14 Cmo 245/2021-80 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce (již zaniklé) společnosti , Anonymizováno, /dále jen „společnost“/ , Anonymizováno, odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 7 000 Kč a náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 7 371 Kč. Současně rozhodl o tom, že s ohledem na poskytnutou zálohu ve výši 5 000 Kč bude likvidátorce vyplacena částka 9 371 Kč.2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 7 a § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob /dále jen „nařízení“/ tak, že vzhledem k průběhu likvidace popsaného ve zprávě likvidátorky, rychlosti provedené likvidace a jejímu výsledku, považuje soud za přiměřenou odměnu ve výši 7 000 Kč. Co do náhrady hotových výdajů likvidace soud prvního stupně vyšel z likvidátorkou předloženého a doloženého soupisu nákladů, které činí 7 371 Kč. Po odečtu přiznané zálohy ve výši 5 000 Kč by tak likvidátorce měla být vyplacena částka 9 371 Kč.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se jí přiznává odměna ve výši 10 000 Kč, tudíž ve výsledku jí bude vyplacena částka 12 371 Kč.4. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odměna likvidátorky v přiznané výši 7 000 Kč je odpovídající. Odvolatelka jmenovitě vypočetla úkony, které při likvidaci společnosti učinila, s tím, že se těmto činnostem věnovala cca 40 hodin. Soudem přiznaná odměna ve výši 7 000 Kč (před zdaněním a povinnými odvody) neodpovídá náročnosti provedených úkonů při likvidaci, ani kvalifikaci likvidátorky jmenované ze seznamu insolvenčních správců, ani odpovědnosti, kterou likvidátorka při výkonu své funkce nese, a navíc ani neodpovídá ustálené praxi odvolacího soudu. Ačkoliv je odměna likvidátora posuzována jako závislá činnost (je tedy z daňového hlediska posuzována jako příjem z pracovního poměru), není odpovědnost likvidátora (na rozdíl od zaměstnanců) za případnou majetkovou škodu či nemajetkovou újmu nikterak limitovaná. K tomu odvolatelka odkazuje na rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze, podle níž je v obdobných případech likvidátorovi přiznávána odměna ve výši 10 000 Kč.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Z obsahu předloženého spisu - především z konečné zprávy o průběhu likvidace ze dne 31. října 2020 - se podává, že společnost i její jednatel jsou nekontaktní, přičemž likvidátorce nebyl předán žádný majetek ani účetnictví společnosti či jiné písemnosti. Oznámení o vstupu do likvidace likvidátorka zveřejnila v Obchodním věstníku ve dnech 5. srpna 2019 a 19. srpna 2019 společně s výzvou věřitelům likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky. Do likvidace byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 386 707 Kč, které však nebyly v průběhu likvidace uspokojeny. Rozdělení likvidačního zůstatku nepřichází v úvahu, neboť nebyl dohledán žádný majetek společnosti. Společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 16. listopadu 2020.7. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/ odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.8. V poměrech projednávané věci byla odvolatelka jmenována likvidátorkou společnosti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. března 2018, č. j. 41 Cm 46/2014-44.9. Dle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč, dle odst. 2 hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.10. Podle právě citovaného § 7 odst. 1 nařízení v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu. V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. Odvolatelce je třeba přisvědčit v tom, že v takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (viz např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, či ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018). Nařízením stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající.11. Podle odvolacího soudu je totiž třeba mít na zřeteli, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenování insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při stanovení výše jeho odměny.12. Na druhou stranu je třeba při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti likvidace v konkrétním případě. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty, atd. O podobný případ ale v poměrech projednávané věci nejde. Jak už odvolací soud zmínil, jde o typově jednoduchou likvidaci jen formálně existující společnosti bez majetku. Odvolací soud neshledal důvod k odchýlení se od výše popsané ustálené vlastní rozhodovací praxe. Jako přiměřenou výši odměny likvidátora odvolací soud i v této věci považuje částku 10 000 Kč.13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).