2 Cmo 236/2021-150 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 20. 4. 2017 č. j. 47 Cm 62/2017-9 (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně na nákladech námitkového řízení částku 63 695 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).2. V odůvodnění uvedl, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené dne 25. 1. 2006 žalovaným 1. na řad žalobce, na jejímž základě se žalovaný 1. zavázal dne 1. 7. 2014 v Kladně zaplatit směnečnou sumu ve výši 2 180 000 Kč. Směnku podepsala žalovaná 2. jako směnečný rukojmí. Výzvou z 14. 3. 2017 byli oba žalovaní vyzváni k zaplacení, k němuž však nedošlo.3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem výše uvedeným, proti němuž podali oba žalovaní námitky.4. Žalovaný 1. ve včas podaných námitkách potvrdil podpis směnky z 25. 1. 2006, která zajišťovala závazek ze smlouvy o půjčce č. , Anonymizováno, z téhož data vystavenou žalovaným 1. na řad žalobce. Smlouva byla dále zajištěna zástavním právem k nemovitosti v , Anonymizováno, , k souboru movitých věcí a směnkou na 600 000 Kč. Dne 25. 4. 2006 smlouva o půjčce zanikla dohodou smluvních stran, když byla nahrazena smlouvou o půjčce uzavřenou mezi žalobcem a , Anonymizováno, V podání z 15. 5. 2017 uvedl, že směnku nevystavil, potvrdil vystavení vista směnky jako zajišťovacího instrumentu k uzavřené smlouvě o půjčce. S ohledem na charakter směnky pak tato byla vyplněna protiprávně o datum splatnosti, a to 8 let po jejím vystavení a nejméně čtyři roky po jejím promlčení, které zároveň uplatnil. Nadto namítl, že směnka mu nebyla předložena k placení. V podání doručeném soudu prvního stupně dne 23. 9. 2020 pak namítl, že smlouva o půjčce je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 písm. a) zák. č. 321/2001 Sb., obsahuje ujednání, které způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran spočívající v tom, že nebyla vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, a je proto podle § 39 o. z. neplatná. Popřel dále, že by mezi ním a žalobcem byla uzavřena jakákoliv dohoda o vyplňovacím oprávnění směnky.5. Žalovaná 2. v námitkách potvrdila ručení za půjčku poskytnutou žalovanému 1. jí vlastněnou nemovitostí a podpisem sporné směnky. Pro neplacení půjčky byla její nemovitost vydražena, pohledávka byla uspokojena ve výši 219 648 Kč. Další exekuce byla vedena pod č. j. , Anonymizováno, u Okresního soudu , Anonymizováno, pro pokutu ve výši 600 000 Kč, kterou dosud splácí ze svého důchodu ve výši 6 394 Kč. Nebyla informována o celkové výši půjčky, předpokládala však, že nebude přesahovat hodnotu jejího domu. Při podpisu ručení se dozvěděla o skutečné výši půjčky, byla však žalovaným 1. ujištěna, že dluh bude řádně splácet, a že je kryt majetkem firmy. Teprve později se dozvěděla, že se jedná o osobní půjčku žalovaného 1. Po získání finančních prostředků byla z firmy žalovaného 1. propuštěna. Podáním z 18. 6. 2020 pak ustanovená zástupkyně žalované 2. námitky doplnila tak, že žalobce nedoložil, že směnku vyplnil v souladu s vyplňovacím prohlášením. Pokud směnka zajišťovala spotřebitelský úvěr, resp. směnečná dohoda měla charakter spotřebitelské smlouvy, měla být vyloučena její převoditelnost, a proto měla být vystavena nikoliv na řad, když v tomto případě by byla sporná směnka pro rozpor se zákonem neplatná (§ 56 odst. 1,3 písm. k) zák. č. 40/1964 Sb.). Dále namítla, že rukojemské prohlášení podepsala pod psychickým nátlakem a výkon takového práva je v rozporu s dobrými mravy.6. Žalobce ve vyjádření uvedl, že pohledávka z titulu směnky ani pohledávka směnkou zajištěná nebyly zcela uhrazeny. Popřel, že by směnka byla vystavena jako vista směnka. K předmětné půjčce bylo sjednáno několik dodatků, kterými došlo k prodloužení splatnosti půjčky. Směnka tak nemohla být splatná do 1 roku od vystavení. Dle dohody stran byl žalobce oprávněn do blankosměnky vyplnit její splatnost poté, kdy dluhy zajištěné směnkou nebudou uhrazeny včas a řádně. Směnka byla vystavena s doložkou bez protestu, žalovaný 1. byl vyzván k zaplacení směnky, neobstojí tak námitka o nepředložení směnky k placení. Žalobci nebylo nic známo o důvodech, proč žalovaná 2. podepsala směnku jako aval, což potvrdila. Ve vztahu k ní se žádného protiprávního jednání nedopustil, ani ji neuvedl v omyl, nenutil ji k podpisu směnky, ostatně to žalovaná 2. ani netvrdí.7. Po provedeném dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný 1. vystavil , Anonymizováno, dne 25. 1. 2006 na řad žalobce směnku vlastní splatnou dne 1. 7. 2017 na směnečnou sumu 2 180 000 Kč s místem placení v Kladně, kterou žalovaná 2. podepsala jako aval. Mezi žalobcem a žalovaným 1. byla dne 25. 1. 2006 uzavřena smlouva o půjčce č. , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobce půjčil žalovanému 1. částku 2 000 000 Kč s 3% úrokem za každý měsíc trvání půjčky, který byl dle čl. II smlouvy zajištěn zřízením zástavního práva k nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby, zřízením zástavního práva k souboru movitých věcí, směnkou znějící na směnečnou sumu ve výši 2 180 000 Kč, směnkou znějící na sumu 600 000 Kč. Podle čl. IV bude zástavní právo dle čl. II zřízeno samostatnou smlouvou. Zástavní smlouvou č. , Anonymizováno, z 25. 1. 2006 uzavřenou mezi žalobcem jako zástavním věřitelem a žalovanou 2. jako zástavním dlužníkem byl zajištěn závazek žalovaného 1. ze smlouvy o půjčce č. , Anonymizováno, z 25. 1. 2006 zástavním právem k nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované 2. Tyto nemovitosti byly prodány v nedobrovolné dražbě z 12. 10. 2011, z níž částka 919 648 Kč sloužila k uspokojení pohledávky žalobce ze smlouvy č. , Anonymizováno, z 25. 1. 2006. Žalovaná 2. podala trestní oznámení dne 20. 8. 2012. Žalovanému 1. bylo vydáno živnostenské oprávnění dne 6. 5. 1992 na dobu neurčitou. Rovněž došlo k zastavení specifikovaných movitých věcí ve vlastnictví žalovaného 1.8. Na základě provedeného dokazování soudu prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce je nárokem z platné směnky vlastní obsahující veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 ZSŠ, kdy nárok byl vůči žalovanému 1. uplatněn jako výstavci směnky a vůči žalované 2. jako směnečnému rukojmí za výstavce.9. K námitce neplatnosti směnky z důvodu, že zajišťovala spotřebitelský úvěr, tuto shledal nedůvodnou. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný 1. smlouvu o půjčce uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, kdy v čl. II. 2 bylo sjednáno zástavní právo k souboru movitých věcí – lince na výrobu plastových oken, jednalo se tedy o věci sloužící k jeho podnikání.10. Námitky uplatněné v podání žalovaného 1. z 10. 5. 2017 a 15. 5. 2017, tj. že byla vystavena vista směnka a nárok je promlčen, neboť směnka nebyla žalovanému 1. předložena k placení nejdéle do 25. 1. 2007, námitku, že datum splatnosti bylo doplněno bez udělení vyplňovacího oprávnění, shledal jako opožděné, a proto se jimi nezabýval.11. Námitku žalovaného 1., že mu nebyla směnka předložena k placení, shledal jako nedůvodnou, neboť postačí její předložení až po uplynutí lhůty určené v čl. I § 38 ZSŠ, příp. v průběhu sporu o zaplacení směnky. Žalovaný 1. byl se směnkou a nárokem z ní plynoucím seznámen doručením směnečného platebního rozkazu, z jeho strany nedošlo k úhradě.12. Námitky žalované 2., že rukojemské prohlášení podepsala nikoliv ze svobodné vůle, ale pod psychickým nátlakem a výkon práv vůči ní by tak byl v rozporu s dobrými mravy, shledal nedůvodné, aniž se zabýval jejími tvrzeními, neboť žalovaná 2. tíseň netvrdila vůči žalobci, ale vůči žalovanému 1.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů námitkového řízení za čtyři úkony právní služby po 12 860 Kč (vyjádření k námitkám z 28. 6. 2018, 25. 1. 2021, účast na soudním jednání dne 14. 7. 2020, 6. 4. 2021, vše podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH.14. Žalovaná 2. ve včas podaném odvolání navrhla zrušení směnečného platebního rozkazu a žádala o přiznání náhrady nákladů řízení. Zopakovala, že směnka zajišťovala vztah ze spotřebitelské smlouvy, resp. nebylo doloženo, že tomu tak nebylo a nebyla tak vyloučena její převoditelnost slovy „nikoliv na řad“ pojatými do směnky. Dle její informace žalovaný 1. není podnikatelem podnikajícím na základě živnostenského oprávnění. Rovněž ona není podnikatel. I kdyby bylo prokázáno, že žalovaný 1. uzavřel smlouvu jako podnikatel, není vyloučeno, aby smlouvu o půjčce uzavřel jako spotřebitel. Ve smlouvě není vymezen účel půjčky, není zřejmé, za jakým účelem byla blankosměnka vystavena. Směnku je proto třeba posoudit jako neplatnou pro rozpor se zákonem podle § 39 Obč. z. V řízení nebylo doloženo uzavření dohody o vyplnění blankosměnky, nebylo prokázáno, že blankosměnka byla žalobcem vyplněna v souladu s touto dohodou. Žalovaná 2. má za to, že byla vyplněna neoprávněně. Výkon práv vůči žalované 2. je v rozporu s dobrými