6 Cmo 379/2020-172 — Vrchní soud v Praze

Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedený usnesením zamítl návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu vydaného , Anonymizováno, (dále jen RK) žalovaného pod sp. zn. RK-3/2018 ze dne 4. 10. 2018. K tomu citoval § 32 odst. 2 zák.č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen ZRŘ), podle něhož lze odkladný účinek rozhodčího nálezu přiznat za předpokladu, že by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma nebo jestliže je z návrhu na zrušení rozhodčího nálezu možno usuzovat, že je důvodný.Podle odůvodnění rozhodnutí ve věci samé rozhodl soud I. stupně rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, jímž byla žaloba na zrušení rozhodčího nálezu jako nedůvodná zamítnuta a v této chvíli tak již nelze vycházet z toho, že návrh je důvodný, hrozba závažné újmy již žalobci nehrozí. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že poměrnou část členských příspěvků žalobce žalovanému platil až do 31. 12. 2017 pravidelně a že placením jen další z pravidelných plateb nemůže vzniknout žalobci újma, kterou by bylo možno považovat za závažnou. Tvrzení žalobce, že hrozba exekucí ovlivní postoj jeho členů, případně též jeho pověst, rovněž není, dle soudu I. stupně, důvodem pro odklad výkonu rozhodnutí. Důsledky, jichž se žalobce obává, totiž můžou nastat bez ohledu na to, zda k exekuci dojde hned nebo případně později, uvádí se v závěru odůvodnění rozhodnutí.Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl jeho změnu tak, že vykonatelnost předmětného rozhodčího nálezu se odkládá do právní moci rozhodnutí v řízení ve věci samé, popř. jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce v podstatě shodně argumentuje jako v řízení ve věci samé a v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 15. 9. 2020, tedy uvádí důvody pro zrušení rozhodčího nálezu s tím, že se soud I. stupně se vznesenými námitkami nevypořádal. Dále uvádí, že případný výkon rozhodčího nálezu by tak pro žalobce znamenal odčerpání asi 50% prostředků ročního rozpočtu, což by pro něho představovalo závažnou újmu a ohrozil by fungování a účel žalobce. Soudu I. stupně dále vytýká, že o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu rozhodl až poté, co již rozhodl ve věci samé, tj. o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.Žalovaný se k odvolání žalobce proti tomuto usnesení soudu I. stupně vyjádřil současně s vyjádřením proti rozsudku ve věci samé a navrhl jeho potvrzení s odkazem na výsledek řízení ve věci samé.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání, § 214 odst. 2 písm. c) cit. zákona, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.Odvolací soud toliko odkazuje na výsledky řízení ve věci samé a na § 32 odst. 2 ZRŘ, podle něhož na žádost povinného vykonatelnost rozhodčího nálezu může soud odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma nebo jestliže je z návrhu na zrušení rozhodčího nálezu možné usuzovat, že je důvodný. Žalobu na zrušení předmětného rozhodčího nálezu soud I. stupně zamítl rozsudkem z 15. 9. 2020, který k odvolání žalobce Vrchní soud v Praze přezkoumal a po projednání věci rozsudkem ze dne 17. 3. 2022 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Za tohoto stavu pak lze jen velmi obtížně uvažovat o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu z hlediska natolik závažné újmy hrozící povinnému, což by, dle názoru odvolacího soudu, mohlo být vyhodnoceno teprve až v případném exekučním řízení.Žádný ze zákonných důvodů pro odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu tedy není naplněn. Jestliže tedy soud I. stupně návrh žalobce zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Odvolací soud proto z uvedených důvodů rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 § 224 odst. 1 cit. zákona, jak ve výroku uvedeno, s přihlédnutím k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly.