14 Cmo 238/2021-82 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že „Účastnici se osvobození od soudního poplatku nepřiznává“.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že účastnici , Anonymizováno, /dále též jen „společnost“/ se nepodařilo věrohodným způsobem prokázat důvody pro osvobození od poplatkové povinnosti v souvislosti s podáním odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 7. května 2021, č. j. 72 Cm 61/2020 - 30. Společnost k tomu neposkytla dostatečné podklady. Soud prvního stupně zrekapituloval údaje společností uvedené v předloženém „Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žadatele pro osvobození od soudních poplatků anebo ustanovení zástupce“ /dále jen „prohlášení“/ s tím, že podle nich kromě zůstatku na bankovním účtu ve výši 260 241,64 Kč, který je však určen k výplatě mezd zaměstnanců, je účastnice nemajetná. Společnost nevlastní žádné nemovité ani movité věci větší hodnoty, nemá žádné pohledávky větší hodnoty a její nezdanitelné příjmy za poslední 3 roky jsou nulové. Účastnice rovněž uvedla, že podniká v gastronomii a v důsledku opatření vydaných vládou ČR a Ministerstvem zdravotnictví ČR v souvislosti s onemocněním covid-19 se propadla do hluboké ztráty, nemá žádný zpeněžitelný majetek ani finanční prostředky. Soud prvního stupně ověřil, že účastnice nevlastní žádnou nemovitost, nicméně výši tvrzených finančních prostředků nikterak ověřit nemohl, neboť účastnice ji nedoložila žádnými kopiemi výpisů ze svých účtů. Jelikož společnost dostatečným způsobem neprokázala ani své příjmy ani své výdaje, když neposkytla přehled pohybu na svých bankovních účtech, soud prvního stupně podané prohlášení považuje za nedostatečné. Disponuje-li společnost tvrzenou částkou 260 241,64 Kč, pak bez prokázání dalších souvislostí je třeba podle soudu prvního stupně vyjít z toho, že je schopna zaplatit nyní vyměřený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Nelze zohledňovat, že účastnice je povinna hradit jiné závazky vůči dalším věřitelům (v daném případě svým zaměstnancům), navíc za situace, kdy účastnice ani výši těchto závazků žádným způsobem nespecifikuje. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2017, sp. zn. 28 Cdo 573/2016, konstatoval, že pohledávky zaměstnanců účastnice nemají přednost před úhradou soudního poplatku, a dospěl při tom k závěru, že společnost je nějakým způsobem patrně schopna financovat své podnikání, byť momentálně nevytváří zisk, a je tudíž schopna obdobným způsobem získat finanční prostředky k úhradě soudního poplatku.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala účastnice odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že náležitě nezohlednil její hospodářskou situaci, to, že podle účetních dokladů vykazuje záporný hospodářský výsledek. Soud prvního stupně nevzal v potaz obsah soudního spisu a sdělení odvolatelky o výši peněžních prostředků na svých bankovních účtech, přestože tuto výši odvolatelka opakovaně soudu sdělila. Odvolatelka má tedy za to, že není povinna dokládat další důkazy a své prohlášení o majetkových poměrech považuje za dostatečné. Odvolatelka podniká v gastronomii a byla citelně zasažena pandemií viru covid-19 a dodnes se nachází na pokraji svých finančních možností. I částka 2 000 Kč může pro odvolatelku znamenat ohrožení její nesmírně ekonomicky zasažené hospodářské činnosti. Soud by měl hledět na výši poplatku v kontextu majetkových poměrů odvolatelky. K tomu odvolatelka považuje za nerozhodné, že disponuje na svém bankovním účtu částkou přesahující 100x výši vyměřeného soudního poplatku, neboť tato částka je účelově vázána na mzdy zaměstnanců. Pokud by odvolatelka vynaložila tyto finanční prostředky na jiný, než uvedený účel, mohla by se tím dostat do závažných potíží.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.7. Předpokladem pro osvobození od placení soudních poplatků dle shora citovaného § 138 odst. 1 o. s. ř. je splnění tří kumulativních podmínek. Účastník řízení musí o osvobození od soudních poplatků požádat, zároveň musí doložit poměry, z nichž nárok na osvobození od soudních poplatků dovozuje, a nesmí se jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.8. Odvolatelka o osvobození od soudních poplatků požádala podáním ze dne 25. května 2021 a k výzvě soudu předložila zmíněné prohlášení. V něm uvedla, jak rekapituluje soud prvního stupně, že podniká v gastronomii a v důsledku opatření vydaných vládou ČR a Ministerstvem zdravotnictví ČR se propadla do hluboké ztráty, nemá žádný zpeněžitelný majetek ani žádné finanční prostředky. Účetní závěrky za poslední 3 roky vykazují záporný hospodářský výsledek, příjmy v uplynulých 3 letech účastnice neměla žádné. Účastnice má dva bankovní účty, na nichž jsou zůstatky ve výši 260 241,64 Kč (před odesláním mezd zaměstnancům) a 0,47 Kč. Své prohlášení účastnice doložila formuláři přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2018, 2019 a 2020 a výpisem z katastru nemovitostí.9. Byť lze odvolatelce přisvědčit v tom, že oblast gastronomie byla příslušnými opatřeními vydanými vládou ČR a Ministerstvem zdravotnictví ČR v souvislosti s onemocněním covid-19 citelně zasažena, a že z podaných daňových přiznání se podává, že účastnice je dlouhodobě ve ztrátě, nelze bez dalšího uzavřít, že tímto jsou dostatečně prokázány majetkové poměry odvolatelky. Soud prvního stupně správně uzavřel, že účastnice dostatečným způsobem neprokázala své příjmy ani své výdaje, když tvrzení k finančním prostředkům na svých bankovních účtech nedoložila příslušnými výpisy z účtů, jak jí ostatně u bodu 4 upozorňuje samotný formulář prohlášení. Disponuje-li účastnice tvrzenou částkou 260 241,64 Kč na svém bankovním účtu, která má být účelově vázána na mzdy zaměstnanců účastnice, bylo na účastnici, aby své tvrzení doložila nejen výpisem z bankovního účtu, ale i základními listinami, z nichž tvrzené nároky zaměstnanců vyplývají. K tomu též soud prvního stupně příhodně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu, v němž Nejvyšší soud (mimo jiné) vyslovil a odůvodnil závěr, že na osvobození od soudního poplatku není právní nárok a je vždy na účastníku řízení, aby podmínky pro osvobození prokázal tím, že poskytne ucelený hodnověrný obraz svých majetkových poměrů. K tíži odvolatelky jde i Nejvyšším soudem uvedený závěr, že úhrada jakýchkoli jiných závazků nemá přednost před zaplacením soudního poplatku. Ten byl v daném případě vyměřen za účastnicí podané odvolání toliko ve výši 2 000 Kč (přičemž výši soudního poplatku v kontextu majetkových poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků soud zohledňuje vždy).10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ovšem ve správném znění, neboť soud prvního stupně do výroku přezkoumávaného usnesení nepromítl skutečnost, že odvolatelka požádala o osvobození od soudních poplatků (viz bod II. podání ze dne 25. května 2021 na č. l. 40 spisu a odpovídající formulace), nikoliv o osvobození od (blíže nespecifikovaného) soudního poplatku, jak by bylo možné usuzovat z původního znění řešeného výroku.