12 Cmo 54/2024-35 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh soudem ustanovené likvidátorky na poskytnutí zálohy na náklady likvidace ve výši 5 000 Kč.2. Odůvodnění rozhodnutí založil soud na tom, že z likvidací obdobných typů spolků lze usuzovat, že hotové výdaje likvidátorky nebudou dosahovat vysoké částky a není nutné v dané chvíli přistoupit k výplatě zálohy na hotové výdaje, když dle vyjádření zakládajících členů je spolek nemajetný a nemá žádné dluhy. Vzhledem k tomu, že předpokládané hotové výdaje podle sdělení likvidátorky zahrnují náklady na zveřejnění oznámení o vstupu spolku do likvidace a výzvy věřitelům k přihlášení pohledávek likvidace (§ 198 odst. 2 o. z.), platbu za vedení účetnictví, komunikaci se správcem daně, zpracování účetních závěrek (služby zajišťuje pro likvidátora specializovaná společnost za částku 2 662 Kč vč. DPH za celou dobu likvidace) a administrativní náklady (telekomunikace, fotokopie, poštovné ve standardní výši okolo 1 000 Kč - 1 500 Kč), shledal soud v projednávané věci plně aplikovatelné závěry, přijaté Nejvyšším soudem ve stanovisku ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023, podle nichž v případě, že likvidátor jmenovaný soudem po provedení potřebného šetření nezjistí žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim. Postup podle § 198 odst. 2 o. z., tj. zveřejnění oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace a výzva věřitelům k přihlášení pohledávek likvidace není v takovém případě zapotřebí. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z. důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek likvidované právnické osoby. Soud uzavřel, že odměnu a hotové výdaje v přiměřené výši přizná likvidátorce po ukončení likvidace, protože v případě, že by konečná výše vyúčtovaných hotových výdajů nedosahovala ani výše požadované zálohy, musela by likvidátorka následně rozdíl vrátit, neboť jinak by se bezdůvodně obohatila. Takový postup shledal neefektivní.3. Likvidátorka se ve včas podaném odvolání domáhá změny usnesení tak, že jí záloha na náklady likvidace ve výši 5 000 Kč bude přiznána s ohledem na předpokládané hotové výdaje, spojené se zveřejněním oznámení o vstupu spolku do likvidace, výzvami věřitelům k přihlášení jejich pohledávek, platbou společnosti , právnická osoba, za služby vedení účetnictví, komunikaci se správcem daně, zpracování a podání řádných a mimořádných účetních závěrek (standardní výše 2 662 Kč) a za administrativní náklady (standardní výše 1 000-1500 Kč). Skutečnou výši takto vzniklých nákladů vyúčtuje v rámci konečného vyúčtování nákladů likvidace a doloží je příslušnými doklady. Soud přijetím závěru, že výdaje nebudou dosahovat vysoké částky a záloha není nutná, opírajícího se o vyjádření zakládajících členů spolku o nemajetnosti spolku a absenci dluhů, fakticky naznačuje, že nutné a prokazatelné výdaje likvidace má likvidátorka nést na vlastní náklady a riziko, ač byla jako likvidátorka ustanovena soudem z řad insolvenčních správců. Za situace, kdy jako insolvenční správkyně vystupuje v pozici likvidátora u více subjektů, však takový přístup není udržitelný a nelze po ní požadovat, aby veškeré náklady likvidace až do jejího skončení nesla z vlastních prostředků. Soud mohl případně přiznat nižší výši zálohy. Ohledně vedené likvidace je vždy nezbytné vedení spisu, pořizování fotokopií, vznikají také administrativní náklady. Záloha v požadované výši zpravidla na náklady likvidace nepostačuje, případně nevyčerpaná část by byla vrácena.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř.5. Poskytování zálohy na náklady likvidace současná právní úprava výslovně neupravuje, možnost jejího poskytnutí je rozhodovací praxi soudů dovozována výkladem pojmu „způsob výplaty“ v ustanovení § 195 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal. Záloha na náklady likvidace slouží k tomu, aby likvidátor nemusel nést z vlastních prostředků náklady likvidace až do doby rozhodnutí soudu o odměně likvidátora a jeho hotových výdajích, o nichž rozhoduje zpravidla až v závěrečné fázi procesu likvidace společnosti. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Je-li likvidátorovi přiznávána náhrada účelně vynaložených hotových výdajů, logicky mu může na tyto účelně vynaložené výdaje být přiznána také záloha. Rozhodnutí soudu o výši poskytnuté zálohy musí vycházet z poměrů konkrétní likvidace. Požádá-li likvidátor o její poskytnutí, soud při určení výše zálohy přihlédne k předpokládaným nákladům, které si likvidace v konkrétním případě vyžádá. Ty by měl likvidátor alespoň rámcově předem specifikovat a vyčíslit. V projednávané věci likvidátorka k výzvě soudu předpokládané náklady likvidace vymezila odkazem na činnosti, jejichž provedení v likvidačním procesu předpokládá a rovněž je předběžně vyčíslila.6. Soud prvního stupně zamítnutí žádosti likvidátorky o poskytnutí zálohy založil zejména na tom, že tom, že výplata zálohy není nutná s ohledem na předpokládanou výši hotových výdajů likvidátora, na niž lze usuzovat z likvidací obdobných spolků a dále na neefektivnosti takového postupu, pokud by následně vyúčtované výdaje likvidátorky byly nižší než výše poskytnuté zálohy a rozdíl by likvidátorka musela vrátit. Současně dovodil, že pokud je spolek podle prohlášení zakládajících členů nemajetný a nemá žádné dluhy, měla by likvidátorka postupovat v intencích shora citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023.7. V projednávané věci ze žádosti likvidátorky o poskytnutí zálohy na náklady likvidace, podaného odvolání ani z obsahu spisu nelze dovodit, že by likvidátorka již provedla potřebná šetření ohledně majetku likvidovaného spolu, resp. že by dosud provedla jakákoliv šetření. Podání , Anonymizováno, (podle listin ve Sbírce listin rejstříkového soudu byla členem výboru spolku) k výzvě soudu, jehož obsahem je sdělení, že sdružení nemá žádné závazky ani pohledávky a bankovní účet byl zrušen s nulovým zůstatkem, není doloženo žádnými listinami. Likvidátorka tak bude muset provést šetření za účelem zjištění rozsahu majetku likvidovaného spolku a výše případného likvidačního zůstatku (zda spolek vlastní nějaký majetek, byl pro něj veden bankovní účet, případně kdy byl zrušen a s jakým zůstatkem, zda a jaké vedl účetnictví, zda je třeba vypracovat účetní závěrky a případně podat daňová přiznání aj.). Nepochybně v souvislosti s likvidací a úkony likvidátora v jejím rámci lze na straně likvidátora předpokládat vznik nákladů (vedení spisu, poštovné, správní poplatky, zajištění listin, pořizování fotokopií, vedení účetnictví, administrativní náklady apod.). Výši těchto nákladů nelze předjímat, mohou být nižší než požadovaná záloha, ale i vyšší; účelem zálohy je poskytnutí finanční částky na jejich pokrytí tak, aby je likvidátorka do doby rozhodnutí soudu o její odměně a hotových výdajích nemusela nést ze svého. Není podstatné, zda výše skutečně vzniklých nákladů (hotových výdajů) bude nižší nebo vyšší než poskytnutá záloha. V případě, že jejich výše nedosáhne poskytnuté zálohy, vznikne likvidátorce povinnost k vrácení rozdílu, v opačném případě jí vznikne právo na vyplacení částky hotových výdajů přesahujících vyplacenou zálohu, posoudí-li je soud jako účelně vynaložené hotové výdaje, jejichž náhrada likvidátorovi dle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží. Ve výčtu předpokládaných činností likvidátorka neuvedla žádnou činnost, která by vybočovala z běžné činnosti likvidátora v obdobných věcech. Pokud do nich likvidátorka zahrnula zveřejnění oznámení o vstupu spolku do likvidace a výzvy věřitelům k přihlášení pohledávek, nelze v tomto stadiu řízení předjímat, zda takto likvidátorka skutečně bude postupovat, resp. jaká základní zjištění ohledně majetku spolku likvidátorka vůbec učiní. Soud prvního stupně vyšel z předpokladu, že spolek nemá majetek ani závazky a dovodil, že v projednávané věci jsou proto plně aplikovatelné závěry, přijaté Nejvyšším soudem ve stanovisku kolegia ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023. Podle nich případě, že likvidátor po provedení potřebného šetření nezjistí žádný majetek likvidované právnické osoby, podá návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku, aniž by postupoval podle § 198 odst. 2 o.