6 Cmo 103/2022-291 — Vrchní soud v Praze

Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným usnesením k samostatnému řízení vyloučil řízení o protinávrhu žalované na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků ze dne 17. 12. 2015. V průběhu řízení žalobce proti žalované o zaplacení plateb na správu domu a za služby, včetně smluvních pokut, žalovaná uplatnila návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění žalobce, které se konalo 17. 12. 2015. Žalobou žalobce a následným návrhem žalované bylo, dle soudu I. stupně, fakticky spojeno ke společnému řízení více věcí, u nichž je dána odlišná věcná příslušnost k projednání a rozhodnutí soudu v první instanci. Proto soud I. stupně řízení o návrhu žalované vyloučil k samostatnému řízení.Proti tomuto usnesení soudu I. stupně podala žalovaná odvolání, přestože v poučení napadeného rozhodnutí bylo zcela zřetelně dáno, že proti tomuto usnesení není dle § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu odvolání přípustné. Poučení soudu I. stupně o nepřípustnosti odvolání proti tomuto rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, bylo správné a odvolací soud tak nemá postupu soudu I. stupně co vytknout.Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 218 písm. c) občanského soudního řádu a odvolání žalované odmítl, neboť odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle výsledku řízení s přihlédnutím k tomu, že žalobci žádné náklady nevznikly.