12 Cmo 237/2021-127 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku ze dne 13. 4. 2021, č. j. 76 Cm 74/2019-79 a poté, co byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 9 000 Kč, požádal o osvobození od této poplatkové povinnosti. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2021, č. j. 76 Cm 74/2019-102 byl žalovaný vyzván, aby předložil vyplněné Prohlášení fyzické osoby o majetkových poměrech (dále jen „Prohlášení“), výpisy z bankovních účtů za posledních 5 měsíců, výpis z katastru nemovitostí, daňová přiznání za poslední dvě zdaňovací období a další listiny dokládající tvrzené skutečnosti. Z předloženého Prohlášení soud zjistil, že žalovaný žije ve společné domácnosti s manželkou, která je na něm finančně závislá, neboť je hlášena na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti ani dluhy a půjčky, jeho měsíční výdaje tvoři daně, sociální a zdravotní pojištění v celkové výši 5 500 Kč a nájemné ve výši 14 000 Kč. Je vlastníkem osobního automobilu značky , Anonymizováno, , rok výroby 2000, jehož současná hodnota dle žalovaného činí cca 20 000 Kč - 25 000 Kč, dále je vlastníkem automobilu značky , Anonymizováno, , ke kterému nic bližšího neuvedl. Dále z Prohlášení vyplývá, že žalovaný pracuje jako sezónní řidič nákladního vozu od března do listopadu v závislosti na počasí, uvedl, že jeho příjmy z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti budou doloženy dodatečně. Žádné jiné příjmy nemá.2. S poukazem na podmínky poplatkové moderace upravené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. a na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5069/2015 soud prvního stupně uvedl, že žalovaný k jeho výzvě předložil pouze Prohlášení, z něhož vyplývají shora uvedená tvrzení, avšak tato tvrzení nijak nedoložil (např. výpisem z katastru nemovitostí, výpisy z bankovních účtů, daňovými přiznáními, případně dalšími listinami), ačkoli ve svém podání ze dne 13. 9. 2021 avizoval, že je v jeho možnostech výzvě soudu do 20. 9. 2021 vyhovět. Soud proto uzavřel, že jej žalovaný nepřesvědčil o tom, že jeho poměry odůvodňují osvobození od placení soudních poplatků Jeho žádost proto zamítl.3. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku za odvolání v rozsahu 75 %. Zopakoval skutečnosti uvedené v Prohlášení a dále uvedl, že si je vědom toho, že včas nedoložil avizované doklady, proto předkládá své daňové přiznání za kalendářní rok 2020. Z uvedeného dokladu je zřejmé, že příjmy žalovaného za kalendářní rok 2020 jsou 234 143 Kč. Jeho průměrný čistý měsíční příjem je tak 19 512 Kč, z čehož ovšem musí vyžít s manželkou, která příjmy nemá. Příjmy žalovaného (jeho rodiny) jsou tedy podprůměrné, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný uplatňuje náklady na dosažení příjmů z podnikání daňovým paušálem v sazbě 60 %. I tak je výše poplatku nepřiměřená jeho poměrům a hrozí, že trváním na tom, aby žalovaný poplatek uhradil, by mu bylo odňato ústavou zaručené právo na přístup k soudu. Odvolatel dále odkázal na judikatorní závěry Nejvyššího a Ústavního soudu.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalovaného proti rozsudku, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, je objektivně přípustné a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že obrana žalovaného je zjevně bezúspěšná. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.6. Při posouzení poměrů žalovaného vyšel odvolací soud ze zjištění, která učinil soud prvního stupně z předloženého Prohlášení. Vyplývá z nich, že žalovaný je ženatý, žije ve společné domácnosti s manželkou, která je na něm finančně závislá, nemá příjmy z pracovního či obdobného poměru, z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z hmotného a sociálního zabezpečení ani z jiných zdrojů (z kapitálového majetku, z pronájmu apod.). Pokud jde o příjmy z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti (rubrika V. formuláře), žalovaný neuvedl ani druh podnikání, ani svou obchodní firmu, ani výši příjmu za poslední zdaňovací období; omezil se pouze na prohlášení, že „bude doloženo dodatečně.“ Ohledně svého majetku uvedl, že je vlastníkem vozidel , Anonymizováno, , rok výroby 2000, v hodnotě cca 20 000 – 25 000 Kč, a vozidla „, Anonymizováno, “, k němuž nic dalšího neuvedl. Jeho manželka je bez příjmu (je hlášena na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti) a bez majetku. Žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti, žádné dluhy ani půjčky. Své měsíční výdaje vyčíslil částkou 19 550 Kč s tím, že zahrnují daně, sociální a zdravotní pojištění a nájemné. Uvedl rovněž, že pracuje jako řidič nákladního vozu s tím, že jde jen o sezónní práci (od března do listopadu v závislosti na počasí). Žádné ze svých tvrzení žalovaný ničím nedoložil a nepředložil ani žádnou z listin, vyžádaných soudem prvního stupně,7. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 i v celé řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný v posuzované věci evidentně nesplnil, když o svých příjmových a majetkových poměrech poskytl pouze kusé informace, které navíc ničím nedoložil a na výzvu soudu prvního stupně k předložení listin uvedených v usnesení ze dne 2. 9. 2021, č. j. 76 Cm 74/2019-102 nijak nereagoval. Za této situace je nutno přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků.8. V odvolacím řízení předložil žalovaný kopii přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2020, která však není opatřena otiskem razítka finančního úřadu ani podpisem žalovaného. Z uvedené listiny tak nelze pro její nevěrohodnost vycházet. Výše příjmů žalovaného z podnikání za dvě poslední zdaňovací období tedy nebyla vůbec objasněna, tím méně prokázána. Žalovaný mimo to ani dodatečně nepředložil výpisy ze svých bankovních účtů, výpisy z katastru nemovitosti ani další listiny dokládající tvrzené skutečnosti (např. výpisy z registru motorových vozidel, nájemní smlouvu, doklady prokazující placení nájemného). I pokud by však bylo doloženo tvrzení odvolatele, že průměrná výše jeho měsíčních příjmů z podnikání činí 19 512 Kč a průměrná výše jeho měsíčních výdajů 19 500 Kč, absentuje vysvětlení, z jakých prostředků žalovaný hradí náklady na obživu svou vlastní i své manželky, jakož i běžné náklady spojené s vedením domácnosti. To platí tím spíše, že žalovaný svou podnikatelskou činnost podle svého tvrzení vykonává pouze v určitém ročním období (cca od března do listopadu), takže po zbytek roku je údajně jak on sám, tak i jeho manželka zcela bez prostředků.9. Je tedy třeba uzavřít, že neúplné a nevěrohodné údaje, které žalovaný poskytl o svých poměrech, zcela vylučují, aby mu mohlo být přiznáno byť i jen částečné osvobození od soudních poplatků postupem podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.