7 Cmo 158/2020-28 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , se přiznává záloha na hotové výdaje spojené s likvidací společnosti , právnická osoba, , ve výši 3 000 Kč. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 10. 4. 2019 požádal likvidátor výše uvedené společnosti, jmenovaný soudem ze seznamu insolvenčních správců, o poskytnutí zálohy na náklady likvidace ve výši 13 600 Kč. Dále soud konstatoval, že likvidátorovi přísluší náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace a soud může na žádost likvidátora poskytnout zálohu na nutné výdaje spojené s likvidací s tím, že tato skutečnost neznamená, že by soud musel žádosti likvidátora na vyplacení zálohy v jím uvedené výši plně vyhovět. Dále soud uvedl, že za situace, kdy je likvidace v počátku a likvidátor sdělil soudu, že zatím nezjistil žádný majetek a společnost i společníci jsou nekontaktní, soud „neví“, jak bude likvidace dále probíhat a jaké tím likvidátorovi vzniknou náklady, považuje za rozumnou částku 3 000 Kč, pro poskytnutí zálohy na náhradu hotových výdajů s tím, že v případě doložení dokladů spojených s výdaji v souvislosti s likvidací může opětovně požádat soud o navýšení zálohy na náhradu hotových výdajů.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor včasné odvolání. V odvolání namítl, že vyčíslil plánované náklady likvidace. Neztotožnil se s tvrzením, že „soud neví, jak bude likvidace dále probíhat a jaké tím likvidátorovi vzniknou náklady a považuje za rozumnou částku 3 000 Kč“, neboť již pouhé zveřejnění v Obchodním věstníku, které je třeba na začátku každé likvidace provést stojí 2000-2400 Kč. Sdělení že, v případě, že likvidátor doloží náležité doklady spojené s výdaji v souvislosti s likvidací společnosti, může opětovně požádat soud o navýšení zálohy na náhradu hotových výdajů, se jeví jako administrativně zatěžující a nepraktické - po přijetí každé faktury by likvidátor žádal o navýšení zálohy. Z praxe je známo, že likvidace nekontaktních společnosti, jak tomu je v tomto případě, kdy není možné navázat spolupráci ve statutárním orgánem ani společníky likvidované společnosti, je komplikovanější, než když jsou všechny podklady a informace k dispozici. V příloze doložil „Stručný metodický postup likvidace společnosti z rozhodnutí soudu“, tak jak ho vypracovala , adresa, ., aktualizováno v r. 2009. Z tohoto pokynu vyplývá, že jednoduchá likvidace vyžaduje v průměru 32-60 hodin času likvidátora. Tento pokyn navíc neobsahuje zápočet času, který je nutno věnovat na jednání s Finančním úřadem, zdravotními pojišťovnami a úřady české správy sociálního zabezpečení, ukončení vztahů s bývalými zaměstnanci, Policii ČR, bankami, účast na běžících soudních jednáních a exekucích, živnostenským úřadem. V situaci, kdy nejsou k dispozici potřebné doklady a společnost je nekontaktní, je třeba vyvinout značnou iniciativu, aby bylo možno provést úkony potřebné k likvidaci společnosti. To s sebou přináší i náklady. Není možné požadovat po likvidátorovi, aby náklady likvidace hradil ze svého. Předložený soupis plánovaných výdajů není nepřiměřený, odpovídá současné praxi, a proto odvolatel navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení změnil s tím, že likvidátorovi se přiznává záloha na náhradu hotových nákladů likvidátora ve výši 10 000 Kč.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. V současné právní úpravě možnost poskytnutí zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti likvidátorovi výslovně zakotvena není. Z toho však nelze dovodit, že právní úprava poskytnutí zálohy na hotové výdaje likvidátora vylučuje. Na likvidátorovi jmenovaném soudem totiž dle názoru odvolacího soudu nelze spravedlivě požadovat, aby veškeré náklady spojené s likvidací, do doby, než bude rozhodnuto o výši náhrady hotových výdajů, jež mu bude přiznána, nesl ze svého. Protože má likvidátor po skončení likvidace právo na přiznání účelně vynaložených hotových výdajů, je namístě, aby mu soud na tyto výdaje poskytl přiměřenou zálohu. Nutnou podmínkou přiznání zálohy je žádost likvidátora. Odvolací soud se tedy shoduje se soudem prvního stupně v tom, že soud je k žádosti likvidátora oprávněn poskytnout zálohu na hotové výdaje likvidátora.5. V daném případě se však odvolací soud neshoduje se soudem prvního stupně potud, že „za rozumnou částku“ coby zálohu na hotové výdaje likvidátora je možno považovat 3 000 Kč. Soudem prvního stupně přiznaná záloha ve výši 3 000 Kč je totiž nepřiměřeně nízká, neboť jen povinné zveřejnění v Obchodním věstníku ve smyslu § 198 odst. 2 o.z. stojí více než 2 000 Kč. Ovšem ani v žádosti o poskytnutí zálohy ze dne 10. 4. 2019 likvidátorem požadovaná částka ve výši 13 600 Kč není dle názoru odvolacího soudu adekvátní. Odvolacímu soudu je z vlastní rozhodovací činnosti známo, že náhrada účelně vynaložených hotových výdajů likvidátora u nekontaktních a neaktivních společností, u nichž není zjištěn žádný majetek, což je též posuzovaný případ, je celková náhrada hotových výdajů likvidátora soudní praxí přiznávána např. v rozsahu těchto částek: 6 530 Kč (usnesení odvolacího soudu ze dne 5. ledna 2021 sp.zn. 7 Cmo 99/2020) či 7 059 Kč (usnesení odvolacího soudu ze dne 16. července 2019 sp.zn. 14 Cmo 204/2019) či 8 033,74 Kč (usnesení odvolacího soudu ze dne 8. ledna 2021 sp.zn. 7 Cmo 108/2020). V odůvodněných případech se u typově shodných neaktivních a nekontaktních společností jsoucích bez majetku, tedy jedná-li se o účelně vynaložené výdaje, může jednat i o vyšší částky. Ve fázi rozhodování o poskytování zálohy na hotové výdaje likvidátora však není odvolací soud oprávněn předjímat a posuzovat, zda v daném případě likvidátorem plánované a vyčíslené hotové výdaje ve výši 13 600 Kč jsou v celém rozsahu účelně vynaloženými výdaji či nikoliv. Nicméně v obecně rovině k rozhodovací praxi týkající se náhrady hotových výdajů likvidátora u takových společností odvolací soud přihlédl, a proto považuje v daném případě za adekvátní poskytnutí zálohy v dvojnásobné výši, než ji poskytl soud prvního stupně, a to ve výši 6 000 Kč.6. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.