14 Cmo 198/2021-27 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal společnosti , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek za jí podané odvolání.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tím, že společnost věrohodným způsobem přes výzvu nedoložila svá tvrzení o absenci finančních prostředků k úhradě soudního poplatku za jí podané odvolání ve výši 2 000 Kč, tím znemožnila soudu posoudit její majetkové poměry.3. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a její žádosti o osvobození od povinnosti soudní poplatek za jí podané odvolání vyhověl. Ve svém odvolání uvedla toliko to, že je „nemajetná“, proto by ji poplatková povinnost neměla stíhat.4. Po přezkoumání napadeného usnesení dle § 212 o. s. ř. odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Není pochyb, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě (srov. např. usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. srpna 1998, sp. zn. 15 Co 539/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/1999).7. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit účastníku přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 20/2009).8. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (dostupném shodně jako další níže uváděná rozhodnutí tohoto soudu na www.nsoud.cz) s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že žadatel o přiznání osvobození od soudních poplatků je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud (mimo jiné) k celkovým majetkovým poměrům žadatele, není tedy povinností soudu (jak se snaží žalovaný v dovolání dovodit) vyzývat žadatele k poskytnutí údajů, které žadatel sám neposkytnul. Soud není také povinen sám aktivně vyhledávat důkazní prostředky, neboť tato povinnost je uložena zákonem žadateli. Přiznání osvobození od soudních poplatků je opatřením výjimečným (shodně dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).9. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí; srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015. V této souvislosti dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.10. Závěr soudu prvního stupně, podle něhož společnosti nelze přiznat osvobození od soudního poplatku, již jen proto, že nedoložila své aktuální majetkové poměry, je tak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu o nezbytnosti verifikace osobních a majetkových poměrů účastníka (viz za mnohá dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 2282/2015, ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016, či ze dne 28. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 2761/2016, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16).11. Je tak na místě závěr, že shora uvedená kritéria soud prvního stupně při posuzování předpokladů pro osvobození společnosti od soudního poplatku plně respektoval, přičemž jeho závěru, podle kterého žádosti společnosti o přiznání osvobození od soudního poplatku není možné v poměrech dané věci vyhovět, neboť společnost ani přes ji řádně doručenou výzvu (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. května 2021, č. j. 85 Cm 1045/2021-14, včetně doručenky ze dne 25. května 2021) nedoložila své majetkové poměry, nelze nic vytknout.12. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).