9 Cmo 186/2024-24 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení přiznal likvidátorovi zaniklého spolku odměnu za provedenou likvidaci ve výši 10 000 Kč a výrokem II. zamítl návrh likvidátora na přiznání další části odměny ve výši 5 000 Kč a hotových výdajů ve výši 2 178 Kč.2. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2023, č. j. 16 Cm 175/2022-3, byl likvidátorem spolku , Jméno navrhovatele B, , IČO , IČO navrhovatele B, (dále také jen „spolek“) jmenován , Jméno navrhovatele A, , IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , Adresa navrhovatele A, (dále jen „likvidátor“), jenž po ukončení likvidace podal soudu zprávu o provedení likvidace.3. Likvidátor požadoval přiznat odměnu ve výši 15 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč s tím, že výdaje, jež mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace se týkají zveřejnění oznámení o vstupu spolku do likvidace v obchodní věstníku.4. V rámci rozhodování o požadavku likvidátora soud prvního stupně vycházel z názoru, že při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci podle ustálené rozhodovací praxe náleží likvidátorovi 10 000 Kč.5. Ve vztahu k hotovému výdaji sestávajícímu z nákladů za inzerci v Obchodním věstníku soud prvního stupně zaujal právní názor, podle něhož, jestliže likvidátor zjistil nemajetnost spolku, je nadbytečné zveřejnit oznámení ve smyslu § 198 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), neboť toto oznámení nemohlo mít na průběh likvidace vliv. Věřitelé se podle soudu prvního stupně o vstupu spolku do likvidace mohou dozvědět jednodušším způsobem, a to nahlédnutím do veřejného rejstříku. Soud prvního stupně tak nepovažoval uvedený výdaj za účelně vynaložený a nepřiznal likvidátorovi požadovaných 2 178 Kč.6. Proti výroku II. výše uvedeného usnesení podal likvidátor odvolání (dále též odvolatel), z něhož vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané náhradě hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, nikoli proti částce soudem prvního stupně nepřiznané na odměně ve výši 5 000 Kč.7. Podle odvolatele hotový výdaj ve výši 2 178 Kč je účelně vynaloženým nákladem, když v Obchodním věstníku je zveřejněna i výzva, v níž jsou žádáni věřitele o sdělení majetku. Odvolatel dále vychází z toho, že povinnost zveřejnit výzvu pro věřitele vyplývá z § 198 odst. 2 o. z., přičemž podle likvidátora nelze vyčkávat na odpovědi a na součinnosti ze strany institucí, ale musí být bezodkladně zveřejněna výzvu. Konečně podle odvolatele jiné krajské soudy tento výdaj proplácejí a mají ho za účelně vynaložený. Proto odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada nákladů likvidace ve výši 2 178 Kč.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. V rámci rozhodování o aplikaci právní úpravy odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že odvolatel byl jmenován likvidátorem spolku v roce 2023 usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2023, č. j. 16 Cm 175/2022-3 a z toho důvodu odvolací soud vycházel z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.10. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.11. Podle § 198 odst. 1 o. z. likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. Podle odstavce 2 likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.12. Podle § 4 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále také jen „nařízení“) jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil.13. Podle § 9 odst. 2 nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.14. Z obsahu předloženého spisu se podává, že likvidátor po ukončení likvidace podal soudu zprávu o provedení likvidace a požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč za zveřejnění oznámení o vstupu spolku do likvidace dne 10. 11. 2023 a dne 27. 10. 2023 (č. l. 11-12), což dokládal fakturou ze dne 27. 10. 2023 (č.l. 10). Odvolací soud se tak zabýval účelností výdajů za inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč.15. Odvolací soud je seznámen se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023, uveřejněného pod č. 1/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a to v sešitu č. 3/2024 vydaném dne 10. 4. 2024 (dále jen „stanovisko Nejvyššího soudu“), kterým došlo ke sjednocení rozhodovací soudní praxe, kdy Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci nepostupovaly jednotně, šlo-li o posouzení účelnosti výdajů vynaložených likvidátorem jmenovaným soudem nebo jiným orgánem veřejné moci v souvislosti se zveřejněním oznámení a výzvy podle § 198 odst. 2 o. z. v případě nemajetných právnických osob.16. V daném případě došlo k vynaložení výdajů za inzerci v Obchodním věstníku v době před vydáním předmětného stanoviska (faktura ze dne 27. 10. 2023). Likvidátor tak v době vynaložení výdajů za inzerci v Obchodním věstníku nemohl znát obsah stanoviska Nejvyššího soudu.17. S ohledem na uvedené odvolací soud zastává právní názor, podle něhož, má-li být spravedlivě a předvídatelně rozhodnuto o právech osob zúčastněných na řízení, je nutno postupovat v souladu nejen s právními normami platnými v době vzniku právních jednání významných pro rozhodnutí, ale i v souladu praxí a s tím, jak právní normy v uvedené době vykládala soudní praxe, v daném případě rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze.18. Odvolací soud proto vychází ze své rozhodovací praxe ustálené před přijetím stanoviska Nejvyššího soudu, přičemž podle této praxe Vrchního soudu v Praze výdaje na zveřejnění zákonem předepsaného oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace v Obchodním věstníku představují účelně vynaložené náklady a likvidátorovi náleží jejich náhrada (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018 či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020).19. Odvolací soud tak uzavírá, že v případě projednávané věci lze předmětný výdaj považovat za účelně vynaložený a odvolateli náleží také odpovídající náhrada hotových výdajů ve výši 2 178 Kč za inzerci v Obchodním věstníku.20. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. (občanského soudní řádu) usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že výše likvidátorovi přiznané náhrady hotových výdajů činí částku 2 178 Kč.21. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.