14 Cmo 295/2024-19 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v záhlaví uvedeným usnesením přiznal soudem ustanovené opatrovnici právnické osoby odměnu za výkon této funkce ve výši 3 400 Kč.2. Soud prvního stupně konstatoval, že opatrovnice vyúčtovala svoji odměnu tak, že požaduje za 2 úkony právní služby (přípravu a převzetí a nahlížení do spisu provedeného dne 12. ledna 2024, resp. do rejstříkového spisu dne 20. března 2024) částku 2x 3 100 Kč a 2x 300 Kč jako paušální náhradu. Druhý z těchto úkonů spočíval dle opatrovnice v nahlédnutí do spisu, provedení kopií podstatných listin (ze spisu) vlastním fotoaparátem, ve vyžádání rejstříkového spisu, v tisku fotografií a v důkladném seznámení se a ve zvážení možností postupu. Ze spisu sp. zn. 38 Cm 66/2023 bylo zjištěno, že opatrovnice do něj nahlížela 2 minuty a do spisu sp. zn. C 9816 3 minuty. Oba spisy nejsou nikterak rozsáhlé. Z usnesení ze dne 7. června 2023, č. j. 38 Cm 66/2023-3, je patrné, že se společnosti nedaří doručovat a nekomunikuje. Z hlediska prostudování spisů je otázkou, zda je nutné provádět tisk fotodokumentace obsahu spisu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že nahlížení do spisu nelze považovat za plnohodnotný úkon právní služby, a to z hlediska malého množství podstatných listin v obou spisech, jejich obsahu a dobou nutnou k jejich prostudování, pročež na ně nelze pohlížet jako na srovnatelné s prostudováním spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/. Opatrovnici tak přiznal odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 3 100 Kč a 1 paušální náhradu podle § 13 odst. 4AT ve výši 300 Kč.3. Opatrovnice podala proti usnesení odvolání. Navrhuje jeho změnu, aby jí byla přiznána odměna za výkon funkce v celé uplatněné výši, tj. 6 800 Kč.4. Odvolatelka namítá, že není možné, aby předem věděla, jak obsáhlý spis ve skutečnosti je, jak dlouho bude nahlížení do něj trvat a zda bude účelné. Zároveň jde o úkon zcela nezbytný pro zvážení dalšího postupu ve věci. Její povinností bylo mimo jiné i dohlížet na řádný postup soudu, a bez toho, aniž by do spisu nahlédla, si nemohla soudem prvního stupně zmiňovaný závěr ohledně doručování nijak potvrdit. Dokonce se jí podařilo zkontaktovat se s jedinou společnicí společnosti, se kterou věc následně telefonicky řešila. I proto bylo nahlédnutí do spisu úkonem účelným, neboť tato společnice o faktickém fungování společnosti ničeho nevěděla (podíl nabyla v rámci dodatečného projednání dědictví). Nahlížení bylo provedeno ve dvou dnech z důvodu, že dne 12. ledna 2024, kdy provedla první nahlížení do spisu sp. zn. 38 Cm 66/2023, nebyl jeho součástí rejstříkový spis, ačkoliv v ostatních obdobných případech býval dle jejích zkušeností automaticky připojen. Pro ucelený přehled ohledně společnosti bylo nezbytné nahlédnout i do tohoto spisu, které proběhlo dne 20. března 2024. I přesto, že tak musela na soud dvakrát, tato dvě nahlížení ve svém vyúčtování uvedla jako jeden úkon právní služby.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 11 odst. 1 AT, mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny.7. Z obsahu spisu je zřejmé, že odvolatelka byla jmenována opatrovnicí společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. června 2023, č. j. 38 Cm 66/2023-3, z důvodu, že společnost nemá jednatele a není tak nikdo, kdo by za ni v řízení jednal.8. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 27. dubna 2006, č. j. 6 Azs 177/2005-50, uvedl, že podle advokátního tarifu odměna za nahlížení do spisu nenáleží, je-li advokát účastníkovi ustanoven. Proti tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 30. července 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06, odmítl jako zjevně neopodstatněnou, s odůvodněním, že (takové)nahlížení do spisu je z povahy věci součástí převzetí zastoupení nebo obhajoby. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 29. dubna 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40, dále dovodil, že úkon právní služby nahlížení a studium spisu je třeba (v takové situaci) považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) AT, nikoli za samostatný úkon právní služby, jenž by byl svou povahou nejbližší prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 AT, protože jde o nezbytný krok na počátku zastupování, aby se ustanovený advokát s věcí seznámil, což není srovnatelné s prostudováním trestního spisu, k němuž dochází v průběhu trestního řízení, a to po skončení jeho přípravné fáze. V poměrech určení odměny opatrovníka (ustanoveného účastníkovi soudem) se k těmto závěrům přihlásil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 24. srpna 2020,sp. zn. 7 Cmo 191/2020 (dostupném např. v právní aplikaci www.beck-online.cz).9. Odvolací soud nemá důvodu se od těchto závěrů odchýlit, neboť nahlížení do (obou) odvolatelkou zmíněných spisů na základě jejího jmenování opatrovníkem (společnosti) dle § 29 odst. 2 o. s. ř., je součástí převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) AT, pročež nejde o úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) AT. Jakkoliv je pravdou, že soud rozhodující o náhradě nákladů řízení může výjimečně přiznat (advokátovi) odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu, a to analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) AT, bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný, například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednáním ve věci (srov. např. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. července 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06, nebo ze dne 11. dubna 2013, sp. zn. I. ÚS 1107/13, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). V poměrech projednávané věci však z předloženého spisu nevyplývají žádné mimořádné okolnosti, které by pro daný případ odůvodnily tuto výjimku.10. Odvolací soud proto předmětné usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.11. Odvolatelka je jedinou účastnicí řízení, proto z povahy věci nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.