9 Cmo 120/2024-92 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, kterým by soud dočasně zakázal jednat podle Výsledků hlasování mimo zasedání ze dne 16. 12. 2023, kdy členská schůze schválila nadpoloviční většinou k 15. 12. 2023 změnu stanov podle návrhu v bodu 1, kdy členská schůze schválila nadpoloviční většinou k 15. 12. 2023 za předsedu SVJ: , adresa, , IČ , IČO, , DIČ , DIČ, , a to do doby, než o schválení rozhodne shromáždění společenství, se odmítá.“ Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v návrhu požadovaný dočasný zákaz jednání soudu v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudil jako návrh na nařízení předběžného opatření. Navrhovatel návrh na nařízení předběžného opatření podal u soudu dne 29. 12. 2023, aniž by téhož dne složil jistotu v příslušné výši. Protože nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření, soud návrh na nařízení předběžného opatření odmítl, aniž by se zabýval věcnou stránkou návrhu.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Má za to, že měl být vyzván k zaplacení jistoty, „jak to dělají všichni soudci“. Brojil proti tomu, že soud nikde nezmiňuje, že navrhovatel zaplatil spolu s podáním návrhu soudní poplatek 1 000 Kč. Dále uvedl, že peníze byly připsány na účet soudu dne 8. 1. 2024. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a vrátil věc k novému projednání.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Dle § 75b odst. 1 o. s. ř. „K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč ....“ Dle § 75b odst. 2 o. s. ř. „Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne.“ Dle § 75b odst. 3 o. s. ř. „Odstavce 1 a 2 neplatí,a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného;b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní nebo ve věci ochrany oznamovatele podle zákona o ochraně oznamovatelů;c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví;d) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138);e) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit.“5. Z citovaného ustanovení § 75b odst. 1 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že nesložení jistoty v zákonem stanovené výši a čase znamená, že soud je povinen takový návrh odmítnout bez dalšího, ledaže by byly dány důvody uvedené v ustanovení § 75b odst. 3 o. s. ř.6. To pro posuzovaný případ znamená, že soud prvního stupně nebyl vůbec oprávněn vyzývat navrhovatele k zaplacení zákonem stanovené jistoty 10 000 Kč, jak se mylně domníval navrhovatel, jelikož jistota nebyla složena nejpozději ve stejný den (tj. 29. 12. 2023), kdy navrhovatel podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, přičemž žádný z důvodů uvedených v ustanovení § 75b odst. 3 o. s. ř. dán nebyl. Postup soudu prvního stupně, který návrh na nařízení předběžného opatření z důvodu nesložení jistoty nejpozději ke dni 29. 12. 2023 odmítl, byl tedy správný.7. Z výše vyložených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správné.