6 Cmo 120/2023-32 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 30. 1. 2017, č. j. 83 Cm 2676/2016-5, které nabylo právní moci dne 21. 4. 2017, Městský soud v Praze zrušil společnost , právnická osoba, . (dále jen „společnost“), nařídil její likvidaci a povolal likvidátorem , tituly před jménem, , jméno FO, , vybraného ze seznamu insolvenčních správců.2. Soud prvního stupně napadeným usnesením schválil konečnou zprávu o průběhu likvidace (výrok I.) a likvidátorovi přiznal odměnu ve výši 10 000 Kč (výrok II.) a náhradu hotových výdajů ve výši 3 641 Kč. V odůvodnění ohledně výše odměny likvidátora odkázal na § 7 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“) a ustálenou soudní praxi.3. Proti tomuto usnesení, a to pouze proti jeho výroku II. o výši odměny likvidátora, podal odvolání likvidátor. Uvedl, že již v návrhu na přiznání odměny žádal o přiznání odměny ve výši 11 000 Kč s tím, že si je vědom standardní rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze (např jeho usnesení ze dne 11. 1. 2020, sp. zn. 7 Cmo 41/2019), která v případě jednoduchých likvidací přiznává odměnu ve výši 10 000 Kč. Od doby vydání těchto rozhodnutí však vlivem koronavirové pandemie a války na Ukrajině dochází k bezprecedentnímu růstu cen zboží, služeb i veškerých provozních nákladů, kdy za rok 2022 dosáhla inflace 17 %. Spravedlivá odměna likvidátora by měla uvedenou inflaci zohlednit. Soud prvního stupně tuto argumentaci nijak nezohlednil, ani se k ní ve napadeném usnesení nevyjádřil. Likvidátor navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil a přiznal mu odměnu ve výši 11 000 Kč.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Řízení o zrušení a likvidaci obchodní korporace je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a má charakter řízení nesporného.6. Ze závěrečné zprávy likvidátora o průběhu likvidace, která je založena ve sbírce listin obchodního rejstříku, se podává, že jednatel společnosti na výzvy likvidátora nereagoval. Likvidátor při zjišťování majetku společnosti učinil dotazy na banky a instituce vedoucí majetkové evidence. Zjistil, že společnost je podle evidence vozidel vedena jako vlastník dvou motorových vozidel, která se mu však nepodařilo najít ani za součinnosti Policie ČR. Učinil i výzvu věřitelům k přihlášení pohledávek. Nepodařilo se mu zjistit žádný majetek společnosti ani právní jednání, u nichž by mohl uplatnit neplatnost nebo neúčinnost. Společnost již delší dobu nevyvíjela podnikatelskou činnost.7. Podle § 195 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.8. Podle § 7 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč (odstavec 1). Hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku (odstavec 2).9. V projednávané věci šlo o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně s minimem zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. V takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (viz likvidátorem citované usnesení, podobně pak usnesení ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022). Nařízením stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající.10. Nutno konstatovat, že při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení je třeba ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti likvidace v konkrétním případě. Při určování výše odměny likvidátora soud zohledňuje toliko náročnost likvidace a okolnosti, za nichž se likvidátor k likvidaci dostal, na což nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace. Navýšení odměny likvidátora o výši inflace nemá oporu v právní úpravě. Likvidátorem zmiňovaný nárůst cen nebyl zákonodárcem promítnut v úpravě (navýšení) částek rozhodných pro určení odměny dle § 7 odst. 1 nařízení, jež jsou pro takové určení rozhodné (stejně jako nebyl promítnut např. v navýšení sazby mimosmluvní odměny advokáta za úkon právní služby určované podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)). Inflace přitom nedosáhla takových (extrémních) hodnot, které by vedly (ve spojení s dalšími skutečnostmi) k závěru, že podle úpravy nařízení (při určení odměny likvidátora) nelze postupovat, protože by likvidátora vystavila odlišnému zacházení s obdobnými subjekty v obdobných (nebo dokonce stejných) situacích. Shodně již odvolací soud argumentoval např. usnesení ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. 14 Cmo 39/2023.11. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 o. s. ř.).