7 Cmo 322/2021-24 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze Usnesením označeným v záhlaví výrokem I. zastavil řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se žalobou domáhá určení, že je vlastníkem akcií, které vlastní žalovaní. Věcnou příslušnost Městského soudu v Praze určila podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) vzhledem k tomu, že účastníci sídlí na území Evropské unie. Soud uvedl, že žalobkyně při určení příslušnosti soudu k projednání této věci vycházela z rozdílného umístění sídel žalobkyně (Česká republika) a žalovaných (Kypr) v Evropské unii, byť sídlo žalobkyně není pro posouzení pravomoci soudu podstatné, nýbrž směrodatné pro posouzení pravomoci soudu k projednání věci je bydliště žalovaného. Pokud je žalováno více osob, může být žaloba projednána soudem toho členského státu, v němž má některý ze žalovaných bydliště, pokud jsou právní nároky spojeny tak úzce, že je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně. Jelikož všichni žalovaní sídlí v Kypru, zastavil soud řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť není dána jeho pravomoc k projednání věci.3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém s odkazem na čl. 7 odst. 2 a 3 a čl. 8 odst. 1 Nařízení Brusel I bis uvedla, že minimálně žalovaná , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , je osobou, která je přímo uvedena v žalobkyní specifikovaném trestním rozsudku jako subjekt, prostřednictvím kterého odsouzený Viktor Kožený spáchal pravomocně odsouzenou trestnou činnost (trestná činnost dle odvolatelky byla spáchána v České republice, škoda způsobená trestnou činností nastala v České republice). V této souvislosti je tak dle odvolatelky minimálně žalovaná , Anonymizováno, osobou, která odpovídá za náhradu škody vůči žalobci. S ohledem na čl. 7 odst. 2 a 3 Nařízení Brusel je tak dána pravomoc českých soudů k řešení žaloby vůči , Anonymizováno, , a tudíž je dle č. 8 odst. 1 Nařízení Brusel I bis dána pravomoc i vůči ostatním žalovaným. S ohledem na výše uvedené odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že se výrok I. napadeného usnesení zrušuje a v řízení se pokračuje.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.6. Podle čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.7. Podle čl. 7 odst. 3 nařízení Brusel I bis, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, jedná-li se o žalobu na náhradu škody nebo žalobu o uvedení do původního stavu vyvolanou jednáním, které je trestným činem, u soudu, u něhož byla podána obžaloba, je-li tento soud podle práva pro něj závazného oprávněn rozhodovat o občanskoprávních nárocích.8. Podle čl. 8 odst. 1 nařízení Brusel I bis, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být též žalována: je-li žalováno více osob společně, u soudu místa, kde má bydliště některý ze žalovaných, za předpokladu, že právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních;9. Podle § 63 odst. 1 a 2 nařízení Brusel I bis, pro účely tohoto nařízení se v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob rozumí „bydlištěm“ místo, kde mají své sídlo. Pro účely Irska, Kypru a Spojeného království se „sídlem“ rozumí „registered office“ nebo tam, kde takové sídlo neexistuje, místo vzniku společnosti („place of incorporation“) nebo tam, kde takové místo neexistuje, místo, podle jehož práva byly společnost, jiná právnická osoba nebo sdružení fyzických nebo právnických osob založeny („formation“).10. Z veřejné databáze obchodních firem (viz. https://opencorporates.com/companies) a z vyhledávače firem Kyperské vlády (viz https://efiling.drcor.mcit.gov.cy/DrcorPublic/ SearchForm.aspx?sc=0) odvolací soud zjistil, že adresy „registred office“ žalovaných společností odpovídají adresám uvedeným v žalobě a v napadeném usnesení. V souladu se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že adresy žalovaných uvedené v žalobě a následně v napadeném rozhodnutí, jsou adresy jejich sídel, když dle čl. 63 nařízení Brusel I bis se pro účely Kypru sídlem rozumí pojem „registred office“, na rozdíl od adres uvedených odvolatelkou v odvolání.11. Jelikož jsou Česká republika a Kypr členskými státy Evropské unie, řídí se určení mezinárodní příslušnosti dle pravidel upravených v nařízení Brusel I bis.12. Článek 4 upravuje základní pravidlo mezinárodní příslušnosti, jímž je bydliště žalovaného. Všechna ostatní pravidla určení mezinárodní příslušnosti je nutno považovat za výjimku z článku 4. Bydlištěm právnických osob se dle nařízení Brusel I bis rozumí sídlo, viz čl. 63.13. Odvolatelka ve svém odvolání odvozuje pravomoc českých soudů pro projednání věci dle čl. 7 odst. 2 a 3 nařízení Brusel I bis, když uvádí, že minimálně žalovaná 13) odpovídá za náhradu škody žalobkyni. Jak však sama odvolatelka připouští, podle čl. 7 odst. 2 a 3 nařízení Brusel I bis se určuje pravomoc v řízeních o náhradě škody, a to jak materiální tak imateriální. V předmětné věci však byla podána žaloba a vede se řízení o určení vlastnictví akcií, nikoliv o náhradě škody jako takové. Odvolatelkou uvedené trestní řízení je pro určení pravomoci českých soudů irelevantní. Vzhledem k tomu se ustanovení zvláštní příslušnosti nařízení Brusel I bis nepoužijí a uplatní se základní pravidlo mezinárodní příslušnosti dle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Jelikož všechny žalované společnosti mají sídlo na Kypru, mohou být žalovány pouze v tomto státě.14. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v této věci není dána pravomoc českých soudů, a protože se jedná o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud prvního stupně správně dle ust. § 103 o. s. ř. ve spojení s ust. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. řízení zastavil.15. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil pro jeho věcnou správnost, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, které je souladné se zákonem.16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci, přičemž žalovaným žádné náklady tohoto řízení nevznikly.