7 Cmo 70/2022-364 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 279/2020-328, z čehož mu vznikla poplatková povinnost ve výši 846 359 Kč. Žalobce již v samotném dovolání požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků s tím, že v odvolacím řízení byl Krajským soudem v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2020, č. j. 56 Cm 214/2017-302, osvobozen od soudních poplatků ve výši 90%.2. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Praze návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků zamítl. Soud prvního stupně vyšel z toho, že na rozdíl od dřívějšího 90% osvobození od poplatků se hodnota jeho majetku žalobce navýšila zhruba o 19 327 731,93 Kč. Žalobcův majetek dosahuje tedy současné odhadované výše 29 440 556 Kč. Tudíž soudní poplatek za dovolání ve výši 846 359 Kč představuje 2,87% žalobcova současného majetku. Žalobce je tak schopen uhradit celý soudní poplatek. Žalobce by musel tvrdit vážné tíživé okolnosti, aby byl ospravedlněn opačný závěr, což však netvrdil. Zůstatek žalobce na účtech (mimo stavební spoření a dluhopisů) ve výši 602 000 Kč sice nepostačuje na úhradu poplatku, nicméně disponuje-li navrhovatel dostatečně vysokou peněžitou částkou na úhradu poplatku, nelze bez dalšího tuto svou povinnost přenášet na stát. Soud měl za to, že žalobce s majetkem zhruba ve výši 29 440 556 Kč spočívající ve vlastnictví rodinného domu, 2 bytových jednotek, ¼ podílu na bytovém domě, garáže, automobilu a účtu se statisícovými zůstatky, se zásadně neocitá v nedostatku majetku a prodejem jeho části je schopen získat dostatečné finanční prostředky na úhradu soudního poplatku. Dle soudu je potřeba hledět na soudní poplatek jako na návratnou částku, když podáním dovolání a zároveň výslovně vyjádřením v žádosti na osvobození žalobce alespoň očekává úspěch ve věci, a tedy i náhradu zaplaceného soudního poplatku ze strany žalované. Ze stejného důvodu není opodstatněná skutečnost, že žalobce již vynaložil 2 000 000 Kč v souvislosti s vedením soudního sporu. Tvrzení žalobce, že dosahuje nižšího měsíčního výdělku, partnerka je nezaměstnaná a mají dohromady 2 vyživovací povinnosti, soud vzhledem k poměrně vysokému majetku nepovažoval za relevantní. Čistý příjem čtyřčlenné domácnosti ve výši 69 184,83 Kč (tj. 53 352 Kč + 3 832,83 Kč + 12 000 Kč) považuje soud za dostatečný, i vzhledem k průměrné hrubé měsíční mzdě. Soud dále uvedl, že žalobce ani netvrdil odůvodněné zvýšené výdaje domácnosti, které by případně ospravedlňovaly opačný závěr, resp. netvrdil žádné výdaje, což je jeho povinnost. Soud měl za to, že dluhy ve výši 1 800 000 Kč neopravňují přiznání osvobození, když soukromoprávní dluhy jsou postaveny na roveň veřejnoprávním závazkům, kterým je zaplacení soudního poplatku a je na žalobci, který z dluhů zaplatí. Soud tedy uzavřel, že žalobce disponuje dostatečným majetkem k uhrazení soudního poplatku.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, v němž uvedl, že žalobcův majetek se od prvního jednání sice zvýšil, ale s ním i spojené výdaje. Ze strany žalobce jde o využití i poslední možnosti pro uspokojení nároků, když v předchozích řízeních byl zřejmě i poškozen postupem svého předchozího právního zástupce. Pro účely případné náhrady škody proti němu je však nutné vyčerpat všechny řádné i mimořádné opravné prostředky. Soudní poplatek je dle odvolatele vysoký pouze pro předmět řízení, nikoliv pro právní rozsah přezkumu a aplikaci příslušného ustanovení. Vzhledem k výše uvedenému odvolatel navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a soudu prvého stupně uloženo, aby ve věci znovu rozhodl.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.5. Podle § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.6. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že společně s podáním dovolání ze dne 26. 1. 2022, požádal žalobce o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek. Podáním ze dne 18. 2. 2022 zaslal soudu vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození do soudních poplatků a daňové přiznání za rok 2020.7. Žalobce v odvolání namítá, že jeho majetek se sice od prvního jednání zvýšil, ale stejně tak i výdaje. K tomu odvolací soud uvádí, že při posuzování opodstatněnosti návrhu na osvobození od soudních poplatků jsou soudy povinny vycházet zásadně z aktuálních majetkových poměrů, nikoliv tedy minulých či budoucích (II. ÚS 3112/17).8. Ustanovení § 138 o. s. ř. představuje výjimku z obecné poplatkové povinnosti založené ust. § 2 a 4 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Nelze totiž přehlédnout, že soudní poplatky jsou příjmem státního rozpočtu podle zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Poplatník má vždy povinnost poplatek zaplatit bez ohledu na to, zda má zdroje k zaplacení poplatku. Smyslem osvobození není ani řešení sociální situace účastníka soudního řízení. Smyslem uvedené právní úpravy je umožnit přístup k soudu účastníkům, jejichž majetkové a jiné osobní poměry (např. zdravotní, postižení v důsledku živelné pohromy apod.) neumožňují zaplatit poplatek v zákonem stanovené výši. V úvahu tak přicházejí osoby zcela nemajetné nebo osoby s nízkými příjmy, kterým jejich poměry nedovolují získat prostředky k úhradě poplatků.9. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně při svém přezkumu zohlednil všechny žalobcem namítané a současně prokázané skutečnosti, z nichž žalobce dovozuje důvodnost svého návrhu. Pokud však v odůvodnění návrhu na osvobození jakož i v odvolání některá skutková tvrzení pouze uvádí např. stran svého zdravotního omezení, aniž by je soudu jakkoli doložil a prokázal, či některé skutečnosti jen obecně namítá (zvýšení jeho výdajů) bez toho, že by je blíže specifikoval, činí je pro soud prvního, potažmo druhého stupně nepřezkoumatelnými a k jako takovým, soudy při svém rozhodování nepřihlíží.10. Z odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně při svém rozhodování správně přihlédl k doloženým majetkovým poměrům žadatele, a to nejen k výši jeho příjmů, ale i k množství jeho disponibilních finančních prostředků a i jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, přihlédl i k výši soudního poplatku, když v odůvodnění uvádí, že výše soudního poplatku představuje 2,87% odhadované částky jeho majetku, a žalobce tak disponuje movitým i nemovitým majetkem hodnoty významně přesahujícím výši soudního poplatku.11. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že majetkové poměry žalobce mu v tomto případě objektivně neznemožňují uplatňování jeho práv u soudu, a že s ohledem na jeho poměry je schopen zaplatit soudní poplatek a nést další případné výdaje spojené s řízením.12. Protože ani odvolací soud neshledal splněny předpoklady pro částečné či úplné osvobození žalobce od placení soudního poplatku podle § 138 odst. 1 o. s. ř., napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).