12 Cmo 28/2024-210 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 10. 8. 2021, č. j. 53 Cm 95/2021-23 ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) v platnosti (výrok I.) a uložil žalovaným zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 35 832 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 380 706,50 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní vystavené žalovanou 1) v , Anonymizováno, dne 15. 4. 2014 na řad žalobkyně a avalované žalovaným 2). Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž oba žalovaní podali včasné námitky. Žalovaný 2) v nich uvedl, že dokument prokazující tvrzení o jeho podpisu ze dne 15. 4. 2014 není pravdivý, když žalovaný podepsal smlouvu na úvěr na částku 55 000 Kč, nikoliv 355 000 Kč. Pokud byly provedeny změny mezi žalobkyní a žalovanou 1), muselo se to stát v době, kdy žalovaný 2) již nebyl jednatelem žalované 1). Nově vzniklý dokument o změně úvěrové částky tak nemohl obsahovat podpis žalovaného 2). Dále žalovaný 2) namítl, že směnka neodpovídá „skutečné hodnotě“, ale je o 700 % navýšena. Nesouhlasil rovněž s výší náhrady nákladů řízení s tím, že její zaplacení neumožňuje jeho finanční situace.2. Z provedeného dokazování (směnkou, smlouvu o úvěru včetně jejího dodatku, dohodou o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, znaleckými posudky , znalec, a , znalec, ) soud zjistil, že dne 15. 4. 2014 vystavila žalovaná 1) směnku vlastní, kterou se zavázala zaplatit dne 7. 1. 2021 na řad žalobkyně směnečnou sumu ve výši 380 706,05 Kč. Jako avalisté směnku podepsali žalovaný 2) a , Anonymizováno, . Smlouvou o úvěru reg. č. , Anonymizováno, ze dne 15. 4. 2014 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 1) úvěr do maximální celkové výše 55 000 Kč a žalovaná 1) se zavázala poskytnutý úvěr vrátit. Dodatkem smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 2. 5. 2016 bylo mezi žalobkyní a žalovanou 1) ujednáno, že výše úvěru se mění tak, že činí 355 000 Kč. Dohodou o uplatnění vyplňovacího práva směnečného soud uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) bylo sjednáno zajištění pohledávek žalobkyně vůči žalované 1) vzniklých na základě smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní, zejména pohledávek na zaplacení jistiny úvěru s příslušenstvím, smluvních pokut, poplatků a jakýchkoliv dalších peněžitých plnění dle smlouvy o úvěru, pohledávek na náhradu škody včetně vzniklých nákladů a na vydání bezdůvodného obohacení. Podle znaleckého posudku , znalec, jsou podpisy výstavce na jméno , Anonymizováno, a podpis prvého z avalistů pravými podpisy žalovaného 2). Ze znaleckého posudku , Anonymizováno, soud dále zjistil, že směnka byla vyhotovena jako jednobarevný laserový tisk formuláře směnky, na který byly psacími prostředky doplněny podpisy za výstavce a avalisty a další rukopisné zápisy (částka a datum splatnosti). Všechny rukopisné zápisy i podpisy byly vyhotoveny jako prvopisy. Podpisy avalistů byly vyhotoveny až na laserový tisk formuláře, u podpisů za výstavce nelze rozhodnout o pořadí podpisů a textu směnky. K námitce žalovaného 2), že podepsal smlouvu o úvěru „na částku 55 000 Kč“ a že směnka je navýšena o 700 %, soud uvedl, že smlouva o úvěru ze dne 15. 4. 2014 sice upravovala maximální limit úvěru do výše 55 000 Kč, dne 2. 5. 2016 byl však uzavřen dodatek k předmětné smlouvě, jímž byla výše úvěru zvýšena na částku 355 000 Kč. Skutečnost, že žalovaný 2) v té době již nebyl jednatelem žalované 1), nemá žádný vliv. Dodatek byl za žalovanou 1) podepsán k tomu oprávněnou osobou, tedy jejím statutárním orgánem, žalovaná 1). je tak tímto právním jednáním zavázána. S ohledem na to, že se žalovaný 2) se coby avalista podpisem směnky zaručil za zaplacení směnky, která zajišťuje zaplacení pohledávek vzniklých na základě smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní, vztahuje se jeho ručení i směnku zajišťující pohledávku na zaplacení jistiny ve výši upravené řádně uzavřeným dodatkem k úvěrové smlouvě, přičemž fakt, že jednatelské angažmá žalovaného 2) v žalované 1) skončilo, nemůže jeho platební povinnost omezit. Uvedenou námitku proto soud shledal nedůvodnou.3. Soud s ohledem na obsah obrany žalovaných přezkoumal i nákladový výrok směnečného platebního rozkazu a dospěl k závěru, že je správný.4. Z uvedených důvodů rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch.5. Žalovaný 2) podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkl, že nedostatečně vyhodnotil provedené důkazy a nevzal v úvahu skutečnosti, na které bylo opakovaně poukazováno při jednání konaném dne 1. 11. 2023. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou 1) byla dne 15. 4. 2014 uzavřena úvěrová smlouva na částku 55 000 Kč, která byla zajištěna směnkou avalovanou tehdejšími jednateli společnosti , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Současně byla uzavřena dohoda o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, ve které se banka zavazuje v případě neplnění platebních povinností doplnit do směnky částku splatných pohledávek odpovídající nejvýše 130% limitu úvěru. Tuto smluvenou hranici částka doplněná do směnky několikanásobně převyšuje a proto je směnka vůči žalovanému 2) neplatná. Dne 2. 5. 2016 byla sice úvěrová smlouva navýšena na částku 355 000 Kč, ale již pouze , Anonymizováno, jako jediným jednatelem žalované 1), přičemž žalovaný 2) v té době již nebyl jednatelem, žádný dodatek nepodepsal, s navýšením úvěrové smlouvy nesouhlasil, nebyl o tom informován, ani z navýšení neměl žádný prospěch. Navrhl proto, aby povinnost uhradit žalovanou částku a náhradu nákladů řízení byla vůči němu zrušena.6. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 2) potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Poukázala na obsah dohody o vyplňovacím právu směnečném a úvěrové smlouvy a uvedla, že vyplněná směnečná suma odpovídá výši neuhrazených pohledávek žalobkyně za žalovanou 1) z úvěrové smlouvy v době vyplnění směnečné sumy. Žalovaná směnka byla původně blankosměnkou, kterou žalobkyně vyplnila v údajích směnečné sumy a splatnosti v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Uvedla dále, že dodatkem úvěrové smlouvy ze dne 2. 5. 2016 došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 355 000 Kč, přičemž skutečnost, se se to stalo v době, kdy žalovaný 2) již nebyl jednatelem žalované 1), dle jejího názoru nemění nic na tom, že žalovaný 2) je z pozice avalisty zavázán k zaplacení směnečné sumy odpovídající navýšenému úvěrovému limitu včetně příslušenství. Zajištěné pohledávky byly v dohodě omezeny pouze výší 130 % celkového úvěrového limitu, a ten byl v době vyplnění směnečné sumy již 355 000 Kč. Žalobkyně tudíž vyplnila směnku v souladu s uzavřenou dohodou.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o.s.ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.8. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalovanému 2) jako rukojmímu za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 30 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 380 706,05 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1 269 Kč.9. Svou obranu proti takto uložené platební povinnosti založil žalovaný 2) na tvrzení, že byl dne 7. 1. 2021 žalobkyní vyzván k zaplacení částky 355 000 Kč s tím, že v dokumentu, který přikládá, bylo uvedeno, že dne 15. 4. 2014 podepsal smlouvu o úvěru reg. č. , Anonymizováno, do maximální výše 355 000 Kč. Žalovaný namítl, že dokument „prokazující pravdivé tvrzení o jeho podpisu ze dne 15. 4. 2014 výše uvedeného úvěru na výše uvedenou částku není pravdivý“, nikdy mu nebyl zaslán k nahlédnutí ani nebyl součástí doporučeného dopisu. Dále uvedl, že sporná směnka vystavená na částku 380 706,05 Kč „neodpovídá skutečné hodnotě“, je o 700 % navýšená, což mu připadá nemorální a neadekvátní. Dne 15. 4. 2014 podepsal smlouvu o úvěru na částku 55 000 Kč, nikoli na částku 355 000 Kč. Chybí, tudíž neexistuje směnka vystavená na tuto částku a příslušenství, na jejímž základě lze žádat o vydání směnečného platebního rozkazu. Pokud byly provedeny změny mezi bankou a žalovanou 1), muselo se to stát v době, kdy již nebyl jednatelem společnosti a dokument o změně úvěrové částky nemohl obsahovat jeho podpis. Uvedl rovněž, že nesouhlasí s náhradou nákladů řízení.10. V řízení bylo prokázáno, že dne 15. 4. 2014 vystavila žalovaná 1) směnku vlastní, kterou se zavázala zaplatit dne 7. 1. 2021 na řad žalobkyně směnečnou sumu ve výši 380 706,05 Kč. Jako avalisté směnku podepsali žal