14 Cmo 194/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal „navrhovateli“ společnosti , Jméno advokátky B, . (dále jen „společnost“) osvobození od soudního poplatku za podané odvolání.2. Odvolací soud již na tomto místě uvádí, že v předmětném řízení o zápisu změny do obchodního rejstříku je navrhovatelem , Jméno navrhovatele, a nikoli společnost, ta je účastnicí řízení. Společnost tedy není navrhovatelkou, přestože podala návrh na osvobození od soudních poplatků. Oba účastníky tedy odvolací soud označuje v souladu s jejich procesním postavením.3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že proti usnesení soudu prvního stupně, jímž vyhověl návrhu navrhovatele, podala společnost odvolání, současně požádala o osvobození od soudního poplatku za jeho podání. S odkazem na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně osvobození nepřiznal, neboť „neosvědčila okolnosti“, za nichž lze osvobození přiznat.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil.5. Odvolatelka je přesvědčena, že své majetkové poměry dostatečně tvrdila a doložila, a je zřejmé, že jí neumožňují, aby soudní poplatek uhradila, navíc tak ani učinit nemůže, protože její bankovní účet je postižen exekučním příkazem. Soud prvního stupně se nedostatečně zabýval jejími aktuálními majetkovými poměry, nevzal v potaz její současnou situaci. Z doložených příjmů za roky 2020 až 2022 nelze usuzovat, jaké jsou její aktuální majetkové poměry a zda jí umožňují splnit povinnost zaplatit soudní poplatek. Navíc argumentace soudu prvního stupně stran povinnosti společnosti nést podnikatelské riziko je chybná, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k níže uvedenému závěru.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží (mimo jiné) k výši soudního poplatku a k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování (srov. za mnohá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, či ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).9. Je-li jedním z hledisek přiznání osvobození od soudního poplatku dle § 138 o. s. ř. výše soudního poplatku (a výše nákladů které si dokazování vyžádá), pak netíží-li v tomto okamžiku společnost poplatková povinnost, neboť již jednou soudní poplatek za (jí) podané (předcházející) odvolání (dne 23. 5. 2022) zaplatila (viz § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), dokazování prováděno nebude, pak není na místě (v tomto okamžiku) společnosti jí požadované osvobození od soudního poplatku za podané odvolání přiznat. Již jen z tohoto důvodu bylo na místě její návrh na přiznání osvobození od soudního poplatku za podané odvolání (jako minimálně předčasný) zamítnout.10. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani (nesprávná) výzva soudu prvního stupně (ze dne 8. 3. 2023) k jeho zaplacení.11. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního potvrdil (§ 219 o. s. ř.).