14 Cmo 150/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením v jím vedeném obchodním rejstříku v oddílu C, vložce číslo 11534, vymazal , Anonymizováno, , narozenou , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , bytem , adresa, (dále jen „M. K.“), coby jednatelku společnosti , Jméno navrhovatelky A, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“ či „navrhovatelka“), s datem zániku funkce 6. 6. 2023; se dnem zápisu změn dnem právní moci. Rozhodnutí neodůvodnil.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka prostřednictvím (své) datové schránky odvolání.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je navrhovatelka v poměrech projednávané věci osobou oprávněnou k podání odvolání.4. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.5. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. v platném znění odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.6. Zkoumání, zda je odvolání objektivně přípustné, předchází posouzení, zda je podal účastník k tomu subjektivně oprávněný.7. Oprávnění k podání odvolání má účastník řízení. Toto oprávnění ovšem svědčí pouze tomu účastníkovi, kterému byla rozhodnutím způsobena určitá újma, tedy subjektivně legitimován k podání odvolání je pouze účastník, jemuž nebylo výrokem rozhodnutím soudu prvního stupně vyhověno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5097/2015, jež jsou veřejnosti shodně jako další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu přístupná na webových stránkách www.nsoud.cz).8. Jinak řečeno musí objektivně nastat situace, kdy odvolateli není plně vyhověno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1760/2001). Z hlediska posouzení subjektivní přípustnosti odvolání lze přitom existenci případné újmy na právech účastníka posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2001 sp. zn. 33 Odo 258/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3312/2010).9. V tomto případě podala navrhovatelka návrh, jemuž bylo rejstříkovým soudem plně vyhověno, práva odvolání se navrhovatelka (podáním z 11. 7. 2023 učiněným ze své datové schránky) vzdala (viz č. l. 395). Navrhovatelka tak není osobou oprávněnou k podání odvolání proti odvoláním napadenému usnesení.10. Odvolání navrhovatelky proti napadenému rozhodnutí tedy není subjektivně přípustné, proto jej odvolací soud odmítl (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).11. S ohledem na uvedené bylo bezpředmětným zabývat se otázkou, zda odvolání (jež společnost podala prostřednictvím své datové schránky, k této problematice srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 43/2020, uveřejněné pod číslem 39/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) podala za společnost osoba k tomu oprávněná, na výsledek odvolacího řízení by totiž vyřešení těchto otázek nemělo vliv a z obsahu rejstříkového spisu nelze (bez dalšího) tuto skutečnost postavit na jisto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1917/2020 a judikaturu v něm citovanou). Nadto lze pro úplnost dodat, že posouzení otázky platnosti usnesení valné hromady společnosti (ze dne 6. 6. 2023) rejstříkovému soudu v rejstříkovém řízení nepřísluší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2066/2017, ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4718/2017, ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4439/2018, ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1470/2018, ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1917/2020, ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2409/2019, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3045/2020, nebo ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2099/2020).12. Navrhovatelka je jediným účastníkem řízení, a proto z povahy věci nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.