9 Cmo 172/2024-27 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 12. 2. 2024, č. j. 16 C 83/2023-9, odmítl soud prvního stupně žalobu povinných na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2023, č. j. 4 Cmo 123/2023-27, s odůvodněním, že povinní podávají řádné i mimořádné opravné prostředky proti každému rozhodnutí, jejich podání trpí formálními i obsahovými vadami a povinní nereagují na výzvy soudu k jejich opravě. Podanou žalobu proto soud prvního stupně vyhodnotil jako zneužití práva na soudní ochranu. Usnesení bylo doručeno povinným vhozením do poštovní schránky dne 20. 2. 2024.2. Proti tomuto usnesení podali povinní odvolání dne 6. 3. 2023, a to formou obyčejného emailu bez uznávaného elektronického podpisu. Odvolání doplnili jeho písemným originálem, který (podle podacího razítka) podali na poštu 12. 3. 2024.3. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh odmítl pro jeho opožděnost s tím, že odvolání bylo sice emailem podáno včas, byli však povinni je podle § 42 odst. 2 o. s. ř. doplnit do 3 dnů předložením jeho originálu, případně písemným podáním stejného znění. Uvedená třídenní lhůta uplynula dne 11. 3. 2024 (pondělí). Pokud listinný originál podali povinní až následujícího dne, je jejich odvolání opožděné.4. Proti usnesení o odmítnutí odvolání podali povinní odvolání, ve kterém uvádí, že jejich odvolání ze dne 6. 3. 2024 bylo řádně a včas doplněno. Dále vznášejí námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně JUDr. Martiny Borovcové a rovněž všech soudců soudu prvního stupně, odvolacího soudu i okresních soudů v Jičíně a Semilech, neboť mají zjevný poměr k věci, účastníkům řízení a jejich zástupcům a věc má být delegována mimo obvod Vrchního soudu v Praze. Navrhují, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení, případně je prohlásil nicotným.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Odvolací soud předesílá, že v tomto stadiu řízení řeší jedině otázku, zda bylo odvolání podáno včas. Nebylo-li odvolání včasné, nabylo usnesení o odmítnutí žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost právní moci a nelze je již na základě podaného odvolání zrušit ani změnit, i kdyby skutečně bylo věcně nesprávné, případně vydáno vyloučeným soudcem.7. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že odvolání bylo sice podáno včas, avšak v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu, a nebylo v rozporu s 42 o. s. ř. včas doplněno odvoláním v listinné podobě. To má za následek, že k elektronicky podanému odvolání se podle 42 odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. Samotné odvolání v listinné podobě pak bylo podáno zjevně opožděně (až 21 dnů po doručení usnesení, které jím bylo napadeno).8. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 o. s. ř.).9. Odvolací soud nepřehlédl námitku podjatosti, kterou povinní vznesli proti všem soudcům odvolacího soudu. Povinní však neuvedli žádnou konkrétní skutečnost, která by u rozhodujících soudců odvolacího soudu zakládala jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, a taková skutečnost není známa ani jmenovaným soudcům. Naproti tomu je odvolacímu soudu známo, že stejně či podobně formulovanou námitku podjatosti obsahuje každý opravný prostředek podaný povinnými, přestože vzhledem k množství jejich podání (jen odvolací soud eviduje více než 400 věcí, v nichž jsou nebo byli účastníky) si povinní musí být vědomi náležitostí projednatelné námitky podjatosti. Odvolací soud proto námitku podjatosti vyhodnotil jako zneužití procesních práv povinných, a proto k ní nepřihlížel (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18).10. Výrok o nákladech řízení se zakládá na tom, že ve věci plně úspěšnému oprávněnému žádné náklady nevznikly.