12 Cmo 267/2021-453 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 7. 6. 2018, č. j. 20 Cm 80/2017-23 v celém rozsahu platnosti, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni na náhradu nákladů námitkového řízení 14 810,40 Kč.2. Podle odůvodnění se žalobou, spojenou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 962 754,75 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 15. 12. 2017 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 3 209,18 Kč.3. Žalovaný ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesl námitku promlčení nároku. Dále namítl neplatnost směnky z důvodu vadně vyplněných součástí směnky. Uvedl, že pokud žalobkyně primárně nárok opírá o vztah se společností , Anonymizováno, vůči níž je vedeno pod sp. zn. KSUL 4 INS 6902/2017 insolvenční řízení, musí své nároky uplatnit v tomto insolvenčním řízení. Namítl neurčitost vymezení kauzy žalobkyní v žalobě. Pro případ, že by se směnka měla vztahovat k rámcové kupní smlouvě ze dne 9. 5. 2006, namítl neexistenci kauzy. Popřel podpis směnečné vyplňovací dohody, na niž žalobkyně odkázala. Pohledávku žalobkyně z rámcové kupní smlouvy neuznává.4. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám uvedla, že je řádným majitelem předmětné směnky, vystavené společností , Anonymizováno, . Žalovaný byl do 20. 8. 2018 jediným jednatelem výstavce. Na majetek výstavce byl prohlášen konkurz. Z celkových pohledávek přihlášených žalobkyní v konkurzním řízení, zahrnujících nezaplacené faktury v celkové výši 901 631 Kč a dále příslušenství, byla pohledávka zjištěna v rozsahu 1 065 800,34 Kč. Popřena byla jen v rozsahu smluvní pokuty. Námitky žalovaného označila za nedůvodné s odkazem na úpravu promlčení směnečných nároků a postavení rukojmího. Uvedla, že kauzální námitky žalovanému dle čl. I § 17 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ) nepřísluší.5. Soud na základě provedeného dokazování (prvopisem směnky, rámcovou kupní smlouvou, uzavřenou mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní, tabulkou 41 faktur vystavených žalobkyní) má za prokázáno, že spornou směnku vystavila společnost , Anonymizováno, , v , adresa, dne 4. 5. 2006 na řad žalobkyně jako blankosměnku. Žalovaný směnku avaloval. Směnka obsahuje doložku, odkazující na Prohlášení k vyplnění blankosměnky ze dne 9. května 2006.6. Další navržené dokazování listinnými důkazy (prohlášení o vyplnění blankosměnky ze dne 9. 5. 2006 na č. l. 9 – 10, předžalobní výzvu na č. l. 13 – 16, faktury, přepravní listy, dodací listy na č. l. 35 – 165, přihlášku pohledávky , právnická osoba, . do insolvenčního řízením vedeného na majetek výstavce směnky na č. l. 361 – 364, protokol o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 21. 11. 2018 na č. l. 222 – 230, vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky č. 50/2 ze dne 28. 11. 2018 na č. l. 386, písmoznalecký posudek k prokázání pravosti podpisu avalisty na směnce, prohlášení o vyplnění blankosměnky ze dne 9. 5. 2006, účastnické výslechy obou účastníků) neprovedl s odůvodněním, že toto dokazování k neurčitým námitkovým tvrzením by bylo nadbytečné.7. Jako nedůvodnou vyhodnotil námitku promlčení. Pro její posouzení je rozhodující údaj data splatnosti, nikoliv data vystavení. Směnka byla splatná 14. 12. 2017 a právo na její zaplacení bylo uplatněno v rámci zákonné tříleté promlčecí lhůty od splatnosti směnky.8. Námitku, že žalobkyně veškeré své pohledávky mohla uplatnit jen v insolvenčním řízení, vedeném vůči výstavci směnky, soud shledal rovněž nedůvodnou. Směnečný závazek je závazkem zcela samostatným a odděleným od závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Žalobkyně směnečnou pohledávku proti směnečnému rukojmímu (žalovanému) mohla uplatnit bez ohledu na probíhající insolvenční řízení, vedené vůči výstavci směnky. V něm pohledávku, která byla důvodem vzniku směnečného závazku, žalobkyně přihlásila.9. Kauzu směnky nebyla žalobkyně povinna v žalobě specifikovat vzhledem k tomu, že k uplatnění práv ze směnky postačuje předložení směnky. Směnka je dlužnický dokonalý cenný papír, z něhož při splnění přísných formálních náležitostí vzniká směnečnému dlužníku přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku.10. Námitka, že „podpis na vyplňovací dohodě není podpisem žalovaného“ nemůže sama o sobě obstát, pokud žalovaný nenamítl, že nepřijal rukojemství ze směnky.11. Ostatní námitky, tedy námitku neplatnosti směnky z důvodu vadně vyplněných součástí směnky, námitku neexistence kauzy směnky, námitku, že žalovaný neuznává pohledávku žalobkyně z rámcové kupní smlouvy, vyhodnotil soud jako námitky neurčité a v důsledku toho neprojednatelné. Žalovaný neuvedl konkrétní důvod neplatnosti směnky, nevylíčil kauzu směnky a neuvedl, z jakého důvodu žalovaný neuznává pohledávku žalobce z rámcové kupní smlouvy.12. K námitkám žalovaného, uplatněným po uplynutí lhůty k podání námitek při jednání dne 26. 8. 2020 (námitka falza podpisu žalovaného na směnce a vyplnění směnky v údaji směnečné sumy v rozporu s ujednáním) soud pro opožděnost nepřihlédl s ohledem na koncentrační zásadu řízení o námitkách (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Po koncentraci lze v dalších fázích řízení lze jen doplnit již dříve řádně uplatněné námitky. Žalovaný navíc v námitkách nevylíčil obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, a nevymezil skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit.13. Z uvedených důvodů soud rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu v platnosti (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.14. Žalovaný napadl rozsudek v celém rozsahu včas podaným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkl soudu, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, z důkazů provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Řízení před soudem prvního stupně je postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný směnku nikdy nepodepsal a navržené písmoznalecké zkoumání bylo legitimním důkazním prostředkem. Soud tento důkazní návrh bez řádného odůvodnění zamítl. Jedná se tak o opomenutý důkaz, zakládající dle judikatury nejen nepřezkoumatelnost, ale rovněž protiústavnost rozsudku. Rozsudek je navíc vnitřně rozporný, když na jedné straně dokazování v uvedeném rozsahu hodnotí jako nadbytečné a na druhé straně námitku jako opožděnou. Koncentrační zásada směnečného řízení neznamená, že by žalovaný nemohl v dalším řízení při jednání uvádět relevantní skutečnosti či nabízet důkazy k obraně, kterou již obecně v námitkách uplatnil. Zásada koncentrace se nevztahuje na důkazní návrhy. Námitku vyplnění blankosměnky v rozporu s ujednáním se soud nezabýval, ačkoliv žalovaný rozsah nesprávného vyplnění v částce nad 901 631 Kč specifikoval. Doplněná směnečná suma nesmí převyšovat výši zajištěných pohledávek splatných ke dni vyplnění směnky. Žalovaný namítal, že listina uplatněná žalobcem nesplňovala náležitosti směnky ani blankosměnky. V ujednání ohledně vyplnění blankosměnky je zcela jasně napsáno, jak, kdy a v jakých případech může žalobkyně blankosměnku vyplnit. Postupem soudu (neprovedené důkazy) bylo soudem žalovanému odepřeno právo prokázat svá tvrzení o vyplnění směnky v rozporu s ujednáním a byla mu v řízení odepřena spravedlnost.15. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. S poukazem na soudní judikaturu k otázce koncentrační zásady směnečného řízení uvedla, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že část námitek žalovaného z hlediska určitosti nesplňuje zákonné požadavky. Soud se přitom se všemi námitkami žalovaného řádně vypořádal.16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).17. Z § 175 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že vydá-li soud prvého stupně k návrhu žalobce směnečný platební rozkaz, uloží v něm žalovanému, aby do patnácti dnů od jeho doručení zaplatil částku ve směnečném platebním rozkazem uvedenou, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž je povinen uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Skutková námitková tvrzení vymezují další námitkové řízení, jehož předmětem mohou být pouze včasné a řádně odůvodněné námitky. V intencích zákonné úpravy (§ 175 odst. 3 o. s. ř.) a soudní judikatury za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmý rozsah, v němž je směnečný platební rozkaz napadán a v němž jsou vymezeny skutkové okolnosti, na nichž žalovaný směnečný dlužník zakládá svou obranu proti směnečným platebním rozkazem uložené povinnosti zaplatit směnku (srov. např. rozhodnu