14 Cmo 96/2023-84 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že se žalobce žalobou ze dne 16. března 2022 domáhá určení vlastnictví k 7 206 254 kusům akcií. Usnesením ze dne 6. září 2022, č. j. 72 Cm 55/2022-24, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 26 000 Kč. Žalobce tento soudní poplatek uhradil dne 13. září 2022. Jelikož byl soudní poplatek nesprávně vyměřen, soud prvního stupně usnesením ze dne 2. února 2023, č. j. 72 Cm 55/2022-38, vyzval žalobce k zaplacení doplatku soudního poplatku za žalobu ve výši 334 313 Kč. Správná výše soudního poplatku činí 360 313 Kč podle položky 1 bodu 4 Sazebníku soudních poplatků.3. Podáním ze dne 10. února 2023 žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně proto žalobce vyzval k doložení jeho majetkových poměrů a dalších rozhodných skutečností podstatných pro posouzení důvodnosti jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Dne 7. března 2023 žalobce zaslal soudu prvního stupně vyplněný formulář „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ (dále jen „prohlášení“).4. V prohlášení žalobce uvedl, že má ke dni podání žádosti o osvobození od soudních poplatků zůstatek na svém bankovním účtu ve výši 112 212,92 Kč. Jako další movitý majetek větší hodnoty uvedl 72 200 listinných kmenových akcií na jméno , Jméno žalované, . Žalobce v prohlášení neuvedl, jaké má závazky a příjmy.5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že poměry žalobce neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, jelikož žalobce majetkem disponuje. Rovněž žalobce nesdělil nic o svých měsíčních výdajích a nedoložil své měsíční příjmy, ač byl k tomu povinen. Proto nebylo možné poměry žalobce z hlediska důvodnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků zhodnotit. Jelikož nebyly naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně žalobci osvobození od soudního poplatku nepřiznal.6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a osvobození od soudního poplatku mu přiznal.7. Namítá, že v rámci své žádosti o osvobození od soudních poplatků sdělil soudu veškeré relevantní informace. Zdůraznil, že v současné době nedisponuje žádnými pravidelnými příjmy ze závislé ani z podnikatelské činnosti. Do konce listopadu loňského roku byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., avšak pracovní poměr ukončil ze zdravotních důvodů. Po skončení pracovního poměru se zaevidoval na úřadu práce. Nárok na podporu v nezaměstnanosti mu (s ohledem na dobu trvání pracovního poměru) nevznikl.8. Odvolatel dále uvedl, že v současné době žije v domácnosti se svojí matkou, přičemž na náklady spojené s bydlením matce ničím nepřispívá. Další obvyklé životní náklady (náklady na stravu a ošacení) si odvolatel hradí ze svých úspor z doby předchozího zaměstnání. Finanční úspory odvolatele aktuálně dosahují výše asi 90 000 Kč. Jediný hodnotnější majetek odvolatele představují akcie 14. žalované.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.11. Rozhodovací soudní praxe je ustálena v požadavku, že žadatel o přiznání osvobození od soudního poplatku je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, nebo ze dne 28. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017, jež jsou dostupná např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, nebo ze dne 18. záři 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013). Povinnost žadatele prokázat své poměry má za účel též umožnit posouzení, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků), např. tak, že se před rozhodnutím soudu o další žádosti zbavil finančních prostředků, kterými disponoval a které mohly být na zaplacení soudního poplatku použity (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, nebo ze dne 28. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017).12. Žalobce byl dne 14. února 2023 soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy (k němuž došlo dne 18. února 2023) doložil vyplněné prohlášení, s tím, že jinak mu osvobození nebude soud moci přiznat. Takto byl vyzván k tomu, aby uvedl (a doložil), jaké měl v minulých třech letech příjmy z veškeré své činnosti a z nakládání se svým majetkem, zejména z podnikání, kapitálového majetku a pronájmu.13. Žalobce však této povinnosti nedostál, neboť neuvedl (a nijak nedoložil), navzdory výzvě a poskytnutému poučení o následcích nevyhovění této povinnosti, ničeho ke svým příjmům, které měl v minulých třech letech. Je v této souvislosti zcela nevěrohodné, že by žalobce neměl po toto období vůbec žádných příjmů, a tedy neměl z čeho uhrazovat své základní životní potřeby, což je závěr, který lze učinit na základě obsahu jím zaslaného prohlášení (došlého soudu prvního stupně po výzvě ze dne 14. února 2023). Neboli, žalobce podal soudu neúplné informace o svých příjmech, a tudíž neprokázal takové skutečnosti, jimiž by popsal své majetkové poměry způsobem, aby bylo možno učinit si celkový obraz o nich, tedy neprokázal poměry, které by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Tento stav nebyl napraven ani během odvolacího řízení, byť tak mohl žalobce učinit poté, co se dozvěděl, že soud prvního stupně jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhověl. Soud prvního stupně proto v důsledku nepřiznal žalobci požadované osvobození správně, neboť neuvedení jeho příjmů v požadovaném rozsahu neumožňuje posoudit jeho majetkové poměry z hlediska, zda účelem a cílem jeho žádosti není získání neoprávněné výhody, tedy zda nepředstavuje jednání, jež nepožívá právní ochrany ve smyslu § 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2016, sp. zn. 25 Cdo 232/2016).14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.