7 Cmo 184/2020-42 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „, Anonymizováno, , advokátka, je povinna vrátit České republice na účet zdejšího soudu zálohu na náklady spojené s likvidací společnosti , Anonymizováno, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, .“ V odůvodnění uvedl, že z podnětu zdejšího soudu bylo pod sp.zn. 77 Cm 128/2006 zahájeno řízení o zrušení společnosti , Anonymizováno, . Společnost byla zrušena usnesením č. j. 77 Cm 128/2006-7 ze dne 26. 3. 2007. Současně byl jmenován likvidátor , Anonymizováno, . Právní moc nastala 15. 8. 2007. Likvidátorka požádala o přiznání zálohy na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč. Zálohu ve výši 10 000 Kč soud přiznal usnesením č. j. 77 Cm 226/2007-7 ze dne 30. 10. 2007. Právní moc nastala 23. 11. 2008. Záloha byla vyplacena. Po skončení likvidace a výmazu společnosti , Anonymizováno, z obchodního rejstříku zaslala likvidátorka soudu vyúčtování odměny a nákladů souvisejících s likvidací. Usnesením č. j. 77 Cm 128/2006-25 ze dne 14. 8. 2014 soud likvidátorce přiznal odměnu ve výši 5 000 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s likvidací ve výši 6 692 Kč, celkem 11 692 Kč. Právní moc nastala 5. 9. 2014. Obě tyto částky byly účtárnou zdejšího soudu vyplaceny, a to hotové výdaje 19. 9. 2014 a odměna po zdanění do 10. 10. 2014. Na základě popsaného skutkového stavu je zřejmé, že likvidátorka obdržela zálohu 10 000 Kč a později jí byla proplacena odměna a hotové výdaje spojené s likvidací ve výši 11 692 Kč, aniž by byla vyúčtovaná záloha. Vznikl tak přeplatek ve výši 10 000 Kč, který je třeba vrátit České republice na účet zdejšího soudu č. , č. účtu, var.s. , Anonymizováno, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, uzavřel soud prvního stupně.Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka včasné odvolání. V odvolání namítla, že v současně době po 6 letech není schopna zjistit, zda záloha byla vrácena či nikoliv, neboť většinu spisu má skartovanou. Domnívá se však, že zálohu vrátila. A dále uplatnila námitku promlčení, a to „podle zákona platného před rokem 2014“, neboť záloha byla přiznána a vyplacena před tímto datem. Z odvolání vyplynul požadavek, aby zálohu nemusela vracet.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.Předně je třeba konstatovat, že soudem prvního stupně v odůvodnění citované rozhodnutí o přiznání zálohy na náhradu hotových výdajů likvidátora z října 2007 a doklad prokazující vyplacení této zálohy ve výši 10 000 Kč likvidátorce se ve spisu nenachází. Nicméně likvidátorka tuto skutečnost nijak nerozporuje, je tedy nesporná, když sama likvidátorka ve svém vyúčtování ze dne 13. 5. 2014 uvádí, že jí byla vyplacena záloha 10 000 Kč.Usnesením ze dne 14. 8. 2014 č. j. 77 Cm 128/2006-25 soud prvního stupně rozhodl o přiznání odměny výši 5 000 Kč, „jež jí bude vyplacena po zákonných srážkách účtárnou zdejšího soudu po právní moci tohoto výroku usnesení“ a o přiznání náhrady účelně vynaložených výdajů souvisejících s likvidací ve výši 6 692 Kč, „jež jí budou vyplaceny účtárnou zdejšího soudu po právní moci tohoto výroku usnesení“. Právní moc usnesení je vyznačena k datu 5. 9. 2014. Obě tyto částky měly být dle odůvodnění usnesení soudu prvního stupně účtárnou soudu likvidátorce vyplaceny, a to následovně „hotové výdaje 19. 9. 2014 a odměna po zdanění do 10. 10. 2014“, celkem tedy 11 692 Kč. Doklad o vyplacení předmětných částek se ovšem ve spise také nenachází. Jejich vyplacení ovšem odvolatelka nijak nerozporuje (odvolatelka má za to, že zálohu ve výši 10 000 Kč soudu vrátila, ale nemá o tom doklad, vznesla též námitku promlčení).Předně je třeba konstatovat, že soud prvního stupně pochybil, když ve svém usnesení ze dne 14. 8. 2014 nezohlednil likvidátorce vyplacenou zálohu ve výši 10 000 Kč a cca po 6 letech požadoval vrácení zálohy. S ohledem na přechodná ustanovení stanovená v § 3026 o.z. se předchozí právní úprava neaplikuje (jak se mylně domnívala odvolatelka, byť i dle předchozího občanského zákoníku - zákona č. 40/1964 Sb., byla obecná promlčení lhůta také tříletá dle § 101 obč.zák.). Vzhledem k námitce promlčení vznesené odvolatelkou však nelze nevrácenou zálohu po odvolatelce požadovat, neboť tříletá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o.z., počínající běžet po 5. 9. 2014, dávno uplynula, jak je zřejmé z časového sledu.Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.