6 Cmo 97/2022-144 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. žalobci nepřiznal plné osvobození od soudních poplatků, když předchozím rozhodnutím soudu byl žalobce osvobozen z 50 %. Ve výroku II. žalobci ustanovil zástupce pro řízení , tituly před jménem, , advokáta se sídlem , adresa, .2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že tato sporná věc o členství v bytovém družstvu, uvedeném jako žalovaný 2), s nímž je spojeno právo na uzavření nájemní smlouvy k bytu číslo , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, , eventuálně o zaplacení družstevního podílu ve výši 2 000 000 Kč, původně napadla Okresnímu soud Praha-západ. Uvedený soud potom pravomocným usnesením ze dne 5. 6. 2019, č. j. 16 C 158/2019-32, rozhodl o přiznání osvobození od soudních poplatků žalobci v rozsahu 50% a žalobce dne 11. 9. 2019 zaplatil 1 000 Kč, tj. 50 % soudního poplatku za žalobu představujícího 2 000 Kč. Následně potom Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2020, č. j. Ncp 736/2020-99 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v I. stupni věcně příslušné krajské soudy a postoupil věc Krajského soudu v Praze.3. Dále soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že žalobce požádal dne 20. 4. 2022 Krajský soud v Praze o plné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z důvodu nedostatku finančních prostředků a z tvrzeného důvodu, že se jedná o složitou právní záležitost a je pro žalobce velmi náročné absolvovat řízení nejen fyzicky s odkazem na vysoký věk, ale i psychicky. Předložil přitom prohlášení ze dne 20. 4. 2022 (dále jen prohlášení) o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce.4. Soud I. stupně vyšel z uvedeného prohlášení doplněného ústřižkem pro příjemce důchodu ze dne 6. 4. 2022, za období duben 2022 a konstatoval, že žalobce pobírá měsíčně invalidní důchod nově ve výši 12 711 Kč od června 2022 s tím, že žalobce podle lékařské zprávy ze dne 8. 4. 2022 trpí počínající alkoholovou demencí, sekundární sociální fóbii, epilepsii, hypertenzní nemocí a dalšími nemocemi.5. Soud I. stupně vycházel dále ze skutečnosti, že podle prohlášení žalobce dostává též příspěvek na péči 880 Kč měsíčně, nevlastní žádný nemovitý majetek a z movitého majetku vlastní jen běžné vybavení domácnosti. Jeho výdaje dosahují 10 230 Kč. Žádné osoby ve společné domácnosti s ním nebydlí, ani nemá žádné vyživovací povinnosti.6. Soud I. stupně věc posoudil podle § 138 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) s tím, že ve vztahu k návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatku tento návrh posuzoval jako návrh na osvobození v celém rozsahu, tedy i ve zbývajících 50%. Podle názoru soudu I. stupně je zřejmé, že se příjmy žalobce navýšily na 13 591 Kč, včetně uvedeného státního příspěvku, přičemž výdaje byly vyčísleny v částce 10 230 Kč. Soud I. stupně učinil dílčí závěr, podle něhož žalobce má prostředky na úhradu 50% soudního poplatku, tj. na zaplacení 1 000 Kč, když z dokladů předložených žalobcem neshledal, že by se jeho situace změnila.7. Ve vztahu k návrhu na ustanovení zástupce soud I. stupně uzavřel, že jsou dány podmínky k ustanovení zástupce žalobci a návrhu v této části proto vyhověl.8. Proti tomuto usnesení ve výroku I. o plném neosvobození od soudních poplatků se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalobce (odvolatel) a domáhal se plného osvobození s poukazem na svoji povinnost, pokud by nebyl plně osvobozen, z 50 % platit náklady na advokáta v souladu s § 138 odst. 3 o. s. ř. Současně vyjádřil názor, že vysoká tarifní hodnota sporu projevující se v odměně advokáta 10 000 Kč za každý provedený úkon právní služby, povede k vysokým nákladům řízení. Tyto náklady by nebyl schopen uhradit s ohledem na své majetkové poměry. V této souvislosti poukázal na své zvýšené výdaje potravin, drogerie, ošacení, léků, praní a žehlení vlivem inflace a na zvyšování cen lékařských zákroků v případě nových zubních implantátů. Zdůraznil, že mu tak zůstane pouze částka v řádech stovek Kč.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaného odvolání, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.10. Odvolací soud vychází z žaloby, v níž se žalobce domáhá vydání rozsudku, na základě něhož by bylo určeno, že je členem žalovaného družstva, eventuálně, aby bylo žalovanému 1) uloženo zaplatit žalobci 2 000 000 Kč, jako obvyklou cenu družstevního podílu ve výše uvedeném bytovém družstvu.11. Ve vztahu k zamítavému rozhodnutí soudu I. stupně odvolací soud vychází ze skutečnosti, že žalobce byl z 50% osvobozen od soudních poplatků, přičemž soudní poplatek ve snížené výši 1 000 Kč již dne 12. 9. 2019 uhradil.12. Z hlediska právního odvolací soud vychází z § 138 odst. 1 o. s. ř., z něhož je patrno, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přičemž přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Odvolací soud vychází rovněž z § 138 odst. 3 o. s. ř., z něhož je zřejmé, že byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.13. Podle právního názoru odvolacího soudu, byl-li žalovaný schopen dne 12. 9. 2019 po přiznání částečného osvobození zaplatit soudní poplatek 1 000 Kč a je-li zdrojem příjmu žalovaného invalidní důchod, jehož výše v červnu 2022 činila 12 711 Kč, potom žalovaný i nadále, s ohledem na pravidelné valorizace důchodů, na rozdíl od odměn advokátů a stálosti soudních poplatků, je schopen platit soudní poplatky ve snížené výši podle rozhodnutí soudu o jeho částečném osvobození.14. Ve vztahu k úvaze nad možnou povinností v budoucnu hradit z 50% náklady na ustanoveného advokáta odvolací soud posoudil možnou výši těchto plateb v budoucnu a konstatoval, že tyto náklady v poloviční výši nebudou dosahovat částek uváděných odvolatelem, když odměna advokáta za úkon právní služby v případě předmětného sporu nedosahuje odvolatelem uváděné výše 10 000 Kč za jeden úkon právní služby. Odměna advokáta podle právního názoru odvolacího soudu činí částku toliko 3 100 Kč podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 50 000 Kč s ohledem na soudní praxi (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2145/2018), kdy v případě eventuálního petitu je nutno pro výpočet odměny za právní zastoupení vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně. Poloviční částku z částky 3 100 Kč s režijním paušálem a s DPH za každý úkon právní služby advokáta je za daných poměrů žalobce schopen zaplatit.15. V případě, že by se v budoucnu změnily na straně žalobce poměry, lze k jeho návrhu rozhodnout o případném vyšším rozsahu jeho osvobození, když takovéto rozhodnutí bude záviset na majetkových poměrech žadatele, jež se mohou měnit ve směru nepříznivém i příznivém, jakož i na výši platební povinnosti žadatele o osvobození.16. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcné správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.17. O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž soud řízení ve věci skončí.