12 Cmo 76/2021-55 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2021 č. j. 49 Cm 94/2020-39 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 186,98 Kč s postižními právy (bod I. výroku), co do částky 5 000 Kč s postižními právy byla žaloba zamítnuta (bod II. výroku) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání.2. Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné odvolání proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.3. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 6 207,60 Kč (součet směnečného peníze a směnečné odměny). Jde tedy o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, o čemž byl žalobce soudem prvního stupně správně poučen. Není-li odvolání proti rozsudku přípustné podle § 202 odst. 2 o. s. ř., není přípustné nejen proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o meritu věci, ale ani proti vedlejšímu výroku, tj. výroku o náhradě nákladů řízení.4. Proto odvolací soud postupoval tak, že odvolání dle § 218 písm. c) o. s. ř. pro jeho objektivní nepřípustnost odmítl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.5. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst.odst. 3 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalované žádné náklady v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly.