7 Cmo 88/2023-33 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ve výroku I. přiznal likvidátorce , tituly před jménem, , Jméno, , nar. , dat. nar., , sídlem , adresa, odměnu ve výši 2 000 Kč, která jí bude vyplacena Městským soudem v Praze po právní moci tohoto usnesení na účet , č. účtu, , ve výroku II. přiznal likvidátorce , tituly před jménem, , Jméno, , nar. , dat. nar., , sídlem , adresa, náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, která jí po odečtení zálohy nebude vyplacena a ve výroku III. uložil likvidátorce , tituly před jménem, , Jméno, , nar. , dat. nar., , sídlem , adresa, povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze část vyplacené zálohy na náklady likvidace ve výši 4 672 Kč na účet číslo , č. účtu, variabilní symbol , var. symbol, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.2. Soud prvního stupně ve svém usnesení odkázal na přechodná ustanovení nařízení č. 351/2013 Sb., podle kterých se u právnických osob, které vstoupily do likvidace přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, postupuje podle dosavadních předpisů. To znamená, že likvidátorovi jmenovanému do funkce v období od 1.1.2001 do 21.12.2013 se stanoví výše jeho odměny a náhrady hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), bez ohledu na to, kdy likvidace právnické osoby skončila a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje. Pokud jde o odměnu, vzhledem k množství provedených úkonů a dále s přihlédnutím k náročnosti prováděné likvidace, potřebné odborné kvalifikace likvidátorky a míře její odpovědnosti přiznal soud likvidátorce dle § 4 odst. 2 vyhlášky zvýšenou odměnu ve výši 2 000 Kč. Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorkou v souvislosti s likvidací společnosti nebylo ze strany likvidátorky předloženo soudu žádné vyúčtování, likvidátorka pouze obecně popsala úkony, které likvidátoři obvykle činí, avšak své tvrzení nikterak nedoložila. Protože soudu je známo, že likvidátorka zveřejnila oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku, přiznal za toto zveřejnění likvidátorce na náhradě hotových výdajů částku ve výši 2 178 Kč. S ohledem na poskytnutou zálohu ve výši 6 850 Kč však nebude přiznaná náhrada hotových výdajů vyplacena, naopak rozdíl ve výši 4 672 Kč (6 850 Kč – 2 178 Kč) je likvidátorka povinna Městskému soudu v Praze vrátit.3. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka dne 7. 3. 2023 včasné odvolání, dodatečně odůvodněné podáním ze dne 29. 3 2023, přičemž odvolání podle svého obsahu směřuje do všech výroků. Napadené usnesení je podle odvolatelky nesprávné, pokud soud uvádí, že likvidátorka výdaje nijak nedoložila. Má za to, že ve svém vyjádření ze dne 4. 12. 2022 blíže popisuje předmětné vyúčtování, konkrétně vyčísluje celkové náklady likvidace na 16 530 Kč. Již ze skutečnosti, že společnost byla vymazána z obchodního rejstříku před více jak 8 lety, je podle odvolatelky jasné, že likvidátorka řádně vykonávala svoji povinnost, byl naplněn účel likvidace a celá poskytnutí záloha náležitě využita. Odvolatelka konečně namítá promlčení práva soudu na vrácení poskytnuté zálohy. Promlčení lhůta podle odvolatelky běžela od vzniku možnosti vyúčtovat likvidaci poté, co byla podána závěrečná zpráva, tj. 31. 12. 2013, tedy tříletá promlčení lhůta uplynula k 31. 12. 2016. Navrhuje, aby Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že výrok III. usnesení soudu prvního stupně zruší a změní výrok II. tak, že , tituly před jménem, , Jméno, , nar. , dat. nar., , sídlem , adresa, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 16 530 Kč.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu přezkoumal dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.5. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud v daném případě při určení výše odměny a náhrady hotových výdajů aplikoval vyhlášku č. 479/2000 Sb. V posuzované věci, jak vyplývá ze spisu, bylo o zrušení společnosti s likvidací rozhodnuto soudem přede dnem 1. 1. 2014. Podle ust. § 3043 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“) je tedy nutno o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátorky rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, tj. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánů společnosti jmenovaného soudem (dále i jen „vyhláška“), která je prováděcím předpisem k § 71 odst. 9 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. To odpovídá též přechodnému ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 věty první o. z. Při stanovení výše odměny likvidátora (a též náhrady jeho hotových výdajů) je nutno vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.6. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky odměnu likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem určuje soud.7. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle odst. 2 soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.8. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky Likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.9. Ze spisu se podává, že právnická osoba , právnická osoba, , IČO , IČO, , posledně sídlem , adresa, (dále také jen „společnost“ nebo „účastnice“) byla zapsána ve veřejném rejstříku vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. C 123327 a dnem 3. 4. 2014 byla z tohoto rejstříku vymazána. Navrhovatelka byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 4. 2009, č. j. 74 Cm 282/2009-3, jež nabylo právní moci dne 14. 5. 2009, jmenována likvidátorkou účastnice. Likvidátorce byla usnesením ze dne 8. 6. 2009, č. j. 74 Cm 282/2009-15 přiznána k její žádosti záloha na náklady likvidace společnosti ve výši 6 850 Kč, která jí byla následně vyplacena dne 18. 11. 2009. Soud opakovaně vyzval likvidátorku k vyúčtování hotových výdajů likvidace společnosti a doložení vyúčtování příslušnými listinami, naposledy usnesením ze dne 11. 8. 2022, č. j. 74 282/2009-15. V reakci na toto usnesení likvidátorka učinila podání, ve kterém uvedla, že likvidacím se věnovala do roku 2010 včetně, do konce roku 2020 měla svůj osobní archiv ukončených likvidací, který již kompletně skartovala, neboť od likvidací uběhlo již 13 let. Obecným způsobem popsala úkony spojené s likvidací s tím, že tyto jsou u všech nefunkčních společností stejné, a vyčíslila související náklady. Konkrétně k vyúčtování likvidace společnosti konstatovala poplatky nad 1 000 Kč celkem 6 380 Kč, ostatní kolky a platby do 1000 (oslovené subjekty) ve výši 4 000 Kč, další – kopírování, poštovné, ověřování podpisů, cestovné a náklady související ve výši 3 000 Kč, tedy výdaje celkem 13 380 Kč s tím, že po odečtení poskytnuté zálohy ve výši 6 850 Kč žádá o přiznání neuhrazené části nákladů ve výši 6 530 Kč a odměny ve výši 10 000 Kč.10. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně konstatuje, že vzhledem k množství provedených úkonů a dále s přihlédnutím k náročnosti prováděné likvidace, potřebné odborné kvalifikace likvidátorky a míře její odpovědnosti je nutno dle § 4 odst. 2 vyhlášky přiznat likvidátorce odměnu zvýšenou. Na rozdíl od soudu prvního stupně má však odvolací soud za to, že ani soudem určená zvýšená odměna není v daném případě odpovídající, neboť tehdejší rozhodovací praxe se pro tyto případy ustálila na odměně likvidátora ve výši 5 000 Kč. V nyní projednávané věci nemá odvolací soud důvod se od této rozhodovací praxe odchýlit. Odvolací soud současně konstatuje, že přiznání ještě vyšší odměny, jak odvolatelka požaduje, by ze shora popsaných důvodů nemělo oporu v právní úpravě dopadající na projednávanou věc.11. Pokud jde o hotové výdaje účelně vynaložené v souvislosti s prováděním likvidace, o kterých bylo soudem prvního stupně rozhodnuto ve výroku II. odvoláním napadeného usnesení z obsahu spisu je zřejmé, že odvolatelka není schopna tyto jednotlivě vyčíslit a doložit, a to z důvodu kompletně skartovaného archivu ukončených likvidací. Soud prvního stupně proto přiznal likvidátorce na náhradě hotových výdajů vynaložených v souvislosti s likvidací toliko částku 2 178 Kč jako částku za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním rejstříku, které je mu známo z úřední činnosti.12. Odvolací soud se s uvedeným závěrem soudu prvního stupně ztotožnil, neboť náhradu dalších hotových výdajů by bylo možno likvidátorce přiznat pouze v případě, že by se jednalo o její výdaje účelně vynaložené nebo nutné, související s prováděním likvidace. Protože ale likvidátorka tyto své „další výdaje“ soudu prvního stupně nijak