6 Cmo 81/2023-2 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze jako soud prvního stupně bez návrhu zahájil řízení o dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem (výrok I.), v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 372862 vymazal statutární orgán - jednatele: , jméno FO, , a zapsal u jeho osoby den zániku funkce: 14. února 2023. Den zápisu změny: dnem nabytí právní moci (výrok II.) a společnosti uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že trestním rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice č. j. 63 T 11/2022-6963 ze dne 14. 2. 2023 (dále též jen „trestní rozsudek“) byl jednatel , jméno FO, uznán vinným spácháním trestního činu pod bodem A uvedeného rozsudku, a to zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a pod bodem B. přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 2 alinea 3 trestního zákoníku. Dále soud prvního stupně vyšel také z toho, že dnem právní moci uvedeného trestního rozsudku přestal , jméno FO, splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce statutárního orgánu obchodní korporace. Soud prvního stupně proto citoval § 46 odst. 1 z. o. k., § 6 odst. 2 živnostenského zákona a § 78 odst. 1 z. v. r. a příslušná ustanovení zákona o soudních poplatcích.3. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně výroků II. a III. podala společnost včasné odvolání (odvolatelka). V odvolání citovala ustanovení § 46 odst. 1 z. o. k. a § 6 odst. 2 živnostenského zákona a z ustanovení dovodila, že odsouzení za úmyslný trestný čin nepředstavuje absolutní překážku pro výkon funkce statutárního orgánu obchodní korporace ve smyslu nesplnění podmínky bezúhonnosti dle živnostenského zákona. Právě naopak. Aby nebyla osoba z pohledu živnostenského zákona bezúhonná, musí být předmětný trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, či předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje. V tomto případě je podle odvolatelky zásadní posouzení předmětu podnikání společnosti k posouzení toho, zda byl pan , jméno FO, odsouzen za spáchání trestného činu, který je či není v souvislosti s podnikáním, či předmětem podnikání společnosti. Tímto se však soud podle odvolatelky vůbec nezabýval.4. Dále odvolatelka odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2016, č. j. 30 A 92/2013-36, z něhož citovala a následně uvedla, že pan , jméno FO, byl odsouzen za trestnou činnost páchanou v letech 2015 a 2016, a to trestnou činnost, která vůbec nesouvisí s podnikáním společnosti. Tato trestná činnost podle odvolatelky s podnikáním společnosti souviset ani nemohla, když společnost vznikla až v roce 2021. Z trestního rozsudku je podle odvolatelky zřejmé, v jakém jednání a v jakém oboru podnikání předmětná trestná činnost spočívala. Jednalo se o prodej a výrobu obalových materiálů. Společnost je však podle odvolatelky agenturou práce, z čehož je patrné, že předmětná trestná činnost nemá absolutně žádnou souvislost ani s předmětem podnikání společnosti. Soud uvedené podle odvolatelky nijak nezohlednil, neodůvodnil, ani se s tím nevypořádal.5. Dle odvolatelky není dána žádná souvislost (časová, oborová, či jiná) mezi předmětnou trestnou činností pana , jméno FO, a podnikáním, či předmětem podnikání společnosti. To, že byl pan , jméno FO, odsouzen za spáchání trestného činu krácení daně podle odvolatelky automaticky neznamená souvislost s jakýmkoliv dalším podnikáním jiného podnikatelského subjektu. Zároveň odvolatelka poukázala na potřebu zohlednit i časové hledisko, kdy pan , jméno FO, spáchal předmětnou trestnou činnosti před sedmi, resp. osmi roky. Vzhledem k dlouhému časovému odstupu je podle odvolatelky zřejmé, že by odsouzená osoba neměla být diskvalifikována z možnosti se poučit z minulosti a být účastna na řádném podnikání v pozici statutárního orgánu obchodní korporace, která nemá s předmětnou trestnou činností vůbec nic společného. S tímto značným časovým odstupem od spáchání předmětné trestné činnosti se podle odvolatelky soud prvního stupně nevypořádal. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Dle § 155 odst. 1 o. z. byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.; dle § 46 odst. 1 z. o. k. v rozhodném znění (tj. do 30. 6. 2023) „Osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen "člen voleného orgánu"), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.“; dle § 6 odst. 2 živ. zák., kdy „Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.“8. Z výše uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že jednatel společnosti s ručením omezeným coby statutární orgán musí splňovat zákonem stanovené požadavky a předpoklady pro výkon funkce člena statutárního orgánu, mj. též podmínku bezúhonnosti ve smyslu zákona o živnostenském podnikání.9. Bezúhonnost je v zákoně vymezena negativně. Bezúhonnost fyzické osoby se posuzuje z hlediska pravomocného odsouzení pro trestný čin spáchaný úmyslně a člověk není bezúhonný, jestliže spáchal trestný čin v souvislosti s podnikáním (dále též jen „předpoklad 1“) anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje (dále též jen „předpoklad 2“). Je tak zřejmé, že pro ztrátu bezúhonnosti nemusí být nezbytně splněny oba předpoklady kumulativně a zcela postačí, jeli naplněn i jen jeden z obou stanovených předpokladů. To znamená, že při naplnění předpokladu 1) již není třeba vůbec zkoumat naplnění předpokladu 2). Tento závěr vychází pouze z čistě jazykového výkladu uvedené právní normy.10. Při výkladu uvedeného ustanovení zákona je třeba zohlednit i to, co je smyslem a účelem zákonem stanovené podmínky bezúhonnosti, jež omezuje právo na podnikání. Tím je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohly být podnikáním v rozporu se zákonem a dobrými mravy dotčeny.11. Podmínku bezúhonnosti je podle právního názoru odvolacího soudu třeba vykládat s ohledem na princip proporcionality, jehož test sestává ze tří kroků: testu vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti v užším slova smyslu.12. Hlediskem posuzování bezúhonnosti podle odvolacího soudu proto musí být to, zda povaha spáchané trestné činnosti nezpůsobuje obavu z toho, že by pro příště mohly být dotčena základní práva a svobody třetích osob při výkonu jejich konkrétní podnikatelské činnosti a zda by zásah do práva na podnikání v minulosti odsouzené osoby nebyl v rozporu s principem proporcionality.13. Otázku, zda má trestná činnost v minulosti odsouzené osoby souvislost s podnikáním této osoby (nebo v užším smyslu s předmětem podnikání této osoby) a má za následek ztrátu bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona, je třeba podle právního názoru odvolacího soudu zodpovědět vždy v celém kontextu konkrétní věci a příslušného předmětu podnikání.14. Návod dává usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018 sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, jež poukazuje na nezbytnost zkoumání toho, zda úmyslný trestný čin, za jehož spáchání byla určitá osoba pravomocně odsouzena, měl souvislost s aprobovanou podnikatelskou činností konkrétního podnikatele. Dále v něm Nejvyšší soud poukázal na to, že v usnesení ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4154/2010 formuloval a odůvodnil závěr (byť byl přijat ve vztahu k zákonu č. 513/1991 Sb. - obchodnímu zákoníku) plně aplikovatelný i při výkladu zákona o obchodních korporacích, podle něhož je pro posouzení podmínky bezúhonnosti podstatné, zda byl jednatel pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin související s podnikáním, nikoliv zda v předmětu podnikání, jehož se trestný čin týkal, stále podniká. Ve stejném usnesení Nejvyšší soud současně poukázal na závěry právní teorie, na něž současně odkázal, jež se shodují se závěry Nejvyššího soudu, podle nichž se nemusí jednat jen o trestné činy, jejichž skutková podstata přímo souvisí s podnikáním (např. poškozování spotřebitele), ani je dotyčný nemusí páchat při provozu vlastního oboru podnikatelské činnosti. Bezúhonnost tak nebude dána ani u podnikatele, který s využitím brutálního fyzického násilí bude nutit obchodního partnera k úhradě dluhu. Ke ztrátě bezúhonnosti dojde též, jestliže se někdo dopustí tres