6 Cmo 58/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na zápis změn ze dne 17. srpna 2022 pod Fj 321118/2022/MSPH se odmítá.“ V odůvodnění soud uvedl, že navrhovatel se svým návrhem domáhal výmazu z obchodního rejstříku s tím, že přes výzvu soudu ze dne 24. 8. 2022 nedoplnil ve lhůtě 30 dnů a ani do dne rozhodnutí soudu návrh o souhlas správce daně dle § 238 odst. 1 daňového řádu a doklad o druhém zveřejnění vstupu do likvidace s výzvou věřitelům v Obchodním věstníku dle § 198 odst. 2 o. z. Proto návrh odmítl dle § 86 písm. e) z. v. r., neboť k němu nebyly připojeny listiny, jimiž mají být doloženy údaje o zapisovaných skutečnostech.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání poukazovala na „zcela bezprizorní situaci“, kdy „formálně“ dluží správci daně, byť daň z přidané hodnoty měl původně odvést její obchodní partner a nemůže proto očekávat souhlas správce daně s výmazem a na druhé straně je vyloučeno insolvenční řízení, protože navrhovatelka má jen jednoho věřitele a nesplňuje definiční znak úpadku - mnohost věřitelů. Namítla, že odmítnutím návrhu na výmaz rejstříkový soud docílí pouze toho, že bude dále existovat právnická osoba, na jejíž existenci nemá nikdo zájem (ani správce daně), přičemž taková situace je v rozporu s účelem a smyslem z. v. r. Svoji situaci rozváděla a dospěla k závěru, že jsou splněny „takřka všechny“ podmínky pro aplikaci § 82 odst. 1 z. v. r. „až na jednu - likvidátor navrhovatelky nebyl jmenován soudem ani jiným orgánem veřejné moci“. Brojila proti „formalistickému lpění na liteře zákona, když jeho duch je jiný.“ Namítla ještě, že nikde v zákoně není uveden výčet dokumentů, které by navrhovatelka měla doložit s tím, že rejstříkový soud měl dostatek dokladů, aby mohl navrhovatelku z obchodního rejstříku vymazat.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle § 19 z. v. r. návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do veřejného rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin v souvislosti s tímto zápisem.5. Předně odvolací soud poukazuje na existenci druhého zveřejnění vstupu předmětné obchodní společnosti do likvidace s výzvou pro věřitele k přihlášení pohledávek v Obchodním věstníku ve smyslu § 198 o. z., (druhé oznámení bylo publikováno dne 21. 8. 2019). Tato skutečnost vyplývá z veřejně přístupné internetové stránky Obchodního věstníku na Portálu veřejné správy. Odvolací soud se tudíž zabýval jen tím, zda existuje povinnost navrhovatelky dokládat souhlas správce daně. Podle § 238 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, daňový subjekt, který je právnickou osobou zanikající bez právního nástupce, je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku nebo obdobného veřejného rejstříku souhlas správce daně, u kterého je registrován.6. Podle § 88 z. v. r. rejstříkový soud vydá ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne doručení návrhu soudu usnesení, kterým vyzve navrhovatele k odstranění vad návrhu nebo k doplnění chybějících listin; opakovaná výzva se nepřipouští. ….7. Podle § 86 písm. e) z. v. r. rejstříkový soud usnesením návrh na zápis odmítne, jestliže k němu nebyly připojeny listiny, jimiž mají být podle tohoto nebo jiného zákona doloženy údaje o zapisovaných skutečnostech.8. Odvolací soud uvádí, že výzva prvostupňového soudu požadující doplnit návrh o souhlas správce daně s výmazem navrhovatelky z obchodního rejstříku podle cit. ust. § 238 odst. 1 daňového řádu byla důvodná. Postup podle § 82 odst. 1 z. v. r. - v rámci něhož se souhlas správce daně nedokládá, se neuplatní, neboť - jak správně uvedla sama odvolatelka, podmínkou jeho aplikace je likvidátor jmenovaný soudem či jiným orgánem veřejné moci. Taková skutečnost však z dosud doložených listin nevyplývá, ostatně nebyla ani navrhovatelkou tvrzena, tím spíše dokládána. Otázkou povinnosti dokládat při výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku souhlas správce daně v rámci výkladu ustanovení § 82 z. v. r. se zabýval Nejvyšší soud, který uvedl následující: „Účelem ustanovení § 82 z. v. r. je (ve srovnání s dosavadní právní úpravou) usnadnit a urychlit výmaz nuceně zrušených právnických osob, které jsou v úpadku (srov. § 3 insolvenčního zákona) a u kterých soudem (anebo jiným orgánem veřejné moci) jmenovaný likvidátor nenalezl ani takový majetek, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. … Souhlas správce daně s výmazem daňového subjektu z veřejného rejstříku není v takovém případě zapotřebí. Nejvyšší soud neshledává žádný přesvědčivý důvod k tomu, aby existence povinnosti uložené § 238 odst. 1 daňového řádu byla závislá pouze na tom, jaký způsob řešení situace nuceně zrušené právnické osoby, která je v úpadku, avšak nemá majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, soudem (anebo jiným orgánem veřejné moci) jmenovaný likvidátor zvolí, tj. zda podá návrh na výmaz podle § 82 odst. 1 z. v. r., anebo insolvenční návrh.“ (podtržení doplněno odvolacím soudem). Ze zákonné úpravy, ale ani z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyplývá, že by se ustanovení § 82 z. v. r. mělo vztahovat na širší okruh případů než v ustanovení § 82 z. v. r. definovaných, tedy i na právnické osoby, jejichž likvidátor nebyl jmenován rozhodnutím soudu (či jiným orgánem veřejné moci). Odvolací soud připouští, že nepochybně existují pádné argumenty ve prospěch novelizace předmětného ustanovení tak, aby rozšířilo okruh právnických osob, na které bude dopadat, tedy i na ty právnické osoby, jejichž likvidátor nebyl jmenovaný soudem. V daném případě navrhovatelky (zrušené „dobrovolně“ rozhodnutím jediného společníka a jejíž likvidátor byl jmenován tímto jediným společníkem) je třeba na požadavku ohledně předložení souhlasu správce daně trvat, resp. vyplývá ze zákona. Opačný výklad by byl výkladem contra legem.9. Z předloženého rejstříkového spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatelka k výzvě rejstříkového soudu souhlas správce daně s výmazem z obchodního rejstříku nepředložila a neučinila tak ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu. Ostatně nepředložení předmětné listiny navrhovatelkou není sporné. Nepředložením souhlasu správce daně s výmazem z obchodního rejstříku, ač navrhovatelka byla řádně vyzvána, byl dán důvod pro odmítnutí návrhu podle § 86 písm. e) z. v. r. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. odvoláním napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, avšak ve správném znění, protože předmětem návrhu nebyl návrh na zápis změn, ale na zápis výmazu společnosti do obchodního rejstříku.