9 Cmo 219/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Zahajuje se řízení bez návrhu k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným právním stavem.“ (výrok I.), „V obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 357055 se vymazává statutární orgán - jednatel: , Anonymizováno, , dat. nar. , Anonymizováno, , r.č. , Anonymizováno, . Den vzniku funkce: 20. října 2021; se zapisuje u vymazávané osoby: , Anonymizováno, , … Den zániku funkce: 8. června 2023. Den zápisu změny: Dnem nabytí právní moci“ (výrok II.), „Společnost je povinna do 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatit českému státu prostřednictvím zdejšího soudu soudní poplatek, který činí podle položky 11 odst. 4 s odkazem na položku 11 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, částku 2 000 Kč na číslo účtu soudu 3703-2928021/0710 var. symbol 7031227523. Nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě uhrazen, bude jej soud vymáhat.“ (výrok III.).2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud či rejstříkový soud“) uvedl, že obdržel od Městské části Praha 6 rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, pod č. j. 6 T 133/2022, ze dne 6. června 2023, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2023, ze kterého vyplývá, že dosud zapsaný jednatel společnosti David Hanuš, nar. 10. 7. 1988, byl pravomocně odsouzen v souvislosti s podnikáním a jmenovaný tak přestal splňovat zákonnou podmínku bezúhonnosti, která je nezbytná pro výkon funkce člena statutárního orgánu v obchodní korporaci. Z rozsudku se podává, že jednatel David Hanuš byl odsouzen za trestný čin podle § 234 odst. 3 trestního zákoníku za skutkovou podstatu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Z výrokové části rozsudku jasně vyplývá, že skutky byly spáchány v souvislosti s podnikáním a byl tedy odsouzen pro úmyslný trestný čin. Dále soud citoval § 46 odst. 1 z. o. k. a § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a § 155 odst. 1 o. z. s tím, že vzhledem k tomu, že jednatel byl odsouzen v červnu 2023, soud posuzoval podmínky pro výkon funkce dle § 46 odst. 1 z. o. k. ve znění platném do 30. 6. 2023. Uvedl, že podnikatel (obchodní korporace) je povinen podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis změny nebo zániku zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku, a to dle ust. § 11 odst. 2 z. v. r. po vzniku rozhodné „události“. Nezjedná-li podnikatel nápravu, může soud podle § 78 odst. 1, věty druhé z. v. r. sám zahájit řízení i bez návrhu, má-li být dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným právním stavem. Právnická osoba nesplnila povinnost vyplývající z ust. § 11 odst. 2 z. v. r. a dosud nepodala návrh na zápis změny resp. zániku zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku. Nadále tak zůstává zapsána osoba jednatele ve funkci jednatele, i když již nesplňuje podmínky pro výkon funkce člena statutárního orgánu společnosti. Nastal tak rozpor mezi zápisem v obchodním rejstříku a právním stavem společnosti. Soud proto zahájil podle ust. § 78 odst. 1, věty druhé z. v. r. řízení bez návrhu a jednatele, který nesplňuje podmínky pro výkon funkce člena statutárního orgánu, z obchodního rejstříku vymazal.3. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku II. a III. podala předmětná obchodní společnost včasné odvolání. Konstatovala, že je pravdou, že jednatel společnosti byl pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 6. 2023, č. j. 6 T 133/2022, v souvislosti s podnikáním, avšak z uvedeného nelze apriori vyvozovat závěr o ztrátě bezúhonnosti jednatele ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Konkrétně jde o to, že skutky, pro které byl jednatel Společnosti uznán pravomocně vinným, jsou z doby před více než 10 lety, přičemž od uvedené doby nejsou vůči jednateli vedena žádná řízení, která by jeho bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona zpochybňovala. Jednatel plynutím doby naopak prokázal svoji spolehlivost, bezúhonnost stran páchání trestné činnosti v souvislosti s podnikáním. Je nutno poukázat na tehdejší nízký věk jednatele, kdy byl na rozdíl od současné doby nevyzrálou osobností, jež se dopustila pochybení, kterého lituje. Nelze ani přehlédnout, že v rámci citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 nebyl jednateli uložen trest zákazu činnosti (ve smyslu podnikat či být statutárem). Společnost je z uvedených důvodů toho přesvědčení, že nepochybila, když nepodala návrh na zápis změny, tj. z toho důvodu, že jednatel společnosti není osobou nesplňující podmínky pro výkon funkce člena statutárního orgánu společnosti. Pravomocný rozsudek se týkal pozměnění platebního terminálu. Jednatel se za tuto dobu stal jednatelem v několika společnostech, kterým se věnoval s péčí řádného hospodáře a prokázal svou spolehlivost. Ke společnostem má velké závazky, ručí za hospodaření, zakázky, majetky, obraty, zaměstnance apod. Na místě jednatele není zastupitelný ani nahraditelný bez toho, že by to společnost vážně poškodilo. V jeho oboru podnikání nepotřebuje využívat žádné platební terminály, a tedy opakování stejného prohřešku není reálné. Současné podnikání jednatele nijak nesouvisí s činností, v rámci které byl odsouzen. Pokud mu bude jednatelství zakázáno, hrozí, že přijde o práci. Přitom soud určil také peněžitý trest a on pak nebude schopen jej uhradit. Navíc společnosti nebudou schopny dostát svým závazkům a dojte k jejich poškození. Kromě toho je nutno podotknout, že celý proces trval mnoho let. Již to je dostatečný trest za pochybení. Mezitím jednatel vybudoval funkční společnost a svou kariéru. Zákaz činnosti po tolika letech je velmi kontraproduktivní. Vzhledem k výše uvedenému nejsou dány důvody pro vedení probíhajícího řízení. Společnost je toho názoru, že ze strany soudu absentuje poučení stran možnosti podání námitky vůči výroku I. napadeného usnesení. Společnost navrhla, aby řízení bylo zastaveno jako nedůvodné.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Dle § 155 odst. 1 o. z. “Byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu“.; dle § 46 odst. 1 z. o. k. v rozhodném znění (tj. do 30. 6. 2023) „Osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen "člen voleného orgánu"), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.“; dle § 6 odst. 2 živ. zák. „Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.“6. Z citované právní úpravy nevyplývá, že by pro zánik funkce člena statutárního orgánu - jednatele v případě společnosti s ručením omezeným, byla právně relevantní délka doby od spáchání trestného činu příslušnou osobou (v postavení statutárního orgánu) do doby jejího pravomocného odsouzení, ani to, zda je jednatel pro danou společnost „nenahraditelný“, nízký věk jednatele v době spáchání trestného činu, následné prokázání „spolehlivosti“, či jiné důvody apod. Zákonná úprava nedává soudu možnost z hlediska zániku funkce člena statutárního orgánu zohlednění jiných - v ustanovení neuvedených důvodů.7. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že jednatel společnosti s ručením omezeným coby statutární orgán musí splňovat toliko zákonem definované požadavky a předpoklady pro výkon funkce člena statutárního orgánu, mj. též podmínku bezúhonnosti ve smyslu zákona o živnostenském podnikání.8. Bezúhonnost je v zákoně vymezena negativně. Bezúhonnost fyzické osoby se posuzuje z hlediska pravomocného odsouzení pro trestný čin spáchaný úmyslně a člověk ji ztrácí, jestliže byl trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním (dále též jen „předpoklad 1“) anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje (dále též jen „předpoklad 2“). Z ustanovení je zjevné, že pro ztrátu bezúhonnosti nemusí být nezbytně splněny oba předpoklady kumulativně, zcela postačí naplnění i jen jednoho z obou stanovených předpokladů. To znamená, že při naplnění předpokladu 1) již není třeba vůbec zkoumat naplnění předpokladu 2). Při výkladu předmětného ustanovení je však třeba zohlednit i to, co je smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, jež omezuje právo na podnikání. Tím je ochrana práv třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena.9. Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 35/08 vyložil, co je smyslem a účelem podmínky bezúhon