6 Cmo 83/2023-30 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 55 Cm 74/2020-34, jmenoval soud prvního stupně navrhovatelku (hmotněprávní) opatrovnicí společnosti , právnická osoba, . (dále jen „společnost“) a uložil jí usilovat o obnovení činnosti statutárního orgánu. V odůvodnění uvedl, že jediný společník a jednatel společnosti zemřel a je veden spor o dědické právo.2. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 20. 12. 2022 se navrhovatelka domáhala, aby soud určil odměnu opatrovníka ve výši 7 260 Kč. V návrhu popsala úkony, které jako opatrovnice učinila, s tím, že výsledkem byla likvidace společnosti a její výmaz z obchodního rejstříku. Má za to, že odměna by měla být určena podle § 462 o. z.3. Usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 55 Cm 224/2022-13, vyzval soud prvního stupně navrhovatelku k úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Usnesení jí bylo doručeno 24. 1. 2023.4. Na usnesení reagovala navrhovatelka podáním, podle kterého z něj není jasné, zda se týká jejího hmotněprávního opatrovnictví společnosti, není v něm uvedeno, podle jaké položky sazebníku poplatků byl poplatek vyměřen, navrhovatelka je špatně označena, neboť byla opatrovnicí ustanovena z řad insolvenčních správců a měla by být jako insolvenční správkyně osvobozena od soudního poplatku ze zákona. Vedle toho nemá k dispozici žádné finanční prostředky.5. Soud prvního stupně zaslal navrhovatelce k vyplnění formulář o jejích majetkových poměrech pro účely osvobození od soudního poplatku. Na to navrhovatelka reagovala tak, že sama jako podnikající fyzická osoba není nemajetná, avšak formulář by se měl týkat spíše společnosti.6. Soud prvního stupně napadeným usnesením zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že výše poplatku byla stanovena podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku poplatků.7. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, ve kterém znovu poukázala na to, že ve výzvě k zaplacení soudního poplatku nebylo uvedeno, podle jaké položky sazebníku byl soudní poplatek vyměřen, že navrhovatelka je v záhlaví špatně označena a že navrhovatelka by měla být od poplatku osvobozena ze zákona podle § 11 odst. 2 písm. n), případně podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Odvolací soud by měl postavit najisto, zda je v řízení o přiznání odměny opatrovníka soud povinen vyměřit soudní poplatek, a případně podle jakého ustanovení.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Odvolací soud je předně toho názoru, že navrhovatelka není od soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích (Od poplatku se osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.). Toto osvobození se totiž týká insolvenčního správce jako osoby spravující majetkovou podstatu dlužníka v insolvenčním řízení a nastupuje v případě, kdy insolvenční správce v tomto postavení činí úkon, který jinak podléhá soudnímu poplatku. Zajisté se netýká osoby zapsané v seznamu insolvenčních správců, pokud jedná v jiném postavení, např. jako soudem ustanovený likvidátor nebo hmotněprávní opatrovník právnické osoby. V projednávané věci navíc navrhovatelka nezastupuje právnickou osobu, jejímž hmotněprávním opatrovníkem byla ustanovena, nýbrž domáhá se (sama za sebe) určení odměny za výkon funkce opatrovníka. Proto je také v hlavičce napadeného usnesení správně označena jako podnikající fyzická osoba.10. O osvobození od soudního poplatku by tak bylo možné uvažovat jedině podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, byť odvolací soud je spíše toho názoru, že toto osvobození se vztahuje na řízení o opatrovnictví osob fyzických. I kdyby však byla navrhovatelka od soudního poplatku osvobozena, muselo by řízení být stejně zastaveno.11. Navrhovatelka byla ustanovena hmotněprávní opatrovnicí společnosti podle § 165 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Odměna takového opatrovníka se řídí § 462 o. z. (shodně Lasák, J. in Lavický a kol. Občanský zákoník. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 165 marg. č. 12).12. Podle § 462 o. z. zákonný zástupce ani opatrovník nemůže požadovat od zastoupeného odměnu za zastoupení. Má-li však povinnost spravovat jmění, lze za správu přiznat odměnu. O její výši rozhodne soud s přihlédnutím k nákladům správy, k hodnotě spravovaného majetku a k výnosům z něho, jakož i k časové i pracovní náročnosti správy.13. Protože navrhovatelka jako hmotněprávní opatrovnice spravovala jmění společnosti, má nárok na odměnu za správu. Tuto odměnu však nehradí stát, nýbrž hradí se ze spravovaného jmění (srov. Wenzlová in: Petrov, Výtisk, Beran: Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck 2019, k § 462 marg. č. 11).14. Řízení o určení odměny opatrovníka je součástí řízení o opatrovnictví právnické osoby (§ 85 písm. e/ zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních - dále jen „z. ř. s.“; viz též posledně cit. dílo, marg. č. 5).15. V takovém případě ovšem zastupovaná společnost musí být účastníkem řízení o určení odměny, neboť v takovém řízení se rozhoduje o jejích právech a povinnostech (§ 6 odst. 1 z. ř. s.). V projednávané věci však společnost zanikla po skončení likvidace bez právního nástupce. Bez účasti společnosti postrádá řízení o určení výše odměny hmotněprávního opatrovníka smysl, neboť zde není nikdo, kdo by určenou odměnu mohl vyplatit. Zánik zastupované společnosti bez právního nástupce ještě před zahájením řízení představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který musí soud řízení zastavit podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř.16. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 o. s. ř.).17. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že funkce hmotněprávní opatrovnice společnosti navrhovatelce zanikla již naplněním svého účelu, tj. ustanovením likvidátora, který převzal funkci statutárního orgánu společnosti (§ 193 o. z.; viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod R 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navrhovatelka mohla již tehdy žádat soud o určení odměny, která by pak byla vyplacena z majetku likvidované společnosti.18. Výrok o nákladech řízení je dán tím, že neúspěšná navrhovatelka byla jedinou účastnicí odvolacího řízení.