhá již několik let.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Soud prvního stupně ustanovil odvoláním napadeným usnesením procesního opatrovníka účastníku řízení ad 1) – obchodní společnosti právě s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2019, č. j. 7 Cmo 50/2019 – 120 (dále též jen „kasační usnesení“). Uvedeným usnesením Vrchní soud v Praze coby odvolací soud v řízení o zrušení obchodní společnosti /tj. účastníka ad 1)/ a jmenování likvidátora rozhodl tak, že zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2017, č. j. 84 Cm 232/2016 – 60, jímž soud prvního stupně zrušil předmětnou společnost s likvidací a jmenoval likvidátora, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V kasačním usnesení Vrchní soud v Praze uvedl následující: „Usnesením ze dne 31. října 2016, č. j. 84 Cm 232/2016- 27 rozhodl soud prvního stupně o přibrání společníka , Jméno advokáta C, do řízení jako účastníka řízení, usnesení dle vyznačené doložky právní moci nabylo dne 28. 12. 2016. Dle výpisu z obchodního rejstříku společnosti coby účastníka 1) je současně , Jméno advokáta C, jednatelkou společnosti a v tomto postavení udělila dne 17. 10. 2016 za společnost plnou moc advokátovi , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Z uvedeného vyplývá, že , Jméno advokáta C, je ve dvojím postavení – jednou v postavení účastníka řízení z titulu společníka společnosti a podruhé u společnosti coby účastníka řízení je v postavení jejího statutárního orgánu. Dle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. „Za právnickou osobu jedná člen statutárního orgánu….dle § 21 odst. 4 o. s. ř. „Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.“ Ustanovení § 21 odst. 4 o. s. ř. vylučuje z jednání za právnickou osobu před soudem toho (jež je jinak oprávněn za právnickou osobu jednat dle § 21 odst. 1 až 3 o. s. ř.), jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (střet zájmů). Jinak řečeno, žádná z osob uvedených v § 21 odst. 1 až 3 o. s. ř. nemůže jednat za právnickou osobu před soudem, jestliže jsou její zájmy -uvažováno z pohledu konkrétní projednávané věci, v rozporu se zájmy právnické osoby jako účastníka řízení. „Lze si představit, že určitá fyzická osoba může být považována v určité situaci ve vztahu k právnické osobě za nezpůsobilou jednání pro střet zájmů, ale v jiné nikoliv. K vyloučení fyzických osob z jednání za právnickou osobu musí střet zájmů reálně existovat“ (kom. k § 21 o. s. ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha I. § 1 – 78g občanského soudního řádu. Havlíček Brain Team, vydání první, 2014). Ve věcech obchodních společností sice platí předpoklad loajality společníka (viz § 212 o. z.), nicméně existují konkrétní situace, kdy zájmy společnosti a společníka nejsou totožné, resp. mohou být či jsou v rozporu. Tak např. společník společnosti s ručením omezeným přející si ukončit účast ve společnosti může mít ryze osobní zájem na tom, aby byla společnost zrušena s likvidací a připadl mu příslušný podíl na likvidačním zůstatku za situace, kdy může být pro něj právně složité ukončit svoji účast na společnosti jiným způsobem. Přitom existence společnosti je z hlediska její činnosti i vůle ostatních společníků plně odůvodněná. Lze obecně konstatovat, že v případě, že řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora z důvodu nepřekonatelného rozporu mezi společníky, za situace, že účastníky řízení jsou společníci a jeden z nich je současně statutárním orgánem společnosti, je na místě postup soudu dle § 21 odst. 4 o. s. ř. V daném případě nastal konflikt zájmů již před soudem prvního stupně. Společnost jednající opatrovnicí v řízení uvedla ve svém vyjádření k návrhu ze dne 25. října 2016 (na č. l. 24 a 25), že navrhuje zrušení společnosti s likvidací, neboť jsou zde dány důvody pro zrušení společnosti s likvidací a zdůraznila, že „Jediným řešením je zrušení společnosti s likvidací.“, zatímco společnost jednající jednatelkou, resp. advokátem, jemuž udělila plnou moc za společnost , Jméno advokáta C, , v podání ze dne 15. 2. 2017 (na č. l. 36 až 40) navrhla zamítnout návrh na zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora jako nedůvodný. Již jen z toho vyplývá zjevnost střetu zájmů u , Jméno advokáta C, , jež není jen hypotetický, ale zřejmý a existující. , Jméno advokáta C, je proto nezpůsobilou za společnost jednat z pozice jednatelky a tedy i udělovat plné moci. V posuzovaném případě tak u , Jméno advokáta C, nastala situace předvídaná výše citovaným ustanovením § 21 odst. 4 o. s. ř. …. Tímto pochybením – neustanovením opatrovníka z důvodu popsaného konfliktu zájmů soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí bez dalšího.“ Od uvedeného závěru nemá odvolací soud důvodu odchýlit se ani v nyní projednávané věci. Jedním ze stěžejních důvodů kasačního rozhodnutí bylo právě neustanovení opatrovníka z důvodu popsaného konfliktu zájmů, čímž soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jež i sama o sobě by byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Postupoval – li soud prvního stupně v souladu s tímto závazným právním názorem odvolacího soudu, postupoval správně. Argumenty odvolatelky na tom nemohou ničeho změnit. Skutečnost, že , Jméno advokáta D, již byla jednou soudem opatrovníkem předmětné společnosti ustanovena (viz usnesení na č. l. 12), tehdy však z důvodu, že zde není osoba oprávněná za společnost jednat, a nyní byla ustanovena z jiného důvodu - střetu zájmů dle § 21 odst. 4 o. s. ř., nezakládá její nezpůsobilost pro její ustanovení opatrovníkem, stejně jako to, že již v rámci tohoto řízení vyjádřila názor ve věci samé