9 Cmo 33/2022-110 — Vrchní soud v Praze

Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 20. 8. 2015 se navrhovatelé vůči , právnická osoba, ., (dále též jen „Společenstvo“ či „spolek“) domáhali vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společenstva ze dne 26. 6. 2015.V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že „Řízení se zastavuje“ (výrok I.), „Účastník je povinen navrhovatelům k rukám jeho právního zástupce uhradit poměrnou část nákladů řízení spočívajících v uhrazeném soudním poplatku ve výši 6.000,- Kč, a to do 15ti dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.).Proti usnesení soudu prvního stupně jen v rozsahu výroku II. podal spolek odvolání, které podáním ze dne 10. ledna 2022 vzal výslovně zpět.Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku tohoto procesního úkonu účastníka řízení zastavil odvolací řízení podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).Odvolatel vzal své odvolání zpět z důvodu vydání opravného usnesení soudem prvního stupně, tudíž nelze učinit závěr o procesním zavinění zastavení odvolacího řízení z jeho strany a povinnosti hradit náklady řízení ostatním účastníkům řízení, tj. navrhovatelům ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s. Těm ostatně v souvislosti s tímto odvolacím řízením žádné náklady nevznikly. Na místě tedy byla aplikace § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s. Proto rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.