9 Cmo 72/2022-38 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 14. 5. 2021 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 865 476 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou mu měl způsobit jako jeho jednatel. Podle žaloby si žalovaný vybíral z bankovního účtu žalobce provozní zálohy. Tyto zálohy ve výši 1 187 325 Kč, poskytnuté žalovanému v období od 18. 5. 2018 do 18. 2. 2019, žalovaný nevyúčtoval, nevrátil ani nedoložil, že by je použil k zajištění provozu žalobce. Žalovaný měl za žalobcem pohledávku ve výši 321 849 Kč z titulu nevyplacené odměny za výkon funkce, kterou žalobce započetl; po zápočtu dluží žalovaný žalobci ještě žalovanou částku.2. Usnesením ze dne 2. 7. 2021, č. j. Ncp 469/2021-13, rozhodl Vrchní soud v Praze o věcné příslušnosti krajských soudů a věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“).3. Usnesením ze dne 22. 10. 2021, č. j. 72 Cm 160/2021-19, vyzval soud prvního stupně žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 42 824 Kč.4. Žalobce reagoval včas podanou žádostí o osvobození od soudního poplatku, k níž přiložil vyplněné prohlášení o svých majetkových poměrech. Z něj vyplynulo, že žalobce již od května 2021 nevykonává obchodní činnost, za rok 2020 vykázal ztrátu 1 168 522 Kč, za rok 2019 ztrátu ve výši 563 966 Kč a za rok 2018 zisk 258 432 Kč. Žalobce nevlastní nemovité věci ani movité věci vyšší hodnoty, na bankovním účtu vykazuje záporný zůstatek. Žalobce má z obchodní činnosti několik pohledávek, které jsou však buď nedobytné pro platební neschopnost dlužníků, nebo pochybné. Nedisponuje tak žádnými prostředky, z nichž by mohl soudní poplatek uhradit, ani možností si je opatřit. Je předlužen a podal i insolvenční návrh, avšak neměl prostředky k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, které tak bylo zastaveno. Pohledávka vymáhaná v projednávané věci je podle žalobce jedinou jeho dobytnou pohledávkou a tedy jeho jedinou možností, jak získat finanční prostředky.5. Soud prvního stupně napadeným usnesením žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Odkázal přitom na judikaturu, podle které při posouzení žádosti o osvobození od soudního poplatku nelze zohledňovat okolnost, že žadatel je povinen platit i jiné závazky, neboť úhrada takových závazků nemá přednost před zaplacením soudního poplatku, stejně tak složitá finanční situace společnosti ještě bez dalšího nezakládá právo na osvobození. Soud prvního stupně ověřil, že žalobce nevlastní nemovitosti, konstatoval však, že podle výpisů z bankovního účtu žalobce u , právnická osoba, ., byl v říjnu uhrazen debet ve výši 64 643,11 Kč a stav účtu byl poté jen 299 Kč. Z toho dovodil, že žalobce je schopen nějakým způsobem financovat své závazky a obdobným způsobem získat prostředky k úhradě soudního poplatku, a zároveň že v prohlášení neuvedl pravdivě údaje o své majetkové situaci.6. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, ve kterém uvedl, že platby ve výši 129 286,22 Kč, kterými byl uhrazen debetní zůstatek na bankovním účtu žalobce, nebyly platbou žalobce, nýbrž třetích osob. Platby provedli společníci, kteří za dluhy společnosti ručili, a to proto, že banka po podání insolvenčního návrhu zablokovala i jejich bankovní účty. Žalobce tak žádné příjmy nezatajil a nemá žádné finanční prostředky ani dobytné pohledávky kromě pohledávky za žalovaným, kterou vymáhá v projednávané věci. Neosvobození od soudních poplatků by pro žalobce znamenalo zamezení v přístupu k soudu, neboť bez finančních prostředků nemůže pro řešení své situace nic udělat.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.9. Odvolací soud předně konstatuje, že žaloba v projednávané věci nepředstavuje svévolné ani zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobce obecně má proti žalovanému právo na náhradu škody způsobené mu tím, že použil finanční prostředky společnosti pro vlastní potřebu, a bez provedení dokazování nelze ověřit, zda k tomu v projednávané věci skutečně došlo.10. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že by žalobce důvěryhodně neprokázal své majetkové poměry, ani že jeho poměry neodůvodňují osvobození od soudních poplatků.11. Podle ustálené judikatury „obecně platí, že osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. […] Osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli. Při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku pak nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko - viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod R 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).12. V projednávané věci žalobce daňovými přiznáními a účetními závěrkami doložil, že jeho podnikání se v letech 2019-20 nevyvíjelo dobře, ze ziskové společnosti se stala společnost hluboce ztrátová. Ztráta v roce 2020 činila cca třetinu obratu žalobce a společnost vykázala záporný vlastní kapitál ve výši cca poloviny bilanční sumy, tudíž se jednalo o společnost zjevně předluženou. Žalobce dále doložil výpisy z bankovního účtu se záporným zůstatkem. Žalobce na sebe podal insolvenční návrh, přičemž z insolvenčního rejstříku se podává, že řízení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021, č. j. MSPH 76 INS 13207/2021-A-17, zastaveno, protože žalobce nesložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč. Z insolvenčního rejstříku se dále podává, že žalobce podal odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze, kterým mu bylo uloženo zaplatit uvedenou zálohu; Vrchní soud v Praze odvolání nevyhověl usnesením ze dne 19. 8. 2021, č. j. 1 VSPH 924/2021-A-12. Z posledně uvedeného usnesení se podává, že žalobce v insolvenčním návrhu uvedl, že 13 věřitelům dluží 1 957 967,29 Kč, z toho bylo 1 776 137,92 Kč po splatnosti. Nemá zaměstnance ani majetek s výjimkou pohledávek, jejichž dobytnost je nejistá.13. Samotná skutečnost, že záporný zůstatek na bankovním účtu žalobce byl vyrovnán, ještě neznamená, že má dostupné finanční prostředky, které by mohl použít k úhradě soudního poplatku. Úhradou dluhu se totiž tyto prostředky sta