9 Cmo 123/2024-103 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření doručeném Krajskému soudu v Praze dne 2. 3. 2024 se zastavuje.“ Své rozhodnutí odůvodnil tím, že překážka věci zahájené (litispendence) patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. Nedostatek uvedené podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Výkladem ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. se Nejvyšší soud zabýval již v rozhodnutí ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 723/2000, uveřejněném pod číslem 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. O překážku věci zahájené podle ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (tj. ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, vystupují-li v novém (pozdějším) řízení právní nástupci původních účastníků řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5861/2016). Uvedené dle soudu prvního stupně platí rovněž ve vztahu k předběžným opatřením. Dále soud prvního stupně uvedl, že pokud by na již zahájené a běžící řízení o vydání předběžného opatření navazoval nový totožný návrh na zahájení řízení o vydání předběžného opatření mezi týmiž účastníky, nebude pochyb o tom, že projednání druhého návrhu brání překážka věci zahájené. (viz HRNČIŘÍK, Vít. 20. Předběžná opatření a litispendence. In: HRNČIŘÍK, Vít. Předběžná opatření v civilním řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 118, marg. č. 73.) Soud prvního stupně následně uzavřel, že vzhledem k tomu, že o návrhu na nařízení předběžného opatření (o návrhu na vydání dočasného zákazu) již soud rozhodl, opakovaně, avšak nepravomocně, tedy probíhá jiné řízení, se shodnými účastníky, přičemž shodný je rovněž předmět sporu vyplývající ze shodných skutkových tvrzení, soudu tak nezbylo nic jiného, než řízení o opakovaném návrhu na nařízení předběžného opatření doručeném Krajskému soudu v Praze ze dne 2. 3. 2024 z důvodu překážky litispendence (překážky probíhajícího sporu) zastavit.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Má za to, že Mgr. „Hana“ Hemelíková „se pokouší zastavit předběžné opatření, aby umožnila žalované pokračovat v trestné činnosti“ a žalobce se nemohl dostat k dokumentům, které potřebuje pro vedení soudu, zejména dohody, které protiprávně nechala žalovaná podepisovat od členů výboru.“ Dále uvedl, že soudkyní v této věci je Mgr. Alena Šindelářová, která „evidentně odmítá se podílet na této nekalé hře“. Dne 16. 1. 2024 Mgr. Šindelářová soudila celý spor a vydala již třetí usnesení. Změna soudce je podle Ústavy nepřípustná. Dále brojil proti tomu, že Mgr. Hemelíková změnila názor a uvedla, že „v návrhu je překážka věci zahájené, tedy v usnesení č. j. 79 Cm 1/2024-11, které není dosud vyřízeno.“ Přitom v usnesení č. j. 79 Cm 1/2024-35 v odst. 2 píše, že č. j. 79 Cm 1/2024-11 nabylo právní moci dne 23. 1. 2024. Uzavřel, že Mgr. Hemelíková si píše usnesení tak, jak jí to vyhovuje s tím, že v době podání posledního návrhu platilo, že překážka byla odstraněna, a proto navrhovatel mohl podat nový návrh. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a vrátil věc k novému projednání.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Předně ohledně odvolací námitky týkající se rozhodujícího soudce odvolací soud uvádí, že „první rozhodnutí ve věci“ (- viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2024 č. j. 79 Cmo 1/2024-11) učinila samosoudkyně Mgr. Alena Šindelářová, následně rozhodovala dne 11. ledna 2024 a 16. ledna 2024. Z této skutečnosti zřejmě odvolatel dovozoval, že věc byla původně přidělena Mgr. Šindelářové a tudíž že následně rozhodující Mgr. Hemelíková nebyla oprávněna ve věci rozhodovat. Skutečnost je však zcela opačná. Na čísle listu 51 se nachází úřední záznam, v němž je uvedeno, že „Mgr. Hemelíková byla v období od 2. 1. 2024 - 19. 1. 2024 v PN (tj. pracovní neschopnosti - poznámka odvolacího soudu). Zástup po tuto dobu dle rozvrhu práce Mgr. Šindelářová.“ Rozhodovala-li tedy v době pracovní neschopnosti Mgr. Hemelíkové dne 16. 1. 2024 (a i dříve - dne 5. ledna 2024 a dne 11. ledna 2024) samosoudkyně Mgr. Šindelářová, bylo to zcela v souladu s rozvrhem práce - viz zastupování v oddělení č. 79, kdy samosoudkyni Mgr. Hemelíkovou zastupuje při jednotlivých úkonech i dlouhodobě Mgr. Šindelářová.5. Podle ustanovení § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Primárně je soud povinen se zabývat splněním procesních podmínek řízení, a teprve jsou-li splněny, je oprávněn zabývat se věcí samou. Jedná-li se o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, je povinen ve smyslu § 104 odst. 2 o. s. ř. učinit vhodná opatření k jeho odstranění, což bývá zpravidla výzva k odstranění nedostatku podmínky řízení. V daném případě se však nejedná o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, jak vyloženo níže.6. Dle § 83 odst. 1 o. s. ř. „Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.“7. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že překážka věci zahájené (litispendence) brání tomu, aby o téže věci probíhalo více než jedno řízení.8. Ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř. se jedná o tutéž (stejnou) věc a překážku litispendence tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok, o němž bylo již zahájeno jiné řízení. Tedy týká-li se stejného předmětu řízení vymezeného petitem návrhu/žaloby a vyplývající ze stejného skutkového vymezení (dále též jen „podmínka 1“) a současně týká-li se týchž osob (dále též jen „podmínka 2“). Překážka litispendence je upravena v o. s. ř. (§ 83 o. s. ř.), tedy právním předpisu, jež upravuje sporná řízení. Nicméně se toto ustanovení aplikuje i na řízení tzv. nesporná - upravená zákonem o zvláštních řízeních soudních (viz § 1 odst. 3 z. ř. s.). Smyslem předmětného zákonného ustanovení (§ 83 o. s. ř.) je zabránění stavu, aby totožné osoby nebyly zavázány případně protichůdnými rozhodnutími, jež by byla vydána v různých řízeních, avšak ve stejné věci. Uvedené se však plně uplatní i ve vztahu k předběžným opatřením, protože i při rozhodování o nařízení předběžného opatření by mohlo dojít případně k nežádoucímu stavu, že by mohly být totožné osoby zavázány protichůdnými rozhodnutími.9. Dle obsahu předloženého spisu podal navrhovatel opětovně již pátý návrh na nařízení předběžného opatření (na č.l. 55), jež došel soudu prvního stupně dne 2. 3. 2024., přitom ohledně jeho prvního návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 29. 12. 2023 - zcela totožného, mezi týmiž účastníky, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto (v důsledku podaného odvolání). Tím byla dána překážka dříve zahájeno dosud pravomocně neskončeného řízení (překážka litispendence), která brání tomu, aby o tomto návrhu bylo v později zahájeném řízení opětovně rozhodováno.10. Z výše vyložených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správné.