9 Cmo 121/2024-95 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Žalobci se po právní moci tohoto usnesení vrací zaplacená jistota ve výši 10 000 Kč.“ (výrok I.), „Žalobci se po právní moci tohoto usnesení vrací zaplacený soudního poplatek ve výši 1 000 Kč.“ (výrok II.).2. V odůvodnění soud prvního stupně konstatoval, čeho se navrhovatel svým návrhem doručeným soudu dne 29. 12. 2023 domáhal a že současně navrhnul dočasný zákaz jednání dle napadených rozhodnutí přijatých členskou schůzí per rollam do doby, než o schválení rozhodne shromáždění společenství. Na účet soudu byla dle soudu prvního stupně dne 29. 12. 2023 složena částka v celkové výši 2 000 Kč (skládající se z 1 000 Kč představující soudní poplatek za návrh na předběžné opatření a 1 000 Kč představující jistotu). Požadovaný dočasný zákaz jednání soud v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudil jako návrh na nařízení předběžného opatření. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2024, č. j. 79 Cm 1/2024-11 byl návrh na nařízení předběžného opatření odmítnut, neboť navrhovatel návrh na nařízení předběžného opatření podal u soudu dne 29. 12. 2023, aniž by téhož dne složil jistotu v příslušné výši. Protože nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření, soud návrh na nařízení předběžného opatření odmítl, aniž by se zabýval věcnou stránkou návrhu. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 23. 1. 2024. Dne 6. 1. 2024 navrhovatel opětovně podal návrh na vydání dočasného zákazu jednat podle výsledků hlasování, přičemž rovněž uvedl, že na účet soudu zaslal částku ve výši 9 000 Kč, aby splnil zákonnou podmínku zaplacení jistoty ve výši 10 000 Kč (přičemž 1 000 Kč zaslal již s prvním návrhem, jak již uvedeno). Soud uvedené podání opět v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudil jako návrh na nařízení předběžného ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř. a rozhodl o něm usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2024, č. j. 79 Cm 1/2024-26 tak, že řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření z důvodu litispendence (překážky věci zahájené) zastavil, když výše citované usnesení, jímž byl první návrh žalobce na nařízení předběžného opatření odmítnut, nenabylo (v době podání tohoto návrhu) právní moci. Uvedené usnesení nabylo dne 27. 1. 2024 právní moci. Dne 12. 1. 2024 navrhovatel opětovně podal návrh na vydání dočasného zákazu jednat podle výsledků hlasování. Soud uvedené podání žalobce opět v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudil jako návrh na nařízení předběžného ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř. a rozhodl o něm usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 79 Cm 1/2024-33 tak, že řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření z důvodu litispendence (překážky věci zahájené) zastavil, když výše citované usnesení, jímž byl první návrh na nařízení předběžného opatření odmítnut, nenabylo (v době podání tohoto návrhu) právní moci. Uvedené usnesení nabylo dne 1. 2. 2024 právní moci. S odkazem na § 75b odst. 4 o. s. ř. rozhodl soud prvního stupně o vrácení složené jistoty (výrok I.). Dále citoval ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též jen „z.s.p.“) a zdůraznil, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. S ohledem na uvedené rozhodl soud o vrácení zaplaceného soudního poplatku tak, jak je uvedeno ve výrokové části usnesení (bod II. výroku).3. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně výroku I. podal navrhovatel včasné odvolání. Uvedl, že „podává odvolání pouze k částce 10000 Kč, protože do jistoty je započítáno i 1000 Kč za poplatek, ale žalobce zaplatil čistou jistotu 9000 Kč +1000 Kč a soudkyně započítala do jistoty i soudní poplatek za jistotu 1000 Kč. Tedy celkem 12000 Kč. Vrácená částka tedy musí být 12. 000,-Kč. Dalších 1000 Kč jistoty bylo zapsáno až s druhým návrhem a o tom nikde není zmínka.“ Odvolatel uvedl, že „požaduje vrátit 12000 Kč, a navíc je zde nepřekonatelná překážka a to podané odvolání dne 14.1.2024 do usnesení čj. 79 Cm 1/2024-11 k Vrchnímu soudu v Praze.“ s tím, že „Mgr. Zuzana Hemelíková tuto věc nesoudí.“ Namítl, že nesouhlasí s vrácením soudního poplatku 1 000 Kč, „protože je to celé zmatené, soudní poplatek nelze vrátit, soudní poplatek lze pouze doplatit.“ Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a vrátil věc k novému projednání.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Předně odvolací soud uvádí, že z obsahu odvolání vyplývá, že navrhovatel napadl odvoláním oba výroky.6. Dle § 75b odst. 4 o. s. ř. „Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením soudu prvního stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně odmítnut nebo bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí.“7. Dle § 10 odst. 3 z.s.p. „…..Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.“8. Odvolací soud z vlastní činnosti zjistil - z výpisu z účtu č. 3703-8729111/0710 CZK, vedeného u České národní banky, že navrhovatel dne 8. 1. 2024 složil jako jistotu za návrh na nařízení předběžného opatření částku 10 000 Kč, byť „rozděleně“ - a to 9 000 Kč a 1 000 Kč. Ostatně tato skutečnost není sporná, když sám navrhovatel se v podání ze dne 8. 1. 2024 (viz č.l. 25) omlouvá, že zaslal jistotu 9 000 Kč + 1 000 Kč na účet se špatným předčíslím. Zaplacení jistoty v této výši navrhovatel potvrzuje i ve svém odvolání. Tato složená jistota se pojí s návrhem na nařízení předběžného opatření ze dne 6. 1. 2024, přičemž řízení o tomto návrhu bylo pravomocně zastaveno pro překážku litispendence (tj. překážku věci zahájené) - viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2024 č. j. 79 Cm 1/2024-26, na němž je vyznačena doložka právní moci k datu 30. 1. 2024. Rozhodl-li tedy na základě ustanovení § 10 odst. 3 z.s.p. soud prvního stupně výrokem I. o vrácení zaplacené soudní jistoty ve výši 10 000 Kč (tj. součet částek 9 000 Kč a 1 000 Kč), bylo jeho rozhodnutí zcela správné.9. Oporu v soudním spise má i výrok II., jímž soud prvního stupně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.10. Odvolací soud z vlastní činnosti zjistil - z výpisu z účtu č. 3703-8729111/0710 CZK, vedeného u České národní banky, že navrhovatel dne 29. 12. 2023 spolu s návrhem ve věci samé a návrhem na nařízení předběžného opatření složil soudní poplatek v celkové výši 2 000 Kč, přičemž soudní poplatek ve výši 1 000 Kč určil, resp. zaplatil za návrh ve věci samé a dalších 1 000 Kč určil, resp. zaplatil jako soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření. Tato skutečnost vyplývá též i z obsahu předloženého soudního spisu - viz č.l. 9 a 10 „záznam o složení“. Soud prvního stupně v rámci odůvodnění nesprávně uvedl, že se jednalo stran 1 000 Kč o jistotu, což na správnosti rozhodnutí - jeho výrokové části nic nemění. Návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 29. 12. 2023 byl odmítnut - viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2024 č. j. 79 Cmo 1/2024-11. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když rozhodl výrokem II. o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč dle § 10 odst. 3 z.s.p., byť v rámci odůvodnění uvedl nesprávně, že 1 000 Kč zaplacených dne 29. 12. 2023 byla jistota.11. Ohledně odvolací námitky týkající se rozhodujícího soudce odvolací soud uvádí, že „první rozhodnutí ve věci“ (- viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2024 č. j. 79 Cmo 1/2024-11) učinila samosoudkyně Mgr. Alena Šindelářová. Z této skutečnosti zřejmě odvolatel dovozoval, že věc byla původně přidělena Mgr. Šindelářové a tudíž že následně rozhodující Mgr. Hemelíková nebyla oprávněna ve věci rozhodovat. Skutečnost je však zcela opačná. Na čísle listu 51 se nachází úřední záznam, v němž je uvedeno, že „Mgr. Hemelíková byla v období od 2. 1. 2024 - 19. 1. 2024 v PN (tj. pracovní neschopnosti - poznámka odvolacího soudu). Zástup po tuto dobu dle rozvrhu práce Mgr. Šindelářová.“ Rozhodovala-li tedy v době pracovní neschopnosti Mgr. Hemelíkové dne 5. 1. 2024 samosoudkyně Mgr. Šindelářová, bylo to zcela v souladu s rozvrhem práce - viz zastupování v oddělení č. 79, kdy samosoudkyni Mgr. Hemelíkovou zastupuje při jednotlivých úkonech i dlouhodobě Mgr. Šindelářová.12. Z výše vyložených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správné.