9 Cmo 185/2024-19 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením přiznal soud prvního stupně likvidátorovi , Jméno navrhovatele A, , IČ , IČO navrhovatele A, , sídlem , Adresa navrhovatele A, (dále jen „likvidátor“) zaniklé společnosti , Jméno navrhovatele B, , IČ , IČO navrhovatele B, , sídlem , Adresa navrhovatele B, (dále také jen „společnost“) výrokem I. odměnu za provedenou likvidaci spolku ve výši 10 000 Kč a výrokem II. zamítl návrh likvidátora na přiznání odměny co do částky 5 000 (převyšující 10 000 Kč) a návrh na přiznání náhrady hotových výdajů ve výši 2 178 Kč.2. Proti výroku II. uvedeného usnesení v části, v níž byl zamítnut návrh na přiznání náhrady hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, jak vyplývá z obsahu usnesení i z odvolacího petitu podal likvidátor včasné odvolání (dále také jen „napadené usnesení“). Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů v požadované částce 2 178 Kč za zveřejnění výzvy v Obchodním rejstříku. Likvidátor považoval tento náklad za účelně vynaložený, neboť zveřejnění výzvy v Obchodním rejstříku je výzva pro věřitele, aby mohli přihlásit své pohledávky. Své argumenty dále v odvolání rozvedl.3. Soud prvního stupně odůvodnil napadené usnesení za použití § 9 odst. 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále také jen „nařízení“). Uvedl, že při posuzování toho, zda se jedná o účelně vynaložený výdaj likvidace společnosti, je rozhodovací praxe ustálena na tom, že pokud likvidátor zjistil nemajetnost společnosti, považuje se za nadbytečné zveřejnit oznámení ve smyslu § 198 odst. 2 občanského zákoníku, neboť oznámení nemohlo mít na průběh likvidace vliv.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu předloženého spisu se podává, že likvidátor po ukončení likvidace podal soudu zprávu, v níž popsal své kroky, které směřovaly k likvidaci společnosti.6. Likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč za zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace dne 31. 10. 2023 a dne 14. 11. 2023 - celkem 2 178 Kč (faktura ze dne 27. 10. 2023).7. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.8. Podle § 9 odst. 2 nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.9. Podle § 198 odst. 1 o. z. likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. Podle odstavce 2 likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.10. Odvolací soud se zabýval účelností výdajů za inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč. Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023 došlo ke sjednocení rozhodovací soudní praxe, kdy Vrchní soudu v Praze a Vrchní soud v Olomouci nepostupovaly jednotně, šlo-li o posouzení účelnosti výdajů vynaložených likvidátorem jmenovaným soudem nebo jiným orgánem veřejné moci v souvislosti se zveřejněním oznámení a výzvy podle § 198 odst. 2 o. z. v případě nemajetných právnických osob. Za situace, kdy v daném případě došlo k vynaložení výdajů za inzerci v Obchodním věstníku před vydáním předmětného stanoviska (faktura ze dne 27. 10. 2023), došlo by jeho přímým uplatněním dle názoru odvolacího soudu ve vztahu k likvidátorovi k popření požadavku na spravedlivé rozhodnutí.11. Rovněž rozhodovací praxe odvolacího soudu byla ustálena v závěru, že výdaje na zveřejnění zákonem předepsaného oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace v Obchodním věstníku jsou (bez dalšího) účelně vynaloženými, a je tedy na místě jejich náhradu likvidátorovi přiznat (srov. např. usnesení Vrchního soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020 jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz).12. I v poměrech projednávané věci ze všech jmenovaných důvodů odvolateli náleží odpovídající náhrada ve výši 2 178 Kč za inzerci v Obchodním věstníku.13. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že výše likvidátorovi přiznané náhrady hotových výdajů činí částku 2 178 Kč.14. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.