2 Cmo 184/2019-168 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal vůči žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, č. j. 56 Cm 14/2017-15 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 3 500 Kč (výrok II.) a státu na účet Městského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 4 110 Kč (výrok III.).Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), které vzal podáním ze dne 14. 5. 2024 zpět.Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného bylo vzato zpět, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení zastavil. Podle ustanovení § 222 odst. 1 o. s. ř., vezme-li odvolatel své odvolání zpět, nastává tím právní moc napadeného rozhodnutí, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.Podáním ze dne 14. 5. 2024 požádal odvolacím soudem ustanovený opatrovník , Jméno opatrovníka, , advokát, o zproštění výkonu funkce opatrovníka žalovaného s odůvodněním, že zde nejsou ani základní předpoklady k jeho dalšímu působení v řízení, neboť nastala situace vyvolaná zjevnou lhostejností žalovaného a zlehčováním věci projednávané soudem, což opatrovník chápe jako mimo jiné vyslovení nedůvěry žalovaného jeho osobě. Odvolací soud této žádosti vyhověl, neboť již jen s ohledem na zpětvzetí odvolání proti rozsudku, které učinil přímo žalovaný, je zřejmé a nepochybné, že nadále není třeba, aby žalovaný byl opatrovníkem zastupován.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. Žalovaný zpětvzetím odvolání zavinil, že odvolací řízení muselo být zastaveno, a byl by tak povinen hradit náklady tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyni však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.