7 Cmo 331/2020-24 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh likvidátora na poskytnutí zálohy ve výši 96 800 Kč.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č. j. 39 Cm 51/2008-12 ze dne 6. 5. 2008 zrušil společnost , právnická osoba, a jmenoval likvidátora z řad konkursních správců. Podáním ze dne 20. 8. 2020 požádal likvidátor o vyplacení zálohy ve výši 96 800 Kč a vystavil soudu fakturu k jejímu proplacení. Žádost odůvodnil tak, že zjistil, že společnost je zcela nemajetná a po celou dobu likvidace vynakládal náklady spojené s likvidací. Soud prvního stupně je toho názoru, že žádost je nedůvodná; délka trvání likvidace je především záležitostí likvidátora; soud přizná odůvodněné náklady a odměnu likvidátorovi poté, co likvidaci ukončí, vypracuje závěrečnou zprávu s návrhem na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, návrhem na úhradu nákladů likvidátora a jeho odměny dle zákonné úpravy. Ta může být dle platné právní úpravy ve výši maximálně 20 000 Kč při obzvláště náročných případech likvidace. Obvyklé náklady likvidace se pohybují u jednotlivých likvidací ve výši 5 000 – 10 000 Kč, tedy zhruba o desetinu méně, než požaduje likvidátor v tomto případě jako zálohu za situace, kdy jeho jediným zjištěním je, že společnost nemá majetek, což mu zabralo 12 let činnosti. Soud proto návrh na vyplacení zálohy zamítl.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal v zákonné lhůtě , tituly před jménem, , Anonymizováno, odvolání. Uvedl, že jeho rozhodujícím příjmem je důchod, nemá žádné jiné finanční prostředky na úhradu nákladů potřebných na dokončení likvidace. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil; současně požádal o zproštění funkce.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a odst. 6 o.s ř. a neshledal odvolání důvodným.5. Předně je nutné konstatovat, že odvolatel byl do funkce likvidátora jmenován v roce 2008.6. Právní poměry vzniklé přede dnem 1.1.2014 se řídí dosavadními právními předpisy (oddíl I § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb.), zde obchodním zákoníkem (dále jen „obch. zák.“).7. Podle § 70 odst. 3 věta prvá obch. zák. jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti.8. Podle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy (…).9. Podle § 73 obch. zák. likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům. Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně dvakrát za sebou s alespoň dvoutýdenním časovým odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce.10. Podle § 74 odst. 1 věta prvá obch. zák. likvidátor sestaví ke dni vstupu společnosti do likvidace zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis jmění.11. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že v daném případě není důvod pro poskytnutí zálohy na náhradu nákladů likvidace (která měla započít již v roce 2008) v likvidátorem požadované výši. Dle názoru odvolacího soudu ani není důvod přiznat likvidátorovi nižší zálohu, protože likvidátor neuvedl žádné konkrétní výdaje, které by mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, nehledě na to, že ani nedoložil splnění svých zákonných povinností dle posledně citovaných ustanovení obch. zák.12. Jen pro úplnost odvolací soud konstatuje, že předmětem přezkumu v rámci tohoto odvolacího řízení je pouze napadené usnesení, kterým soud zamítl návrh likvidátora na poskytnutí zálohy a nikoli zproštění funkce likvidátora, které je zmíněno v odvolání.13. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.