6 Cmo 143/2021-125 — Vrchní soud v Praze

1. Ve shora uvedeném sporu o zaplacení pokuty za porušení povinnosti uložené zákonem o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. (ZVB) uzavřít smlouvu o převodu bytu společně se spoluvlastnickým podílem na pozemku Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně žalobkyni přiznal toliko v rozsahu 10% osvobození od soudních poplatků v souvislosti s jejím dovoláním proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 6 Cmo 143/2020-78.2. Při rozhodování o plném osvobození žalobkyně od soudních poplatků soud I. stupně vycházel z vlastního návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků, podle něhož žalobkyni neumožňují zaplatit soudní poplatek její tvrzené tíživé majetkové poměry, kdy zdrojem jejích příjmů je pouze starobní důchod ve výši 13 000 Kč měsíčně, k čemu žalobkyně disponuje i úsporami ve výši 60 000 Kč.3. Z hlediska právního soud I. stupně věc posoudil podle § 138 odst. 1 o. s. ř. a osvobodil žalobkyni toliko v rozsahu 10%. Konstatoval, že výše soudního poplatku z dovolání činí podle položky 23 bod 1 písm. d) sazebníku soudních poplatků 14 000 Kč, přičemž soud I. stupně v minulosti usnesením ze dne 31. 7. 2019, č. j. 13 Cm 182/2019-9, žalobkyni osvobodil od soudního poplatku z žaloby v rozsahu 75 %. Tehdy měl podle soudu I. stupně hlavní příjem žalobkyně - vdovy - tvořit starobní důchod ve výši 11 975 Kč měsíčně a jako další příjem měla žalobkyně pobírat 1 520 Kč měsíčně z dohody o provedení práce. Jako majetek větší hodnoty měla žalobkyně uvádět byt , Anonymizováno, v , Anonymizováno, s odhadovanou orientační hodnotou 750 000 Kč, přičemž zůstatky na bankovních účtech žalobkyně měly činit 33 000 Kč a 28 000 Kč. Jako své náklady pak žalobkyně měla uvádět místní poplatky ve výši 1 200 Kč měsíčně a nájemné 3 399 Kč měsíčně. Dále měla žalobkyně další výdaje ve výši 35 000 Kč za ošetření u zubního lékaře.4. V rámci současného rozhodování o případné výši osvobození žalobkyně soud I. stupně konstatoval, že po náhledu do katastru nemovitostí zjistil, že žalobkyně již předmětný byt nevlastní a uzavřel, že v projednávané věci není u žalobkyně splněna podmínka zvlášť závažných důvodů pro úplné osvobození od soudních poplatků, když žalobkyně má stálý příjem ze starobního důchodu, avšak nemá takové výdaje, jež byly významné při minulém rozhodování o jejím osvobození od soudních poplatků. Po zcizení bytu soud I. stupně vyjádřil domněnku, že žalobkyně má dostatek prostředků. Přesto učinil závěr, že žalobkyně splňuje podmínky pro částečné osvobození od soudních poplatků v souladu s § 138 odst. 1 o. s. ř., a to s ohledem na její věk a zhoršený zdravotní stav. Proto se soud I. stupně rozhodl přiznat žalobkyni pro další řízení osvobození od soudních poplatků toliko ve výši 10%.5. Proti tomuto usnesení se odvolala žalobkyně (odvolatelka) a podle obsahu svého odvolání se domáhala změny napadeného usnesení tak, aby byla plně osvobozena od povinnosti zaplatit soudní poplatek tj. i v rozsahu, v němž nebyla úspěšná s žádostí o osvobození, a to v rozsahu zbývajících 90%.6. Podle odvolatelky její majetková situace se nezlepšila proti roku 2019, kdy bylo rozhodováno o jejím osvobození od soudních poplatků, když se soud evidentně bezdůvodně domnívá, že odvolatelka disponuje finančními prostředky z prodeje bytu. Podle odvolatelky svůj původní byt z důvodu svého stáří a nepříznivého zdravotního stavu převedla bezúplatně darovací smlouvou své dceři a sama se nachází v horší finanční i zdravotní situaci.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaného odvolání a v tomto rozsahu i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:8. Právním východiskem pro rozhodnutí v dané věci je § 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 9. 2011. Podle tohoto ustanovení může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.9. Podle názoru odvolacího soudu směřuje uvedené ustanovení § 138 o. s. ř., zpřísněné novelou č. 218/2011 Sb., jež nabyla účinnosti od 1. 9. 2011, k umožnění přístupu k soudu osobám (fyzickým nebo právnickým), jimž by jinak z důvodu neschopnosti zaplatit soudní poplatek byl odepřen přístup k soudu a tím i odepřena ochrana jejich práv.10. Z hlediska skutkových východisek významných pro rozhodnutí odvolací soud vychází ze skutečnosti, že v souvislosti s dovoláním žalobkyně proti rozsudku Vrchní soud v Praze č. j. 6 Cmo 143/2020-78 ze dne 9. prosince 2020 má podle soudu I. stupně žalobkyni tížit poplatková povinnost za podané dovolání ve výši 14 000 Kč, z čehož byla v rozsahu 10% žalobkyně osvobozena.11. Dále odvolací soud vychází z obsahu spisu a zejména ze shora uvedeného odvolání žalobkyně a z jejího prohlášení o majetkových poměrech žalobkyně (č.l. 103).12. Z uvedených dokladů je zřejmé, že ke dni 16. 2. 2021 byl zdrojem příjmu žalobkyně pouze starobní důchod, jehož výše činila k uvedenému dni 13 200 Kč, přičemž ji tíží běžné výdaje za bydlení ve výši 3 399 Kč měsíčně. Platí rovněž místní poplatky a náklady na obživu. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně, nemohl přehlédnout skutečnost, že v průběhu řízení dne 20. 11. 2019 žalobkyně bezúplatně převedla svůj, závazky nezatížený, byt o výměře , Anonymizováno, m2 na svoji dceru (rok narození 1963).13. Již uvedené svědčí o skutečnosti, že na straně žalobkyně nejsou dány podmínky pro její plné osvobození od soudních poplatků bez ohledu na skutečnost, že žalobkyně podle svých tvrzení neobdržela od své dcery za převod bytu žádnou majetkovou výhodu. Podstatná je skutečnost, že žalobkyně disponuje hotovostními prostředky umožňujícími jí uhradit část soudního poplatku, ohledně jíž nebyla osvobozena od soudních poplatků tj. v rozsahu 90% z částky 14 000 Kč a podstatné je i to, že se žalobkyně v průběhu řízení bezúplatně zbavila svého lukrativního majetku cestou jeho převodu na svoji dceru v produktivním věku, aniž by jí tato rodinná příslušnice v soudním sporu jakkoli finančně pomohla a aniž by žalobkyně nevzala v úvahu v průběhu řízení byt nepřevádět a pobírat příjmy z tohoto lukrativního majetku např. v souvislosti s jeho pronájmem za účelem financování nákladů soudního řízení.14. Žalobkyně je tak schopna soudní poplatek v rozsahu své poplatkové povinnosti uhradit a její osvobození od soudních poplatků nemůže odůvodnit ani to, že žalobkyně v průběhu řízení z vlastního rozhodnutí odmítla možnost zajistit si další příjem z výnosu ze svého majetku a místo toho se svého majetku zbavila cestou jeho bezúplatného převodu.15. Za této situace žalobkyně pouze stěží může dosáhnout na dobrodiní zákona představovaného ve smyslu § 138 o. s. ř. plným osvobozením od povinnosti platit státu zákonem stanovené poplatky.16. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení v rozsahu, v němž nebylo žalobkyni vyhověno v požadavku na plné osvobození od soudních poplatků, jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.17. O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž soud řízení ve věci skončí.