7 Cmo 49/2023-290 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2021 se žalobce domáhá po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 4 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 12. 2018 do zaplacení. Uvedl, že dne 6. 9. 2018 uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (právní předchůdkyně žalované 1)) kupní smlouvu o převodu 50% podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Sjednaná kupní cena činila 26 552 700 Kč. Podmínky splatnosti kupní ceny si smluvní strany sjednaly v rámcové smlouvě o prodeji a koupi podílu ze dne 6. 9. 2018. Podle čl. 2. 2. 2. této smlouvy složil kupující kupní cenu v plném rozsahu na jistotní účet schovatele , právnická osoba, . Z kupní ceny žalovaná 1) dosud žalobci neuhradila částku 4 000 000 Kč. Splatnost této části kupní ceny byla sjednána dle žalobce neplatně, když termín k předložení příslušné listiny schovateli („nejpozději do 31. 8. 2018“) předcházel uzavření smlouvy (6. 9. 2018). Dne 26. 9. 2018 byla proto schovatelem částka 4 000 000 Kč odeslána na bankovní účet , právnická osoba, , č. ú. , č. účtu, a úschovní účet byl v souladu s úschovní smlouvou zrušen. Vzhledem k neplatnosti sjednané podmínky byla neuhrazená část kupní ceny splatná na vyzvání žalobce ze dne 13. 12. 2018 v 7denní lhůtě zde uvedené, tj. do 20. 12. 2018. Od 21. 12. 2018 je žalovaná 1) s úhradou dlužné částky v prodlení. Vůči žalovanému 2) se žalobce domáhá úhrady žalované částky z právního důvodu ručení.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Pokud jde o úspěšnost žaloby, nelze ji předjímat a nelze žalobu považovat za zjevně bezúspěšnou. Soud proto zkoumal celkové majetkové poměry žalobce. Žalobce soudu nedoložil, že na základě rámcové smlouvy o prodeji a koupi podílu ve společnosti , právnická osoba, vyplacenou celkovou částku ve výši 22 552 700 Kč vyplatil přímo dvěma zástavním věřitelům (13 155 000 Kč) a ve zbytku poukázal ve prospěch dalších věřitelů (9 371 754 Kč). Prohlášení žalobce postrádá podrobné vylíčení a doložení příjmů a výdajů domácnosti. Exekuční příkazy k vymožení povinnosti zaplatit částky 123 005 Kč, 163 632 Kč a 13 888 315 Kč nemohou znamenat paušální úlevy od poplatkové povinnosti, je povinností účastníka řízení zajistit si prostředky k zaplacení soudního poplatku, např. půjčkou. S ohledem na uvedené neshledal podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani zčásti.3. Žalobce podal proti tomuto usnesení včasné odvolání. Namítá, že věrohodně doložil své majetkové poměry v dostatečném rozsahu. V mezidobí přerušil své živnostenské podnikání (od 16. 1. 2023) a jeho jediným příjmem je starobní důchod, ze kterého jsou mu navíc strhávány srážky na základě několika exekučních řízení. Jeho účty jsou obstaveny, jeho spoluvlastnický podíl k pozemkům je postižen exekutorským zástavním právem, úspory žádné nemá, z movitých věcí vlastní pouze starý osobní automobil prakticky nulové hodnoty. Dluhy žalobce mnohonásobně převyšují jeho majetek a neustále narůstají, prostředky na úhradu soudního poplatku si tedy žalobce nemůže opatřit (další) půjčkou. Žalobce tak doslova živoří, jeho tíživá životní situace mu objektivně neumožňuje uhradit soudní poplatek. Žádá proto, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení změnil a žalobci přiznal osvobození v plném rozsahu.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 16. 8. 2021, č. j. 44 Cm 81/2021-51, byl žalobci vzorem 60 o. s. ř. vyměřen soudní poplatek za žalobu ve výši 200 000 Kč se splatností 15 dnů od doručení výzvy. Usnesení bylo žalobci prostřednictvím jeho zástupce doručeno dne 19. 8. 2021, jak vyplývá z Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky. Žalobce žádá osvobození od soudních poplatků již podruhé, když k jeho první žádosti ze dne 20. 8. 2021 (č. l. 52) mu soud osvobození nepřiznal (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10 2021, č. j. 44 Cm 81/2021-149, potvrzené usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 331/2021 – 156.) Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce má příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně, zavázal se hradit měsíčně částku 1 000 000 Kč jako splátku svého dluhu a soudní poplatek ve výši 200 000 Kč tak nemůže být pro něj likvidační. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací uvedené usnesení jako věcně správné potvrdil, když poukázal na zamlčení existence nemovitostí žalobce, které hodnotil jako výraz snahy domoci se přiznání osvobození jako získání neoprávněné výhody.6. Dne 21. 6. 2022 žalobce soudu doručil (druhou) žádost o osvobození od soudních poplatků (č. l. 182). Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 44 Cm 81/2021-184, bez dalšího řízení zastavil s tím, že žalobce opakovaně žádá osvobození, aniž tvrdí změnu poměrů. Odvolací soud toto usnesení o zastavení řízení usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. 7 Cmo 182/2022-213, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s poukazem na to, že „v dané věci požádal žalobce o osvobození od soudního poplatku za řízení včas, tj. předtím, než uplynula lhůta pro jeho zaplacení. Současně požádal o zaslání příslušného formuláře. Soud prvního stupně však pochybil, když mu požadovaný vzor o. s. ř. nezaslal a bez dalšího vydal napadené usnesení s odůvodněním, že u žalobce ke změně majetkových poměrů nedošlo. Vedle toho soud prvního stupně rozhodl dříve, než žalobci uplynula lhůta pro zaplacení soudního poplatku, přičemž soudcovskou lhůtu zkrátit nelze. Tímto nesprávným postupem zatížil soud prvního stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.“7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud vychází z žádosti a dokladů účastníka řízení, případně z dalších skutečností, jsou-li mu známy. Důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení. Toto řízení ovšem nemůže stát na náročném a obsáhlém dokazování, neboť je předpokladem pro další postup, a proto musí být rychlé. Skutečnosti rozhodné pro osvobození účastník může uvést přímo ve svém návrhu; neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Zpravidla se tak děje výzvou k vyplnění soudem zaslaného tiskopisu „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech“. V něm žadatel uvádí příjmy z pracovního či obdobného poměru, z prací konaných mimo pracovní poměr, z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení, či z jiných zdrojů. Současně se předpokládá i uvedení osobního majetku větší ceny, výdělkových poměrů manžela žadatele a jiných okolností, které by mohly mít vliv na osvobození. Příjmy je pak nutno doložit potvrzením, u ostatních skutečností žadatel prohlašuje, že poskytl pravdivé údaje. Vyzývá-li soud k uvedení všech těchto skutečností, nemůže tak činit z jiných důvodů, než že jsou všechny pro jeho rozhodnutí podstatné. Soud také zpravidla z tohoto prohlášení vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách osvobození od soudních poplatků. Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom pochopitelně nezbytné poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, respektive zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků. Je na soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu posoudil, zda v souhrnu všech zjištěných skutečností převáží hlediska svědčící pro osvobození od soudních poplatků nebo naopak pro jeho nepřiznání.9. „Osvobození od soudního poplatku na návrh je specifický institut, který slouží k tomu, aby osoba (poplatník), jež se z objektivních důvodů ocitla v situaci, kdy jsou její poměry nepříznivé, a proto nemůže zaplatit často nemalou částku za soudní poplatek, nebyla pouze z toho důvodu vyloučena z realizace svého ústavního práva na přístup k soudu (srov. k tomu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Jde o reálné vyjádření tzv. práva chudých. Osvobození je institut výjimečný-jak ostatně vyplyne i z dále citovaných judikátů k pojmu "celkové poměry účastníka", což si ne vždy žadatelé o osvobození uvědomují. Platí, že nedostatek prostředků na účtu či v hotovosti zdaleka neznamená nárok na osvobození. Jen mimořádné případy, kdy se poplatník ocitne nezaviněně, a nikoliv například v důsledku svého nezodpo