7 Cmo 273/2022-62 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v ústí nad Labem, pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením schválil konečnou zprávu navrhovatele jako likvidátora ve výroku I. schválil konečnou zprávu navrhovatele jako likvidátora účastnice ze dne 9. 8. 2022 a účetní závěrku účastnice ke dni 28. 2. 2022, ve výroku II. navrhovateli, likvidátoru , Jméno navrhovatele A, , IČO , IČO navrhovatele A, , se sídlem , adresa, , přiznal za výkon funkce likvidátora účastnice odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 7 753 Kč, kdy tyto částky na odměnu a náhradu hotových výdajů budou navrhovateli soudem vyplaceny po právní moci tohoto usnesení, ve výroku III. zamítl žádost navrhovatele jako likvidátora účastnice na náhradu hotových výdajů co do částky ve výši 3 500 Kč a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Právnická osoba , právnická osoba, . v likvidaci, IČ , IČO navrhovatele B, , se sídlem , Adresa navrhovatele B, (dále jen „účastnice“ nebo „právnická osoba“ nebo „společnost“), byla zapsaná ve veřejném rejstříku vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. C 30038 a dnem 5. 7. 2022 byla z tohoto rejstříku vymazána. Navrhovatel byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 11. 2017, č. j. 38 Cm 13/2016-15, jež nabylo právní moci dne 6. 12. 2017, jmenován likvidátorem účastnice. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 12. 9. 2022 navrhovatel jako likvidátor účastnice předložil soudu ke schválení konečnou zprávu ze dne 9. 8. 2022. Dále navrhovatel jako likvidátor účastnice předložil soudu ke schválení účetní závěrku ke dni 28. 2. 2022.3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že je v dané věci tím, komu likvidátor předkládá konečnou zprávu a účetní závěrku, schválil konečnou zprávu navrhovatele jako likvidátora účastnice ze dne 9. 8. 2022 a účetní závěrku ke dni 28. 2. 2022 a vzhledem k tomu, že navrhovatel jako likvidátor účastnice ukončil likvidaci, zároveň rozhodl o jeho odměně a náhradě hotových výdajů. Ve smyslu ustanovení § 7 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal navrhovateli jako likvidátoru účastnice odměnu ve výši 10 000 Kč a dále dle ustanovení § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši 7 753 Kč, jak uvedeno ve výroku II. napadeného usnesení. Naopak jako nikoliv účelně vynaložené resp. neprokázané soud prvního stupně posoudil navrhovatelem požadované hotové výdaje za účetní služby ve výši 3 000 Kč a úhradu za administrativní výdaje – kancelářské potřeby, kopírování, telefon ve výši 500 Kč. Pokud jde o účetní služby, soud svůj závěr odůvodnil tím, že společnost neměla žádný majetek, veškeré položky ve výkazu zisků a ztrát a rozvahy byly nulové tedy i daňová přiznání, kdy pokud soud jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců, využil tak jeho odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce, kdy součástí vzdělání potřebného pro funkci insolvenčního správce (likvidátora) jsou i základní účetní a daňové vědomosti, orientace v zákoně a zajisté schopnost vyplnit nulové daňové přiznání dle pokynů finančního úřadu k vyplnění formuláře daňového přiznání. Jako účelně vynaložený výdaj nelze považovat přenesení své části náplně funkce likvidátora pro svou neochotu zabývat se daňovou problematikou, byť v minimálním rozsahu, na externí účetní a zvyšovat tak náklady likvidace. Pokud jde o náhradu za administrativní výdaje – kancelářské potřeby, kopírování, telefon, ve výši 500 Kč, které navrhovatel uplatnil paušální částkou 500 Kč, soud bez dalšího konstatoval, že paušální náhrady nelze přiznat.4. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel dne 21. 10. 2022 včasné odvolání, doplněné následně dne 18. 11. 2022, které svým obsahem směřuje (toliko) proti výrokům II. a III., když navrhovatel namítá nesouhlas pouze s přiznanou výší jeho náhrady hotových výdajů. Podle navrhovatele zpracování účetních výkazů, tj. podání DP, včetně rozvahy a výsledovky účetní jednotky, je účelně vynaloženým nákladem likvidace. Likvidátor není svým jmenováním vybaven povinností vést konkrétní účetnictvím, ale je povinen zajistit řádné vedení účetní agendy a evidence. Navrhovatel opřel tento svůj názor o ustálenou rozhodovací praxi soudu s konkrétním poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, podle kterého „… i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátoru, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost.“ Také pokud jde o nepřiznané administrativní výdaje ve výši 500 Kč, dovolává se navrhovatel ustálené rozhodovací praxe s tím, že ne všechny výdaje se dají specifikovat konkrétní částkou (např. tel. hovor, počet konkrétních papírů pro daný spis, použití psacích a tiskařských potřeb apod.), přičemž požadovaná částka je pro tyto účely přiměřená.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.6. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.7. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nař. vlády“), má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.8. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce podle § 191 odst. 1 a 4 o. z., usnesením Krajského soud v Ústní nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 6. listopadu 2017, č. j. 38 Cm 13/2016 - 15, které nabylo právní moci dne 6. prosince 2017, tudíž odměnu a tedy i náhradu hotových výdajů likvidátora určuje soud.9. Odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 21. prosince 2020, č. j. 7 Cmo 169/2020-68 vyslovil názor, že: „Likvidátor není povinen při provádění likvidace vykonávat veškerou činnost sám. Za účelem provedení nezbytných odborných prací (např. zpracování a vedení účetnictví, vyhotovení daňových přiznání) je oprávněn sjednat jejich provedení třetími osobami. Je třeba mít na zřeteli, že jmenovaný likvidátor je při výkonu funkce povinen jednat s péčí řádného hospodáře (§ 193 ObčZ, ve spojení s § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 ZOK). Pokud jmenovaný likvidátor nemá pro provedení některých činností potřebné odborné znalosti, nemělo by při určení výše náhrady hotových výdajů jít k jeho tíži, že jejich provedení zadal za úplatu třetí osobě podnikající v předmětném oboru. Musí se však jednat o výdaje účelně vynaložené, jak plyne z § 9 odst. 2 ÚrProd.“ Od uvedených závěrů nemá odvolací soud důvod se odchýlit ani v posuzované věci.10. Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel předložil listinu prokazující existenci a výši hotových výdajů likvidátora ve výši 3 000 Kč za vedení účetnictví v likvidaci včetně závěrek a , právnická osoba, , přičemž navrhovatel ve specifikaci svých hotových výdajů v podání ze dne 12. 9. 2022 požadoval za zpracování daňových přiznání za období likvidace právě částku 3 000 Kč. Požadavek navrhovatele na přiznání této náhrady tak vyhodnotil odvolací soud jako opodstatněný.11. Pokud jde o navrhovatelem požadovanou paušální náhradu nákladů, předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nař. vlády jejich prokázání. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních nákladů, jak je např. upraveno ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nař. vlády nestanoví. Není-li navrhovatel schopen tyto administrativní výdaje jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl sám v rámci přiznané odměny (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, č. j. 14 Cmo 322/2016-73, kterého se sám navrhovatel ve svém odvolání dovolává, obdobně usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 243/2019, ze dne 29. 8. 2019).12. Na okraj odvolací soud konstatuje, že nepřizná-li soud náhradu hotových výdajů v celé navrhovatelem – likvidátorem požadované výši, uvede pouze v odůvodnění svého rozhodnutí důvody, které jej k tomu vedly; samostatný výrok o tom nevydává. Jinak řečeno předmětné usnesení je bráno jako celek, kdy za zákonem stanovených podmínek vzniká likvidátorovi nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů, přičemž je to ale soud, kdo jejich výši určuje.13. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a)