6 Cmo 252/2020-42 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl tak, že návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků se zamítá. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobce se svým podáním ze dne 22. 6. 2020 domáhal osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek za podanou žalobu v celém rozsahu. Žalobce k žádosti doložil vyplněný formulář týkající se jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, výpis z bankovního účtu z období od 2. 4. 2020 do 3. 7. 2020 a výpisy z katastru nemovitostí. Z výše uvedených dokumentů bylo zjištěno, že žalobce není tohoto času zaměstnán, přičemž v minulosti podnikal prostřednictvím společnosti , právnická osoba, , což dle tvrzení žalobce není nyní možné, z důvodu nevyřešených sporů s bývalou manželkou. Žalovaný je vlastníkem dvou nemovitostí, které jsou součástí nevypořádaného SJM: Dům č.p. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, a byt é. , Anonymizováno, v budově č.p. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Žalobce vlastní obchodní podíl ve společnosti , Anonymizováno, , kdy výše podílu je předmětem sporu v jiném soudním řízení. Žalobce má jednu vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi , Anonymizováno, ve výše 5 500 Kč měsíčně. Další životní náklady byly žalobcem vyčísleny na 1 803 Kč (platba za zdravotní pojištění) a 5 910 Kč (náklady na bydlení a údržbu domu). Žalobce dále uvádí, že dříve měl příjem z obchodní činnosti výše zmíněné obchodní korporace, nicméně vlivem sporů mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou, již od roku 2019 nevydělává ničeho a je odkázán na finanční pomoc přátel a rodiny. Soud dále zjistil z výpisu z bankovního účtu, že ke dni 3. 7, 2020 byl zůstatek na bankovním účtu žalobce 51 527,27 Kč. Dále soud citoval § 138 odst. 1 o. s. ř. s tím, že soud má za to, že se nejedná o případ bezúspěšného uplatňování práva či bránění práva, neboť z obsahu spisu tato okolnost nevyplývá. Soud návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků zamítl, neboť přihlédl k výši soudního poplatku v komparaci s disponibilními příjmy žadatele. Zohlednil fakt, že žalobce nevydělává ničeho, nicméně celkový disponibilní důchod je k uhrazení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, i díky podpoře přátel a rodiny, dostatečný. Nadto žadatel není nemajetný, když je vlastníkem 2 nemovitostí. Výše nadepsaný soud si je vědom, že nelze po žadateli spravedlivě žádat, aby zpeněžil či zastavil nemovitosti z důvodu uhrazení soudního poplatku, nicméně na druhé straně lze z vlastnictví nemovitostí dovodit, že žadatel má prostředky, z nichž tyto nemovitosti dlouhodobě, minimálně, udržuje. Soud dospěl k závěru, že nejsou přítomny zvlášť závažné důvody pro osvobození od soudního poplatku v celém rozsahu.2. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Jeho stěžejní odvolací námitky byly následující:1) Soud prvního stupně opomenul fakt, že předmětné dvě nemovitosti nemá žalobce v osobním vlastnictví, ale ve společném jmění manželů s bývalou manželkou, jedná se tedy o majetek, se kterým nemůže volně disponovat.2) V současnosti žalobce nedisponuje prostředky na údržbu předmětných nemovitostí, když dle judikatury Ústavního soudu je rozhodující majetkový stav aktuální, nikoliv minulý či budoucí (III. ÚS 2603/17, II. ÚS 3112/17).3) Soud prvního stupně předpokládá, že žalobce si na úhradu soudního poplatku může půjčit peníze od přátel či rodiny, což je zcela nepřiměřený požadavek.4) Žalobce čelí zásadním útokům na svá práva jako společníka a nezbývá mu, než se bránit soudně, přičemž nejde jen o soudní poplatek ve výši 2 000 Kč v tomto řízení, ale i v následujících řízeních, jež specifikoval.3. Navrhl, aby bylo odvoláním napadené usnesení změněno tak, že se žalobci přiznává osvobození od povinnosti platit soudní poplatek v plném rozsahu, případně v 50%.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Dle zákonného ustanovení § 138 odst. 1, věta první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.6. Smyslem ustanovení § 138 o. s. ř. je umožnit těm osobám, které by pro své majetkové poměry byly vyloučeny z práva na přístup k soudu zaručeného Listinou základních práv a svobod, aby mohly svá práva uplatnit či hájit u soudu. Osvobodit od placení soudního poplatku lze jen tehdy, pokud účastník nemá žádnou možnost, jak splnit svou poplatkovou povinnost. Soud při zkoumání poměrů účastníka ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k povaze uplatňovaného nároku a ke zdravotnímu stavu a sociálním poměrům žadatele, tedy ke všem relevantním okolnostem, které tvoří celkový obraz o poměrech žadatele. Soud přihlíží nejen k množství disponibilních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatek či nikoliv.7. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 23. 6. 2020 sp.zn. III. ÚS 1509/20 k tomu výslovně uvedl, že „ .. konstrukce § 138 odst. 1 o. s. ř. je založena na tom, že v odůvodněných případech předseda senátu může účastníkovi řízení přiznat zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry. Přiznat úplné osvobození však může pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Z uvedeného jednak plyne, že osvobození od soudních poplatků je vždy na úvaze předsedy senátu, který musí velmi pečlivě vážit individuální okolnosti každého konkrétního případu, a jednak, že k úplnému osvobození lze přistoupit jen ve výjimečných případech ze zvlášť závažných důvodů. … Jen mimořádné případy, kdy se poplatník ocitne nezaviněně, a nikoliv například v důsledku svého nezodpovědného podnikání či hospodaření, v celkově nepříznivé situaci, mohou vést k osvobození. Je povinností účastníka řízení zajistit si prostředky, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků případně soudní cestou, jestliže jde o nároky dosud neprokázané. Nelze přenášet na stát tyto poplatkové povinnosti účastníka formou úlev z poplatkové povinnosti.“ (podtržení doplněno odvolacím soudem).8. Soud prvního stupně provedl zjišťování majetkových poměrů žadatele v dostatečném rozsahu nezbytném pro posouzení věci. Odvolací soud, co se týká vyhodnocení předložených listin a na základě nich soudem prvního stupně učiněných skutkových zjištění, dává za pravdu odvolateli jen potud, že předmětné dvě nemovitosti (dům a byt) nejsou v (100%) vlastnictví žadatele coby žalobce, ale ve společném jmění manželů. Tato skutečnost jde samozřejmě k tíži případné realizace jejich prodeje žadatelem, nicméně nelze přehlédnout, že jde o nemovitosti v milionových hodnotách. Též současný podíl žadatele v žalované společnosti ve výši 49% není rozhodně bezcenný, jak vyplývá z poslední založené účetní závěrky do veřejně přístupné sbírky listin obchodního rejstříku (523 tis. Kč výsledek hospodaření po zdanění za rok 2017, 1.436 tis. Kč za rok 2016). Žadatel tedy vlastní majetek v nezanedbatelné hodnotě. Nelze tudíž uzavřít, že by byl nemajetný, což je základní předpoklad pro osvobození od placení soudních poplatků. A konečně i jeho disponibilní finanční prostředky na bankovním účtu ve výši cca 52 tisíc Kč - vzhledem k jeho obligatorním výdajům, jež uvedl v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, mu umožňují zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Žadatel je tedy objektivně schopen zaplatit vyměřený soudní poplatek. Podstatné tedy je, že žadatel, nikoliv nemajetný, má disponibilní finanční prostředky, jež mu umožňují splnit poplatkovou povinnost a nebude tak vyloučen z práva na přístup k soudu kvůli svým majetkovým poměrům. Odvolací soud vzal rovněž v úvahu, že žadatel netvrdil, tím spíše neprokazoval skutečnosti bránící mu v získávání prostředků pro svou obživu prací, např. zdravotní problémy takového rázu, že by nebyl schopen vykonávat žádnou práci. Je totiž věcí každého jednotlivce, zda se rozhodne získávat si prostředky pro svou obživu prací či jiným legálním způsobem. Rozhodl-li se žadatel svobodně a dobrovolně, že uspokojování svých životních potřeb nebude z finančních prostředků získávaných jeho vlastní prací, ale formou půjček od svých rodičů či přátel (navíc nebylo prokázáno, že se jedná o půjčky a ne dary), je to jeho osobní věc. Rozhodne-li se však pro získávání prostředků jiným způsobem než prací (myšleno v širším slova smyslu), aniž mu v tom brání nějaké objektivní - např. zd